,
Nezlob se, ale člověk který se nachází v konečném stádiu nemusí mít dost soudnosti si na honem pozvat ještě kněze na pokec.
Když jsem byl posledně na zákroku ve špitálu Srdce Ježíše (Herz-Jesu), tak jsme měli na pokoji jednoho pána prakticky v kómatu, nemluvil, nehýbal se, nekomunikoval ani s perzonálem a ani se starou paní, která za ním denně chodila, ale měl oteřené oči. Jednoho dne za zvonění zvonečku k němu přijechal kněz se dvěma ministranty, křížem na tyči a zvonečkem. Kněz nad tím nebohým mával rukama a něco mumlal, pak z nějaké flaštičky si kapal něco na prst a tím se dotýkal toho nebožáka. Pochopitelně jsem to sledoval jen periferně, neboť jsem si vzal materiál a pracoval na něm.
Pro info, Herz-Jesu Spital je provozován nějakým klášterem, řeholnice
chodily z jedné budovy přes zahradu do druhé, v jejich nemocnici pracoval
výlučně civilní perzonál. Akorát nějaká novicka vytírala podlahy na
chodbě. Srandovní byl můj odchod ze špitálu, dole v recepci seděla tlustá
řeholnice v uniformě a předložila mi účet, já jí na to řekl, že jsem s
tím nepočítal a prachy sebou nemám a že jim to ještě dnes převedu na
jejich bankovní konto ... a že ona ne, že mám někomu zavolat, aby přines
peníze, já na to, že jsem přepolní a vysvětlovat mančelce vlakové a
tranvajové spoje je zbytečné a že si tedy zaskočím do nějaké banky a
ona, že mne nepustí dokaď nezacvakám. Ten Kerberus v uniformě byl
neoblomný a nesmlouvavý a nevěřící, ke mě, ke katolíkovi !! 
Měl jsem sebou i můj kufřík (to kvůli nečekaným firemním cestám) a tak
jsem prohrabával tajnou kapsičku, protože jsem si vzpoměl, že jsem si tam
dal maličkou rezervu, když jsem musel asi tak před rokem služebně do
Německa ... skutečně jsem tam měl ještě dvě zapomenuté tisícovky (v
šilinkách). Takže jsem byl milostivě propuštěn na svobodu.
Bible je
"pevnější" 
no tak to jde Bůh
docela s dobou když máš od něj konkrétní dat a svolení hovořit o něm
.cituji " v internetových diskuzích" 
