Pokud Pavlův text vnímáme jako popis duchovního stavu lidstva po pádu, nabízí se teologická otázka. Je homosexualita z pohledu tradiční dogmatiky chápána jako projev celkového porušení lidské přirozenosti po prvotním hříchu, podobně jako nemoci, stárnutí nebo psychické křehkosti, které v tomto porušeném světě zkrátka existují bez ohledu na osobní zbožnost konkrétního člověka?
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
