Pro zajímavost od prof. Koukolíka popis toho, jak vzniká zrakový vjem:
- Zrakové informace ze sítnice dostává prostřednictvím zrakového mezimozku primární zraková kůra. Ta zpracovává jednotlivé jednoduché, „rozložené“ aspekty pozorovaných objektů, základní prostorovou orientaci podnětu, jas, pohyb, barvu a prostorovou hloubku.
- Po zpracování, které trvá asi 100 ms, předává tyto informace „vyšším“ zrakovým korovým oblastem, v lidském mozku jich je přibližně 10.
- Některé z těchto „vyšších“ oblastí jsou v temenní kůře, tomuto směru se říká dorzální proud, je tedy „zadní“; jiné z těchto oblastí jsou ve spodní vnitřní týlní a přiléhající spánkové kůře, těm se říká ventrální proud, jsou tedy „přední“. Zjednodušeně řečeno dorzální proud zpracovává pohyby, zatímco proud ventrální, „přední“, zpracovává barvy a jemné tvary. V průběhu cesty zrakové korové oblasti postupně informace „skládají“, takže z čárek, barev, pohybů, prostorové orientace a hloubky postupně „vytvoří“ konkrétní předmět, třeba jablko, džbán, klíč nebo lidskou tvář. Je tedy zřejmé, že zrakové poznávání předmětů je tvořivá činnost, mozek „nefotografuje“, zato vytváří vjem. Ten obvykle více nebo méně přesně odpovídá zevní skutečnosti, nicméně za určitých okolností je omyl snadno možný: zkroucenou větev v šeru snadno spleteme s hadem, zvláště máme-li strach. Souboru neuronálních událostí, stavebních i funkčních, které odpovídají něčemu ve světě mimo mozek, například autu, klíči, tváři nebo nějaké ideji, říkají vědci neuronální reprezentace. (Dalo by se např. mluvit o neuronálním „záznamu“.)
- Předpokládá se, že zrakové vědomí vzniká spoluprací „vyšších“ zrakových korových oblastí „předního proudu“ s korovými oblastmi čelního a temenního laloku, fronto-parietální sítí, která umožní podat o zrakovém vjemu jazykovou a řečovou informaci a rozhodnout o jeho povaze.
Takto vznikají všechny vjemy, takto nám v mozku vzniká (je tvořen) celý svět.
1
