Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ze života:
V jazatekské službě jsem mluvil s mužem 35-40 let. Byl příjemný a zaǰínavý rozhovor.
Jeho zakončení:
"Je to moc hezké, ale pro mě by to znamenalo změnit životní plány, a to nechci".
V tom smyslu je poznání a víra v Boha ohrožující.
I když takovému člověku nedochází, že víra nepřináší jen ztráty, ale i zisk.

"Je to moc hezké, ale pro mě by to znamenalo změnit životní plány, a to nechci"...dobre povedal! kvôli SJ človek nemôže meniť plány...

A jaké je tam ohrožení - já bych nic neměnil, protože bych neuvěřil, že o mě ví všechno - i to jestli jsem v něj uvěřil.

On to vnímal jako ohrožení svých životních plánů.
Měl pocit, že by ztratil, a neuvažoval, že by něco získal. Což je pochopittelné.
Proto jsem citoval verš, kde se píše, že je třeba Boha hledat, možná i podvědomě.
Já jsem dlouho Boha nehledal, zpočátku mě hlavně zajímalo srovnávání evoluce se stvořením, biblický proroctví atd.
Víru jsem nepotřeboval.

Sekta Svědků Jehovových vzala Bibli a předělala si ji k obrazu svému.
Z Ježíše udělala padlého anděla Abaddona.
Z Ducha Svatého udělala energii.
Zkomolila Boží jméno na Jehovu.
Učí nebiblické nauky o krvi které stáli spousty Svědků život.
Rozvrací rodiny: Rodiče, kteří téměř nemluví s dospělými dětmi po jejich odchodu. K tomu všemu sekta nabádá své členy.
Vůči lidem co od nich odešli praktikují sociální izolaci a náboženskou diskriminaci.

Katolíci to samé - co se nehodilo, tak to dali do "depozitu"

„I když takovému člověku nedochází, že víra nepřináší jen ztráty, ale i zisk.“

Tohle, cos napsal, je ale dvojsečné – o pravdu totiž nejde ani tobě: oba hodnotíte ztrátu a zisk. On se bojí ztráty svobody, kterou mu umožňuje nevíra, ty zase ztráty dobrého pocitu, který ti víra dává. Kde je pravda, nezajímá ani jednoho. K pravdě dojdeš hodnocením faktů, ne uvěřením něčímu výkladu, jak chápat jednu starou knihu!

Jak mi může dávat dobrý pocit víra, která na ničem nestojí?

No to já nevím! Ale zatím tu nikdo neukázal nic, na čem by jeho víra stála, aby to přitom samo nebylo zas jen víra.

Proč něco ukazovat v prostředí, které se vyznačuje přetlačováním v aroganci a posměchu?

Tak proč do takového prostředí lezeš a bavíš se s arogantními tvůrcemi takového prostředí??

Třeba aby ten posměch ustal?

Tak to nefunguje.
Ten, kdo je předem nastaven k odporu, jen čeká na příležitost, ne k vyjádření nějaké věcné a konkrétní námitky, ale k posměchu a urážkám.
Nejsem tady poprvé.

Mám moc rád Pavlovu řeč v Aténách na Areopagu.
Tam se scházeli lidé a diskutovali o všem možném, ale byly to diskuze pro diskuze. Pavel tam vystoupil a předvedl podle mě brilantní řeč. A jak to skončilo?
(Skutky 17:32)
Když slyšeli o vzkříšení mrtvých, někteří se začali posmívat a další říkali: „Poslechneme si to od tebe zase jindy.“

No asi to holt Pavel dostatečně nepodložil fakty, no.

To je ale přesně ono.
Člověk přece nejprve dostane informaci a potom se shání po jejím ověření.
Tady se nikdo po ověření neshání.
Tady každý "ví", že je to celé blbost.

A jakými fakty to teda podložil?

V tom prostředí žádnými, protože moudře usoudil, že by to byla zbytečná námaha.
Učitě ale našel slyšící uši, protože hned v následujících dvou verších čteme:
Pavel tedy vyšel z jejich středu, ale někteří muži se k němu připojili a stali se věřícími, mezi nimiž byl také Dionysios, soudce areopagského soudu, a žena jménem Damaris a jiní kromě nich.

Myslíš tím visitora, Jonatana a sebe?

Protože já uhnout můžu, ale vy na té své "pravdě" z Bible lpíte a neuhnete ani o píď - asi nesmíte..
A to myslím i vzájemně křesťané mezi sebou - proto nechápu, že kritizujete postoj ateistů.

Já můžu také uhnout, ale to bych se zpronevěřil tomu, co jsem poznal.

Takže de facto nemůžeš a učení tvého společenství bereš jako konečné, neměnné a neomylné.

No a to já neberu poznání za konečné, neměnné a neomylné.
Člověk je tvor omylný - takže i já.

Já také neberu své poznání jako konečné.

božínku, nekecej...
a nejde o poznání, samozřejmě...

Takže Pavla rozumní Athéňané brali za baviče.

Ano, v podstatě ho brali jako ostatní na tom náměstí - jako někoho, kdo se tam přišel pohádat o svou pravdu.
Možná, že někteří byli rozumní, ale rozumnost se neprojevuje nekonečnými tahanicemi o svou pravdu.

"rozumnost se neprojevuje nekonečnými tahanicemi o svou pravdu."
a co takhle
nerozumnost se projevuje nekonečnými tahanicemi o svou pravdu.

Víra, kdy věřící myslí na to, že něco získá, když bude věřit v existenci Boha.
Zištná láska k Bohu?

To budu mít raději lidi bez toho, abych od nich něco čekal a nenávidět ty, co mě, nebo mojí rodině ublížili.

Ve skutečnosti to tak ale je. Bůh tě opravdu stále vidí, sleduje, je stále přítomen, strestá tě kdykoliv... Nazývá se to psychickou homeostází.

"Ve skutečnosti to tak ale je. Bůh tě opravdu stále vidí,"

Nějaký relevantní odkaz na nějaký důkaz by se nenašel?

Ne on tě stále nevidí, jen když se chce podívat, takže třeba ateisty nevidí snad celý jejich život, nemá důvod se na ně dívat.

Tak se dohodnite

Souhlasím. Bůh nemá důvod se dívat na ateisty. Ví, že oni dodržují morální kodex i bez desatera. Není třeba je stále kontrolovat jako věřící, kteří se neustále hádají o některé detaily své víry a přitom podstata jim často uniká.
Já taky na táborech a výletech nemusím kontrolovat slušné a spolehlivé chlapce, ale spíš dám pozor na různé hajzlíky, kteří se navenek tváří jako neviňátka a .

Homeostáze probíhá i v psychice a věda už jí pomalu začíná odkrývat. Člověk je touto homeostází "trestán" za svou pýchu a veškeré své nečestnosti, nespravedlnosti, svou svévoli a svůj vzdor vůči přírodě/přiro­zenosti, a to v podobě strasti. Poněvadž příroda/přirozenost se vždycky prosadí a člověka "zmáčkne". Náboženství to popisuje přesně.

No jistě.
Psychická homeostáze znamená schopnost mysli udržovat vnitřní rovnováhu a stabilitu navzdory vnějším i vnitřním stresorům či změnám.

Takže žádné "trestání", nebo či co si to navymýšlel.

Věda je v tomto zkoumání teprve na začátku a zdaleka ne všechny homeostatické mechanismy má popsané. Rovnováha je udržována také tak, že se člověku vyvolávají nepříjemné pocity a emoce či obecně stavy, ve snaze ovlivnit (regulovat) jeho smýšlení a postoje. Člověk si toho může u sebe všimnout, že třeba jeho pýcha je vyrovnávána (kompenzována, regulována) samovolně vyvstávajícími pocity méněcennosti či nedostačivosti či pochybností o sobě. Dá se to pojímat jako tresty za svévoli, za porušování řádu (přirozenosti).

Jasně a určitě v tom má prsty Bůh.

Bůh je tady tím činitelem (je s ním totožný), který způsobuje homeostázi. Bible tedy popisuje reálného činitele, jeho činnost a působení, a dává správné psychologické rady, jak docílit stavu absolutní a trvalé vyrovnanosti, kdy už homeostáze neprodukuje kompenzační, strastné stavy, protože bytost jedná výhradně podle řádu (zákonitostí fungování psychiky).

Jasně.

Bůh, nebo víra v Boha??

Víra v Boha je respektováním tohoto činitele. Spontánní (a zprvu neuvědomělá) snaha dostat se do souladu s řádem. Vyslyšení volání přirozenosti.