Ateistická společnost

Kniha Genesis (první kniha Genesis (rozcestník) - Wikipedie) je mnoha teology a odborníky vnímána jako teologický mýtus či symbolické vyprávění o počátcích Výklad mýtu o stvoření světa z knihy Genesis, nikoli jako přísně vědecká nebo moderní historie.

Význam pojmu mýtus v teologii
Teologická pravda: V odborném náboženském smyslu mýtus neznamená lež, ale hluboký příběh vyjadřující vztah mezi Bíhem, člověkem a světem.

První kapitoly: Části jako stvoření světa, ráj nebo potopa světa používají obrazný a básnický jazyk.Blízkost starověkým kulturám: Genesis přejala myšlenky z mezopotámských textů (např. z Babylóna), ale upravila je tak, že odmítá mnoho bohů a představuje jednoho Boha.

Tvrdit, že Genesis není mýtus, znamená nerozumět věci. Všichni odborníci kromě těch kreacionistických jí za mýtus považují. Biblický popis stvoření světa je typický mýtus (konkrétně stvořitelský mýtus). Ať už je to Boží slovo nebo ne.

(Upraveno 14.09.2026 20:21)

Tvrdit, že Genesis není mýtus, znamená nerozumět věci. Všichni odborníci kromě těch kreacionistických jí za mýtus považují. Biblický popis stvoření světa je typický mýtus (konkrétně stvořitelský mýtus). Ať už je to Boží slovo nebo ne...ty si proste nedáš povedať, nájdi jediný odborný výrok, že "Genesis je mýtus", máš k tomu internet...a nelži! nikto nikde sa tak nevyjadril, len pan Soucet!

Když vědci mluví o mýtu, nemyslí tím „vymyšlenou lhostejnost“ nebo „lež“. V akademickém světě (mezi historiky, paleografy a teology) je mýtus chápán jako hluboký symbolický příběh, který vysvětluje základní pravdy o světě, lidstvu a Bohu, nikoli jako učebnice dějepisu nebo fyziky.
Odborníci knihu Genesis rozdělují na dva velké bloky, které mají odlišný styl i účel:

• Prvních 11 kapitol (Pradějiny): Sem patří stvoření světa, Adam a Eva, Kain a Ábel, Noemova archa a potopa nebo Babylonská věž. Právě tyto kapitoly jsou akademickým konsenzem považovány za mytologické a symbolické texty.
• Kapitoly 12 až 50 (Příběhy patriarchů): Zde začínají příběhy Abraháma, Izáka a Jákoba. Tyto texty už mají blíže k rodovým kronikám a legendám. Odrážejí reálné reálie starověkého Blízkého východu, i když stále nejde o moderně sepsanou historii.

Podle historických výzkumů Izraelci nesepsali Genesis ve vakuu. Texty reagovaly na mýty okolních velkých národů, jako byli Babyloňané nebo Egypťané. Zatímco okolní mýty (např. babylonský Enúma eliš) popisovaly, že svět vznikl z brutální války mnoha bohů a lidé byli stvořeni jen jako jejich otroci, Genesis přinesla revoluční myšlenku. Ukázala, že svět stvořil jediný, milující Bůh v naprostém řádu a míru a že člověk má obrovskou hodnotu. Vědci proto Genesis často nazývají „teologickým příběhem“ (či polemikou).

Shawna Dolansky, uznávaná profesorka biblických studií z Carleton University a autorka odborných textů pro Biblical Archaeology Society, se k původu textu vyjadřuje přímým historickým pohledem:

„Starověcí Izraelci si vyprávěli příběhy o stvoření, které se předávaly a nakonec byly zapsány do Bible. Tyto příběhy byly součástí mnoha mýtů vyprávěných na starověkém Blízkém východě. Učenci se domnívají, že příběhy o stvoření v Genesis byly etiologické – což znamená, že měly odpovídat na otázky typu, proč lidé nosí oblečení a proč ženy zažívají bolesti při porodu.“

Peter Enns, americký biblista a profesor na Eastern University, který se dlouhodobě věnuje vztahu mezi vírou a moderní vědou, napsal celou řadu knih o tom, že Bůh k lidem mluví skrze starověkou kulturu. V rozhovoru Can God speak through myth? o žánru Genesis říká:

„Mýtus je starověký, předmoderní a předvědecký způsob, jak pomocí příběhů odpovídat na otázky o původu světa a jeho smyslu. ... Z toho, že je Genesis mýtus, nevyplývá, že není 'od Boha'. Proč by Bůh nemohl použít mýtus k tomu, aby lidem ukázal, kým je?“

John Dominic Crossan, tento významný irsko-americký teolog, historik a novozákonní badatel často kritizuje lidi, kteří Bibli čtou jako moderní noviny. Jeho slavný a často citovaný výrok v diskusích o biblickém žánru zní:

„Nejde o to, že tito starověcí lidé vyprávěli doslovné příběhy a my jsme teď tak chytří, že je bereme symbolicky. Jde o to, že oni je vyprávěli symbolicky [jako mýty] a my jsme dnes tak hloupí, že je bereme doslova.“

Karen Armstrong, britská historička náboženství, světoznámá autorka a jedna z nejvlivnějších odbornic na dějiny světových náboženství se ve svém článku pro deník The Guardian Metaphysical mistake vyjádřila takto:

„Mýtus v Genesis, který je jemnou polemikou proti babylonskému náboženství, byl balzámem na zraněné duše Izraelců, kteří byli poraženi a deportováni armádami Nabuchodonozora... Jakmile začnete číst Genesis jako vědecky platný text, dostanete špatnou vědu a špatné náboženství.“

Teolog C. John Collins, profesor Starého zákona z Covenant Theological Seminary se zabývá literárním stylem Genesis. Upozorňuje na to, že doslovné čtení míjí skutečný smysl textu. Jeho pohled přinesl odborný portál Undeceptions:

„Doslovné čtení knihy Genesis neumožňuje pochopit plný význam textu. Příběh v Genesis je napsán způsobem, který uznává jiné starověké mýty o stvoření, ale snaží se podobné události vyprávět jiným způsobem. Účelem Genesis je nastavit ideální lidské společenství, nikoli sdělovat, jak technicky vznikl svět.“

Bývalý papež Benedikt XVI. byl považován za jednoho z největších křesťanských teologů 20. a 21. století. Ve své knize V naší naději napsal, že biblické texty nelze vnímat jako přírodovědu:

„Příběhy v Genesis nejsou protokolem o průběhu stvoření světa. Jsou to obrazy, které vyjadřují podstatnou pravdu. Nesmíme si plést literární formu s obsahem, který má být sdělen. Forma byla převzata z tehdejšího starověkého myšlení a obrazů světa.“

Pokud otevřeš jakoukoliv moderní vysokoškolskou učebnici religionistiky, historie nebo teologie, kapitola o Genesis bude nadepsána jako „Izraelský mýtus o stvoření“. Odborníci tím říkají: „Toto je text, který nepoužívá historická data, ale posvátné obrazy.“