Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

máte tam: * Z vědeckého a filozofického hlediska je náhoda chápána jako realizace možných událostí, které nejsou nutně předurčené, ale závisí na různých (vedecké hľadisko) vnějších i vnitřních podmínkách systému*...náhoda neexistuje, vnútorné a vonkajšie podmienky systému a sloboda osoby ju eliminujú...tak ako som predtým napísal...

Hmota, atomy, biomolekulární vědče, nejsou hladké a ve všech směrech symetrické a nehybné kuličky. Ty potvory se nadto pohybují, rotují, přibližují a oddalují od sousedních atomů při teplotách > 0,000K.

Ten děj má podobnou mechaniku, jako očíslované kuličky míchané v losovacím rotujícím bubnu a výsledek při padesáti kuličkách je třeba sedmimístné, při každém "tahu" jiné číslo.

No a teď si představ přírodu, která nepracuje s padesáti kuličkami, ta má k dispozici billiardy "kuliček" v prostůrku s dynamikou, s různou teplotou, s různým složením ...

A takových prostůrků, ve kterých může dojít k abiogenesi je na Zemi rovněž pro lidskou představitelnost šílené množství a nad to mají k rekombinacím čas, spoustu času pro lidskou představitelnost šílenou dobu stovek, nebo miliard pozemských roků.

Náhoda? Jasně ano, náhoda.
Materiál se míchá za vzniku stabilnějších a stabilnějších molekul, které se mohou znovu dělitt a znovu pospojovat.
DNA má být nejstabilnější molekula, ovšem může být také rozťata energetickou částicí a při znovu pospojování může dojít k malým změnám - které pak nazveme mutací. Tohle se děje nepřetržitě v živé věci, tedy i v lidském těle. Spousta poškozených buněk odumře, ale některé zahájí i rychlou produkci dceřiných buněk - bujení.

Ano - je tam napsané - vědeckého a filozofického hlediska je náhoda chápána jako realizace "možných událostí"
"je náhoda chápána" - "náhoda je chápaná - ne že náhoda neexistuje"

TAKŽE :
náhoda "existuje jako reálný fenomén," kdy události nejsou zcela předurčené

anebo jednodušeji řečeno, nejsou známě všechny příčiny vedoucí ke konkrétnímu výsledku. víme že se uvolní cihla, víme že je tam nějaká eroze ve zdi, nevíme moment (čas) kdy je gravitace silnější než soudržnost malty. A taky nevím kdy přesně budme v bodě toma tom, protože neznámme rychlost směr.... a když nám spadne cihla na hlavu, je to náhoda. A bylo to v podstatě určeno předem! protože fyzikálně to mohlo vést jen ke konkrétnímu výsledku a k žádnému jinému.

Existuje fenomén "únava materiálu", na který se přišlo před osmdesáti lety, kdy se rozpadala letadla už ve vzduchu. Fenomén, který se někde ignoruje dodnes.
Na praštění cihlou padající s fasády, nebo komína, do hlavy chodce je potřeba jak degradace pojiva cihel, tak i náhodný výskyt chodce v letové dráze cihly, tedy i o na zlomek sekundy určený časový interval.

Na předem učenou budoucnost (bůh = hodinářem), na neměnný "osud" mají některá náboženství předepsáno k věření.

a to je jaké náboženství? To neznám.

Náboženství jako islám, některé směry hinduismu a kalvinistický křesťanský směr učí, že osud člověka je předurčen a náhoda neexistuje jako skutečný prvek.

...že osud člověka je předurčen...v tom je špatnosť týchto náboženstiev, sú v pohanstve, a pohanstvo dovoľuje občas hocičo!
...vieme z kresťanstva (ktoré učí v pravde), že osud/predurčenie (osud - ako označenie účinku vyššej moci alebo predurčený chod udalostí, ktorý človek nedokáže ovplyvniť svojou vôľou), nemôže existovať, kresťanstvo to neprijíma, lebo by to popieralo slobodu rozumu a vôle, slobodu rozhodovania človeka - dokonca by to v zmysle učenia kalvinizmu znamenalo, že Boh dopredu rozhodol, kto bude spasený alebo zatratený, čo je naprosto neprijateľné...
...prítomnosť a budúcnosť si človek v slobode rozumu a rozhodovania riadi sám, nemáme naprogramovaný osud (predurčenie) dopredu!...

Osud = Vůle boží.

.je vidieť, že nerozumiete veci...

Jenom poněkuď jinak než Ty :-)
Mám takovou zkušenos že je tomu tak :-).
Boží mlýny melou pomalu - ale jistě :-).
Člověk míní ale Bůh mění :-).

Kalvinismus má pouze předurčení ohledně spasení. Ne předurčení osudu. Mají to z Bible, je to na více místech.

Ef 1,11 A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který vše působí podle rozhodnutí své vůle.

Sk 13,48 Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu.

Ale pozor, to byla víra Kalvína, kalvinismus na ní dál nestaví.

Pokud má tvůj život dojít ke spasení, tak je jasné, že je řízený - jinak bys ke spasení dojít nemusel.

Pokud má tvůj život dojít ke spasení, tak je jasné, že je řízený...spása je len v Duchu Božom, ktorého musím získať/naplniť sa ním v slobode môjho rozumového rozhodnutia a aktivity vôle pre Boha...Boh riadi život človeka až po jeho rozhodnutí prijať Boha...

Bavili jsme se jak je to u Kalvínů - samozřejmě, že pokud je někdo u nich tak přijal Boha a pak to je u nich jak píšeš - takže konec svobodná vůle - protože jak jsi napsal : "Boh riadi život človeka" až po jeho rozhodnutí prijať Boha.

A Hus byl za tuto nauku upálen.

Hus bol upálený za iné veci, bolo to tu x-krát diskutované...Hus sa stal antikatolíckym heretikom, jeho tézy proti viere KC sú známe...

Byla to jedna z nich.

Přímo ta hlavní.

Nech si to pro sebe, Češi to vnímají jinak, tak jim to nech - je to jejich věc - nestarej se.

to vieme, Češi to vnímají jinak!...Češi to vnímajú schizofrenicky: 5. júla - Cyril a Metod (štátny sviatok), 6,. júla - Jan Hus (štátny sviatok)...Cyril a Metod a Jan Hus boli z dvoch svetov, teologicky proti sebe...exemplárny schizofrenizmus! - štát nevie, koho a čo vlastne oslavuje?

Napíšem ti to slovensky - nechaj to tak - to schizofrenicky si si mohol odpustiť.
Samozrejme, že boli z dvoch svetov - delili ich stáročia.
Možno aj oni by Husovej dobe protestovali proti KC.

"Důvodem jeho popravy bylo jeho kázání a učení, které se vymykalo tehdejší katolické církvi, zejména jeho kritika korupce a zneužívání moci v církvi. Hus byl obviněn z kacířství a odmítl odvolat své učení, což vedlo k jeho odsouzení a následné popravě."

Takto to vnímajú Češi - pokial to vnímáš inak, tak je tvoja vec - nežil si v tej dobe a nevieš, či informácie z tej doby neboli KC kamuflované.

Češi - to je proste unikát!...Hus je len český..tu nejde o dobu, iné svety - tu ide o princíp - Cyril a Metod verní pápežovi, Cirkvi, biskupi, verní rímsko-katolíckej viere - vs ten váš "slávny" heretik Hus - oslavujete rovnocenne obidvoch, dokonca u oboch štátne sviatky! - štátna schizofrénia, pre katolíka nepochopiteľná...na Husa si na Slovensku nikto ani nespomenie, len protestanti (hoci bol Hus katolík) si občas na neho spomenú a provokujú katolíkov...

Vizitore asi tě trefí šlak, papež litoval Husovu smrt a uznal ho za reformátora církve.

Dej tomu pokoj kurva.
Čemu nerozumíš?
Neurážej tady Husa, z kterého heretika udělali katolíci, kteří stavěli Baziliku sv. Petra i za odpustky, jen aby se zapomnělo, že na prodej odpustků upozornil už 100 let předtím.

Takže mlč raději.

Ale spasen, ne??

Spasen jo, zemřel v milosti posvěcující.

V pravoslavné církvi je dokonce svatý.

Člověk nemusí znát všechny verze náboženstvích, jak těch současných, tak těch prehistorických. A to platí i pro religionisty. Lidské kultury jsou rozmanité vznikají, mění se i zanikají.

Nejsou to jen některá náboženství.
Předurčení může vyplývat i z jiných neosobních zdrojů. Příkladem může být třeba astrologie.

Nebo hádání z čar na dlani zvědavé / zvědavého. Na pohled do budoucnosti se používá i kávová sedlina, křišťálová koule (je to podvod, nemá z křišťálem nic společného, jde o plastovou baňku naplněnou vodou, v dražším provedení o skleněnou kouli).
Taky se setkáváme s kyvadélkem, s výkladem zamíchaných karet ... Prostě cokoliv co dokáže vymámit u pověrčivých lidí prachy.

Nebo taky z Bible:

Ef 1,11 A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který vše působí podle rozhodnutí své vůle.

No pokud by to bylo tak, že se vyberu k nějakému domu, kde se roky uvolňuje cihla a ta mi spadne na hlavu, tak bych to bral jako k...a náhodu. A pokud mi někdo bude tvrdit, že náhoda neexistuje, tak je to osud - to by byl ten náboženský pohled.
"AI :"
V takovém případě by osud byl naprosto deterministický, tedy každý okamžik a událost by byla nevyhnutelná a předem daná, bez možnosti změny nebo svobodné vůle. To by znamenalo, že vše, co se stane, je výsledkem příčin a následků, a náhoda by neměla žádné místo.
"Naopak, pokud náhoda existuje, osud může být vnímán jako kombinace předurčených událostí a náhodných momentů, což umožňuje určitou míru svobody a nečekaných změn."
Shrnutí: "Pokud vyloučíme náhodu, osud by byl čistě deterministický a nevyhnutelný, což zásadně ovlivňuje naše chápání svobodné vůle a možnosti ovlivnit svůj život."

nerozumíme si, ty prostě jen nevíš kdy přesně ta cihla spadne, nemáš informace. Kdyby jsi věděl přesnou vteřinu a postavil ses pod rýnu tak jsi vůl neb sebevrah. Prostě to nevíš. Ale vše má svoji příčinu, fyzikální příčinu... tak jsme to myslela.

No a když se zdržím na přechodu o pár sekund déle, kvůli červené a když mi u toho domu ta cihla spadne na hlavu, tak jaká je příčina? Že mi skočila červená, nebo moje poctivost, že jsem nepřeběhl na druhou stranu, protože stejně neprojelo ani jedno auto?

příčina je že jsi šel pomaleji, nebo s přestávkou a tedy si nestihl dojít přesně do toho momentu kdy ti to nahlavu spadne

Nebude příčinou rozhodnutí, že dodržím červenou, když kdykoliv jindy přebíhám??

Pokud by neexistovala náhoda, tak by bylo vše řízené - i ta koroze i vnuknutí té myšlenky, abych na červenou stál.

Náhoda je i to, kdy poprvé za den otevřu notebook.
Nebo znáš příčinu??

no vida, tady se nám míchá rozhodnutí (duchovní podnět) s fyzikální příčinou. Pak dochází k nedorozuměním. Fyzikálně je příčinou to, že jsi nedošel na dané místo. že ti to nevyšlo. Zkus to někdy naopak, že si to přesně vypočítáš tak, aby se cihla utrhla přesně v ten moment, kdy ty tam budeš procházet... zjistíš že to nedokážeš vypočítat, protože neznáme všechny fyzikální děje které se toho účastní... nejsme schopni je postřehnout, kolikrát stačí závan větru nebo vlhkost, jiná teplota a vše je jinak. to jsem měla na mysli.

Co se týče našich rozhodnutí, jak se rozhodujeme... to je jiné téma. Rozhodnutí nenastoupit do letadla nám může zachránit život. Duchovní...proč se rozhodneme tak nebo onak, tam si příčiny třeba zpětně dohledáváme, ale většinou je to mechanismus, který taky není zcela probádaný. Náhoda to asi taky není :-)

"nenastoupit do letadla nám může zachránit život"
Ovšem opět jen náhodně.
Letadlo může havarovat z milionů příčin, od neschopnosti, nebo úmyslem pilotů. Technickou poruchou, nepřízní počasí, srážkou ... to jsou nepředvídatelné milony možniostí.
No a také může být na cílovém letišti náboženský šílenec, který se odpálí uprostřed z dotyčného letadla vystupujících cestujících.

Klidně se ohledně náhody můžeme vrátit do kvantového světa. Jádra atomů nejsou na věky stabilní, během času se rozpadají. Ale náhodně jen některé. Třeba ten pověstný C14, V daném množství C14 se v konstantní časové periodě rozpadne polovina z nich.
Náhodné je také políčko, ve které, skončí kulička rulety, teda kromě pohádkových filmových příběhů, ve kterých je filmový hrdina obdařen zázračnými schopnostmi.
Každý si tu náhodu může vyzkoušet i doma vrháním kostek na Člověče nezlob se.

opět mohu jen opakovat, fyzikálně se nejedná o náhodu, k události vede celý řetěz fyzikálních příčin a následků, které by superstroj dokázal vysledovat... proč v daný moment, daný stroj spadl. Stejně tak můžeme fyzikálně vysledovat, jak se pohybuje naše tělo... tedy fyzikálně víme rychlost chůze, zda nastoupíme, zda počkáme a to jsou vše fyzikální faktory.

Rozhodnutí zda půjdeme nebo zda se zastavíme, tedy vnitřní impulz... to je jiné téma. Tam se můžeme bavit o tom, kolik je intuitivní, kolik instinktivní a kolik rozumové.

áno, náhoda ako taká (v princípe) neexistuje, sú stovky príčin - fyzikálno-chemických, biologických (genetika, metabolizmus), a tých, ktoré sú založené na kognitívnych vlastnostiach vlastnostiach danej osoby (všetky mentálne procesy v zmysle slobody rozumu a rozhodovania, spojené s vnímaním, myslením, učením, pamäťou a spracovaním informácií...teda udalosť sama od seba ako taká neexistuje...

Použiji-li newtonovu fyziku, tak má každý mechanický děj přísnou kauzalitu. Jedná-li se o biologii, na kterou má vliv spousta proměnných faktorů, tak přísná kauzalita neexistuje.

Nebo je natolik komplexní, že je neodhalitelná.

No a já myslím, že je možné, že kdyby takový superstroj znal všechny vlastnosti a parametry oné výchozí „singularity“ před velkým třeskem, tak by mohl předem vypočítat úplně všechno, včetně těch „duchovních“ věcí, protože ty jsou nakonec taky dány jen činností struktur hmotného mozku. Ale protože takový superstroj není, tak holt je obrovská spousta jevů „náhodných“, protože jejich příčiny jsou tak komplexní, že je nikdo a nic nikdy kompletně nezanalyzuje a neurčí.

nemluvím o ničem jiném.

Jen jsem ti do toho přihodil ještě ty „duchovní“ věci.

o těch jsem psala taky, na jiném místě. že je zde ještě duchovní a tam je třeba rozlišit intuici, instinkt a rozum. Oboje funguje po své linii (tedy myslím, možná, netvrdím to) Dokonce i to že se sejdou lidé narozeni ve stejném datu nebo že se "vyhmátnou" náhodně lidé ze stejného kraje může mít instinktivní důvod... vycítí se podvědomě.

"nenastoupit do letadla nám může zachránit život" Ovšem opět jen náhodně...nie!... nenastúpil do lietadla z mnohých príčin, ktoré uvádzam nižšie...

No, nebo můžeš nenastoupit, a během ulehčeného vydechnutí při východu z letiště tě přejede autobus, unesený teroristy, kteří si to rozmysleli s tím letadlem v obavě z odhalení při nástupu…

Tak to se asi neshodneme.

Pád cihly může mít různé příčiny, ale za náhodu považuji to, jestli když už padá někoho naštěstí netrefí, nebo žel trefí.

taky to považuji za náhodu :-) protože nikdo neví kdo kdy pod střechou projde. Ale přísně deterministicky, lze dojít k výsledku proč tam ten člověk zrovna byl a proč ta taška spadla. Ale souhlasím s tebou, že v zjednodušeném pojetí to náhoda je. Jsem prostě jen takový mudrlant a jak začnu přemýšlet, neumím se zastavit dokud mě někdo nenakopne

Tak ti dám k mudrování svůj příběh.
Když jsme se s manželkou poznali, zjistili jsme, že se naše rodiny - děti - de facto poznali už dávno předtím - podle fotek.

Manželka s mojí sestrou dělali jiskřičkový slib na stejném místě, ve stejném čase, nedaleko sebe.
Já s její bratrem jsme byli ve stejném pionýrském táboře, dokonce jsem já s ním byl v oddíle.
A ještě datumy narození - dny - ne roky. Tchýně se narodila ve stejný den, jako můj otec a to samé tchán s mojí sestrou. Naši bráchové se narodili ve stejný měsíc rozdíl jen 6 dnů. Tchýně a moje matka - Moravanky. Tchán a otec Slováci, no a dětství strávili v různých vesnicích vzdálených od sebe cca 32 km, ale protéká nimi stejný potok.

Osud, nebo náhoda?

To je právě vždycky potřeba specifikovat, vůči čemu tu náhodnost vztahujeme. Jako náhodu či nahodilost označujeme situaci, kdy mezi jedním a druhým dějem či situací, stavem apod. není vzájemná souvislost (obvykle příčinná). Při posuzování náhodnosti se porovnávají dva děje a je tedy vždy potřeba určit (nebo si ujasnit) i ten druhý děj, vůči němuž je to vztahováno, což je otázka po tom, v jakém smyslu by to mělo být náhodné. Poněvadž jeden děj může být v jednom smyslu náhodný a v jiném smyslu ne (záleží na tom, vůči jakému jinému ději je posuzován).

Např. pád tašky ze střechy může být náhoda ve smyslu, že tu tašku neshodil žádný živý tvor, nýbrž že spadla "sama", v důsledku působení přírodních procesů ("běhu světa"). Náhodou tu potom označujeme samovolnost . Může ale taky přijít stavební odborník a říci, že vůbec není náhoda, že ta taška spadla, protože tašky daného typu mají nějakou konstrukční vadu, díky které prostě ze střech padají. Potom může přijít policista a říci, že ten pád byl náhoda z hlediska toho, že spadla zrovna mě na hlavu (tj. že v tom nebyl úmysl). A není ten pád zas náhoda ve smyslu, že má nějakou fyzikální příčinu.

Takže při posuzování náhodnosti vždycky záleží na tom, z jaké úrovně příčinnosti děj posuzujeme. Neboli jak se tážeme.

Zajisté, jen jsou ty příčiny v detailu náhodné. Už ta naše milovaná planeta Země není stabilní mrtvá koule. Země je tvárná, dalo by se říct, že Země žije. Její povrch se neustále pohybuje, jak plynule a pro lidské smysly nepociťované, tak i náhlým uvolněním kumulované energie zemětřesením. Ani atmosféra není mrtvá, pohybuje se, mění tlak, teplotu a i složení.
Na konečné uvolnění cihly má i vliv vibrace povrchu Země projíždějícím autem, nebo prolétajícím letadlem. I náš měsíc ovlivňuje naši gravitaci. I to pověstné mávnutí křidélka motýlka, mouchy, komára, mušky octomilky, ovlivňuje dynamiku prostoru a co teprve konvekční proudy zemského pláště pod našimi nohami. Dění na Zemi je rovněž ovlivňováno z okolí Země, Náš časoprostor také není fixní, je ovlivňován jinými planetami a i silami z dálav naší Galaxie. I Andromeda se někdy "prolne" s naší Galaxií. To bude teprve "tanec" (vyjádřeno pro divoké děje podle našeho visitora)
Zkrátka nic není definitivní, ta zdánlivá stabilita je vnímána jen v kraťounkém životu člověka. No a i náš druh jednou vymře, jako vymřely jiné druhy živočichů. A dosavadní lidská snaha a hloupost to jen urychluje. Stačí se zamyslet nad tím, jak stačí jen dva samolibí troubové z 8. miliardového lidstva negativně ovlivňovat dění na celé Zemi.

Nechtěl jsem, aby byl ten závěr tak pesimistický, ale na nerealistický optimismus tu také není prostor.