Uvěřit nebo neuvěřit ale nemůžeš ze svobodného rozhodnutí. Pokud věci nedávají logiku, nelze se svobodně rozhodnout, že je to i tak logické, a tudíž tomu budu věřit. Nebo že tomu budu věřit, i když budu stále vědět, že je to nesmysl. Respektive lze, ale není to uvěření na základě poznání, je to naopak omezení poznání na základě uvěření. Fakt, že něčemu věřím, neznamená, že je to pravda. A ignorovat jiné možnosti pravdy, protože ohrožují mou víru, není poctivé poznání.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
