Ale nárůst složitosti není pravidlem evoluce, není to vždycky od jednoduššího ke složitějšímu. Samozřejmě že složitější formy musely vzniknout z jednodušších, takže dokud ty složité nebyly, běželo to celkově směrem, který uvádíš. To ale neznamená, že v evoluci nedochází také k vývoji beze změny složitosti, nebo i ke zjednodušování, pokud je to výhodné pro přežití. Ono ani není nikde dáno, že na vrcholu vývoje jsme zrovna my. My si to o sobě myslíme, protože si to jednak máme čím myslet, a jednak k posuzování úrovně vyvinutosti používáme právě kritéria, ve kterých máme navrch. Naše inteligence sice byla ze začátku evoluční výhodou, protože nám umožnila rozrůstat se na úkor ostatních druhů, ale jak je nás víc a víc, tak soupeříme stále více mezi sebou a ničíme si prostředí. A děláme to s pomocí prostředků, které umožňují naše totální zničení a které vymyslela zase ta naše iteligence. Která se tak stává docela silnou evoluční nevýhodou… Až se (a s námi spoustu dalších) zničíme, nikde není dáno, že vznikne nějaký jiný podobně inteligentní druh. Protože evoluce nemá cíl, jak si domýšlivě někteří myslí, že je jím člověk. Inteligence se prostě může nakonec ukázat jen jako slepá ulička evoluce, která se neosvědčila…
Náš problém je v tom, že přes inteligenci jedinců se lidstvo jako celek chová jako jeden obrovský idiot.
1
