Ateistická společnost

Tady bych hodil vyjádření T. Halíka:

Křesťan nevěří v Boha, který by mohl nebýt – takový bůh, který je předmětem, o němž se dohadujeme, zda „existuje“, nebo ne, opravdu neexistuje. Je třeba si uvědomit rozdíl mezi jsoucny (nahodilými, kontingentními) včetně „nejvyššího jsoucna“ a bytím samým, které všechno zahrnuje, prostupuje a přesahuje. Boha nelze umisťovat do oblasti „jsoucen“ – byť jako jakési „nejvyšší nadpřirozené jsoucno“ na trůnu kdesi za realitou; takové strašidlo je naštěstí jen projekcí lidské fantazie. Největší katolický teolog 20. století Karl Rahner řekl, že Bůh, jak si ho představuje většina lidí, naštěstí neexistuje. Bůh nepatří do řádu předmětných jsoucen, nýbrž do řádu bytí: v něm žijeme, dýcháme, pohybujeme se a jsme, učí apoštol Pavel.

To je jen myšlenková konstrukce jakéhosi nového „vyššího“ levelu, který, tak jako vše, co nelze ničím podložit, nelze ani vyvrátit. Druhá možnost je, že boha tímto ztotožňuje s vesmírem. Pak by ale bůh těžko mohl mít ty vlastnosti, které mu křesťané přisuzují.

vesmír je již jsoucno a tedy vždycky "nižší" level. Bůh je "vně" jsoucna či jsoucno prostupující, to vše jsou jen nedokonalé příměry.

Vesmír je už předmětné jsoucno. Bytí je hlubší rozměr nebo proces, díky kterému jsoucna jsou. Bytí samo o sobě není věc, kterou bychom mohli chytit nebo pojmenovat jako další objekt; je to dar či způsob, jímž jsoucna existují. Je to takový komplikovaný.

Ano, není to jednoduché, je to mnohoduché.

Jistě, a to je právě účel takovýchhle konstrukcí. Jestli to správně chápu, má jsoucno být něco jako jedna z mnoha instancí něčeho, co se nazývá bytí. Bytí je proces, jsoucno objekt, který ten proces podstupuje, neboli je. Ztotožnění boha, který má být osobou (tj. jsoucnem čili objektem) s bytím, a zároveň zdůraznění, že to není objekt, z něj dělá něco, co nelze nijak uchopit ani na to dosáhnout. A to bez jediného objektivního podkladu pro existenci jakéhokoliv bytí mimo existující jsoucna. Je to zneužití schopnosti lidského jazyka označit životným podstatným jménem i jiné věci než živé objekty k tomu, abychom mohli vyfabulovat něco, co „žije mimo náš svět“…

To bytí není mimo jsoucna, to bytí je samotnou existencí těch jsoucen. Způsobem jejich existence. Dalo by se říct, že jsoucna jsou konkrétním projevem a podobou bytí. Celý náš svět se nachází v bytí (ytuje).
Bůh jakožto osoba je už zpředmětnění boha, onoho bytí. Vytvoření z něho jsoucna. Abychom ho mohli snadno myslí uchopit.

Ještě propracovanější způsob, jak to zamlžit!

mě se to naopak zdá srozumitelné.

Bůh nevznikl nijak, je věčný a my s v této věčnosti pohybujeme v naší pomijítelnosti

No a to je právě ta uměle definovaná tečka za zkoumáním.

Ovšem "věčnost" existuje jen v pohádkách, tedy v náboženství.
Náš Vesmír vznikl prokazatelně kdysi dávno a jak fyzikálně, tek i logicky zase jednou zanikne.
Můžeme ale zůstat tady, na planetě Zemi. Sluneční soustav, tedy Slunce, planety a měsíce vznikly nedávno. před 4,5 miliardami let a Země se stane za miliardu let mrtvou koulí. Dá se říct, že zvířátka vznikla před polovinou miliard le a za další miliardu let zaniknou. Zdroj energie života, Slunce se také během doby změní, přejde do ničivé fáze a poté vychladne.

Zkrátka vše má jeden začátek a jeden konec. Akorát buřt má konce dva, praví vtipálek.
No a to, že neznáme nic z okolí našeho Vesmíru ponechává pootevřená vrátka ke spekulacím, že bohové jsou věční, není důkazem nějaké "věčnosti".
Náboženství je lidskou kulturou vzniklou z faktické neznalosti fyziky. Jen tak mohlo dojít k představě placatého bodu na kterém se nacházel tvořitel a ten v několika dnech udělal Slunce, měsíc, planety a hvězdy. Náboženští maniaci došli studiem pohádky Genesis a dalších pohádkových románů k počátku božího tvoření na 23. října roku 4004 (James Usher) před údajným narozením Ježíška.

To je rozdíl mezi vědou a náboženstvím. Že v současnosti připouští i Vatikán, že datum stvoření vypočítaný Usherem je blbost, ve kterou křesťané museli pár století věřit, na věci nic nemění. Mnozí vzdělaní křesťané připouští, že výsledky vědy jsou fakta, přesto se najdou takoví, kteří přírodní vědy označují za pavědu a jen pobožní vědci jsou ti správní.

Není nijak prokázáno, že by náš vesmír vznikl. Tzv. Velký třesk je dnes chápán jako přechod vesmíru z jednoho stavu do jiného a nikoliv jako vznik vesmíru. Taky je proto Velkým třeskem označováno období prvních 400 000 let tohoto stavu,, období jeho plazmatické fáze.
Ani jeho zánik není nijak prokazatelný a už vůbec ne logicky dán.
Svět klidně může být věčný, nic tomu neodporuje. Fyzikálně nic nenařizuje hmotě, aby měla jen dočasnou existenci. Ovšem faktem je, že věčnost je nadpřirozená. To je ovšem i vznik jen tak z ničeho, bez příčiny. Takže nadpřirozena se u světa nezbavíme.
Už tu bylo prokázáno, že pohádka není obsahem náboženství. Lépe bys udělal, kdyby ses naučil přijmout fakta a neopakoval pořád dokola bludy jako to dělají komunisti.

Už tu bylo prokázáno, že pohádka není obsahem náboženství

X příběhů má v Bibli fantazijní obsah, či obsah z prvky pohádky a pod.
Tak jsme tyto příběhy dali všechny do pohádek.

Jak máme ty smyšlené příběhy podle tebe pojmenovat??

Fantazijní obsah má veškerá beletrie. Pohádka je jenom jednou z desítek forem beletrie. Kdy to už konečně pochopíte a pohádku budete umět správně zařadit?
Označení pro smyšlený příběh je smyšlenka či fikce. Nebo v případě Genesis je přesné mluvit o mýtu.

„Není nijak prokázáno, že by náš vesmír vznikl.“

A to je přesně to, co tu tvrdím pořád, a ten důvod, proč nepotřebujeme žádný vyšší level: Věčný může být sám náš reálný svět! Takže na co potřebuje stvoření a stvořitele?

To může být i věčná energie, věčný cyklický vesmír.
Je to jen dohad, hypotéza, víra.