ad visitor77:
sice krasna to ukazka lidove tvorivosti, ale z hlediska teorie ustavniho prava a
politologie monumentalni diletantismus.. tva naivni teze, ze "kdyz vlada nechce,
tak si to prezident musi uvedomit a nejit proti vlade", dokonale ztelesnuje tvou
mentalitu poddanstvi, ale s ustavnim poradkem moderni republiky moc spolecneho
nema - pletes si demokraticky stat s mafianskym klanem, kde o vsem rozhoduje
"boss" u stolu a ostatni musi drzet hubu a krok. Takhle to mozna funguje u vas,
ale v Ceske republice stale jeste plati pravni stat. Pojdme si tvou slovenskou
erudici rozebrat na prvocastice.. v ustavnim pravu jsou ustavni zvyklosti
(ustavni konvence) plnohodnotnym a uznavanym pramenem prava. Sam Ustavni soud CR
ve svem rozhodnuti vyslovne uvedl, ze vydava predbezne opatreni kvuli "ochrane
dosavadni, ustalene a dlouhodobe praxe" - soud tedy rekl, ze tato zvyklost ma
pravni silu, kterou vlada nesmi svevolne porusit. Takze ano, v ustavnim systemu
zvyklost JE pravo. Petr Pavel udelal presne to, co ma kazdy sebevedomy ustavni
cinitel udelat. Kdyz exekutiva prekracuje sve pravomoci, podava se kompetencni
zaloba k Ustavnimu soudu. To neni prestreleni, to je ustavni nastroj obrany
proti zvuli vlady. A vysledek? Ustavni soud dal Pavlovi za pravdu, vladu Andreje
Babise klepl pres prsty a naridil ji prezidenta do Ankary vzit. Pokud nekdo
utrpel brutalni debakl a podkopal si autoritu, byla to vlada, ktera musela s
ostudou stahnout ocas a soudni prikaz splnit, drahy priteli
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
