Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

To - nechápeš to - ale to neznamená - že to musí byť dielo niekoho "vyššieho".

Žívot primitivních buňek a asi i mikroorganismů na planetě Zemi měl za sebou čtyři miliardy let vývoje a obrovský prostor pro pokusy a nezdary, až přišel nějaký ten zdar ve vývoji komplexnějších organismů.
Pak nastala ona exploze živočišstva v Kambriu.

ako je možné, že ten "vývoj" od atómov, molekúl, a ak chcete "primitívnych" organizmov viedol smerom k niečomu takému, ako je dnes milujúci muž a žena? - o tom je tá podstata/princíp života, nie o tom, že viem popísať geneticko-biochemické mechanizmy/me­tabolismus života....

O tom, že Evoluce vedla a vede ke status quo říše života, není visitore sebemenší pochybnost a zajisté o tom nepochybuje ani Collins. Kreacionisté se sice vznášejí na létajícím koberci kreacionismu, a sní o tom že milující lidé žili mezi dinosaury a trilobity měli jako domácího mazlíčka. Realita (byla a) je jaksi jiná, létající koberce neexistují (i když by takové létadlo boha nestálo víc než slovíčko, kdyby ovšem existoval) a lidé neexistovali ani v paleozoiku, ani v mesozoiku.
Milující muž a žena se vyklubali ze svých humanoidních předků a jsou dodnes mezi lidmi vzácností (statisticky posouzeno). Dost žen miluje pavlačové, nebo emocionální války a muži volí raděj začouzenou hospodu a nebo khaki uniformu.

Základem života je bezesporu hmota a energie. Lidská inteligence, jakož i emoce zvaná láskou se vyvíjely sukscessivně miliony let. Každý človíček je na svém počátku pouhou buňkou a pak svým devíti-měsíčním vývojem kopíruje, obrazně naznačeno, miliardu let vývoje živočicha na této planetě.
Zrovna si listuji v knize Danielssona (spolucestující na Kon-Tiki), o jeho etnografickém bádání v Austrálii. Jejich původní obyvatelé odmítali vehementně spojitost otěhotnění ženy a koitu. Logické vysvětlení domorodců: každý den spím se svojí ženou, ale těhotenství nastane nečekaně a nebo také také nikdy. Tento názor panoval mnohde také ve Středověké Evropě.

to, čo píšete, sú všeobecne známe veci prírodných vied: genetiky, fyziky, chémie, biochémie, prípadne spoločenských vied (sociológia, psychológia, a i.) , - o tom sú desťtísíce vedeckých kníh a vedeckých článkov, ale nič nehovoria o samotnom princípe/podstate a zmysle života - vznik úmyslu (aká príčina pre jeho tvorbu?), zmyslu kreácie, transformácie/tran­sdukcie do ľudskej psychiky (uvedomenie si života a mravnej povinností v ňom), existencia vedomia, svedomia, samotného zmyslu, významu života, jeho smerovaniu/nes­merovaniu k nejakému cieľu, i eschatologickému, či jeho nihilizácii...prečo už tá myšlienka a kreácia života? čo je za tým?...- zamýšľali ste sa niekedy nad tým? - opakujem, geneticky-biochemicky,.fy­zikálne, chemicky, fyziologicky - všetko poznáme, ALE najvnútornejšiu "psychologickú" podstatu, zmysel života a všetko okolo toho (prečo som, kto som, kam idem, aký zmysel má môj život, čo je konečný cieľ života) experimentálne nezistíme, tam je už len viera a nádej - a je neskutočne významné, že máme k tomu slovo, prisľúbenia a záruky Boha...

A proč by za tím vůbec něco takového MUSELO být? To z ničeho (kromě vaší víry) neplyne.

Samozřejmě máš ve všem pravdu ,,, až na toho boha, který měl dát pouze lidem, tedy nám a Neandertálcům komplexní mluvnici a intekt. Jak vypadá naše ústrojí k modulaci akustických vln nemusím zmiňovat, papoušek Ara byl asi ne moc povedený "boží" pokus. Prakticky se "domlouvají" akusticky všechna zvířata, dokonce i některé ryby.
Mimochodem o Evoluci a původu druhů nepsal jen Darwin, na tohle téma jsou také regály vědeckých prací, plné knížek, jak odborných, tak publikujích pro zvědavé a po informacích hladové lidi. Kdyby se na váhy položila díla kreacionistické a na druhou misku evolucioninistické literatury ... která ta miska by klesla více pod tíhou vědeckých důkazů?

Cogito, ergu sum !
Ty úvahy o smyslu života jsem pěstoval kdysi dávno, pradávno, asi tak od devíti let a dospěl k závěrům, kdaž jsem se seznámil s dívenkou, která mi drahně let poskytuje radost a spokojenost (teda, většinou, i lijáky jsou potřebné pro zrání plodů ).

Smysl života je v principu pro každého živočicha stejný.
Je pro pavouka (vyrábějící pavučiny) smyslem života chytat létající hmyz? Ne, to je jeho životní potřeba. Smysl jeho života je zplodit další generaci pavouků. A co z toho ten pavouk má? No asi nějaký krásný sexuální zážitek (než je samicí sežrán).
To samé, až na to sežrání, platí pro všechna zvířata, včetně člověka.

Takže (biologický) smyls života, tedy cíl naší existence, platí pro téměř každého člověka a je ve zplození a vychování další generace.
Pochopitelně mají lidé a asi i některá jiná zvířata různé záliby a v nich nacházejí svůj subjektivní a pomyslný smysl života. Někteří nalezli smysl svého života v obhajování představy, že nějaká pohádková bytost stvořila tento svět. To platí především pro lidi ochuzené o biologickou podstatu života - o radost ze sexu. Jiný člověk mohl nalézt smysl života v řinčení zbraněmi a ve vyhledáváním konfliktů. Podivný to sport, lepší smysl života pro společnost je ve střílení puků, nebo v kopání mičudy do branek. Pochopitelně nemají lidé jen jeden jediný smysl života, ale kombinaci různých variant i v toku času a zrání osobnosti. Proto naleznou třeba agnostici v pokročilém věku svého boha a stanou se teisty. Smysl jejich zbytku života je dostat se do nebe a žít věčně po smrti.