vec sa má tak, že jeho prikázania sú prikázania lásky - ak sa nedodržujú, nie je možné žiť v skutočnej láske agapé...
vec sa má tak, že jeho prikázania sú prikázania lásky - ak sa nedodržujú, nie je možné žiť v skutočnej láske agapé...
hovorím o niečom inom, najprv treba plniť/rešpektovať Božie prikázania (milovať Boha a blížneho ako seba samého), a až potom sa dá žiť v láske a dávať lásku agapé (hovorím o láske agapé, nie o "láske" eros, storgé alebo filia)...
Ani lásku k Bohu nelze stavět na plnění jeho přikázání, nebo jimi
tuto lásku podmiňovat... Byla by to láska vynucená příkazy - V jednoho
Boha věřit budeš, neber jméno boží nadarmo atd.
Zejména když je samotná existence Boha velmi nejistá a postavená jen na
víře a naději...
však sa v Biblii tvrdí: kto nemá vieru v Boha, nemôže mať a dávať
lásku agapé, lebo tú dáva len Boh...Ježiš: miluje ten, kto verí vo mňa,
ostaňte v mojej láske lebo láska je z Boha...
1 Jn 4,
15 Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
16 Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh
je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v
něm.
19 My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.
a to je to nadřazování jediné správné víry nad lásku, lež a
manipulace...
a taktéž dehonestace jiných vír...
...iné viery nie sú kresťanstvom dehonestované, kresťanská viera nie je nadradzovaná, ...nie sú to včak (okrem 3 zjavených) viery v Boha, kresťanská viera naviac viera v Boha zjaveného v Kristovi...avšak II.VK v koncilovej konštitúcii Lumen Gentium/Svetlo národov sa vyjadril aj o iných náboženstvách v tom zmysle, že aj v nich je "záblesk Boha", a tak sú isto Bohom prijaté a tolerované, kým nepoznali evanjelium - v mnohých pohanských náboženstvách je totiž mnoho prirodzeného ľudského dobra, ktoré je o Boha, a tak, kým nepoznajú ako národy evanjelium, nikto ich nedehonestuje, kým sa ich príslušníci správajú podľa dobrého svedomia, žijú podľa dobrého srdca...Ježiš jasne povedal: mnohí pohania vás (veriacich v Boha) predídu do Božieho kráľovstva! - vec je jasná!
stále hovoríme o tom, že nie je láska ako láska - aká je vaša/moja láska?
moje je nezávislá na křesťanských pověrách, vy k lásce potřebujete víru, jak sám píšete...
Věřící nedisponuje žádným jiným druhem lásky než nevěřící. To je zas jen finta vašich vymývačů mozků. To, že nějaký druh lásky je podmíněn vírou, neplyne z ničeho jiného, než z víry samotné, v ní jste si ho definovali takovým způsobem, aby to nešlo vyvrátit. Prostě ať dělá nevěřící co dělá, vždycky řeknete, že nevěří, takže to nemůže být z agapé (protože agapé je definováno tak, aby bylo na víře závislé), takže je mu to houby platné. Ale že by byla nesmyslná ta definice, na to pomyslet je hřích, že? Není vám divné, že tatáž láska je u věřícího hodnocena jinak než u nevěřícího? Ona to totiž je ta samá láska, i když tahle hloupá definice říká, že ne. To aby ovečky měly o důvod víc bát se opustit stádečko. Jsi ve stádu? Pak je tvoje láska agapé. Nejsi? Pak máš smůlu… Láska v člověku je (nebo není) nezávisle na tom, jestli za její zdroj považuje Krista nebo nějakého jiného boha, nebo ne. A nijak se neliší.
viackrát bolo povedanél, že nie je láska ako láska, Biblia i psychológia rozlišujú lásku: eros (sexuálna), storgé (citové vzťah/citová/paltonická láska bez erotiky), filia (priateľská láska) a agapé (seba/obetujúca sa aj k nepriateľom, i ktým, ktoré nám ubližujú)...reč (v evanjeliách) je hlavne o láske agapé (lat. caritas)...
Jak se nazývá láska ke sportu?
Jak se nazývá láska k jedovatám pavoukům?
Jak se nazývá láska k riskantní jízdě na silnici?
... k hašiši ... k papežovi ... k cizím dětem ... k cizímu majetku ...
???
Tohle tíhnutí, afinita, touha platí i pro vztah pobožného k jeho bohovi, že jo?
A vo to de.
O citové i praktické vztahy k osobám a věcem reálným i k osobám a věcem
ireálným.
Ano miluji třeba vůni konvalinek, vůni květu Královny noci, vůni květů pustorylu, šeříku, lípy, citroníků ...
teď musím s vnoučaty ven... ale vyjádřím se k tomu, je to dost důležité téma. K čemu tíhneš tím se stáváš. Teď to píšu zjednodušeně ale tak nějak.
vy jste přikázání lásky obrátili v upalování nepohodlných, to je teda láska...
nezamieňajte si evanjeliové učenie Cirkvi (to je dobré) i s ľudskými činmi ( v slobode, v hriechu - sú i zlé)...
čarodějnici nenecháš naživu, kdo by vyznával jiného boha, musí zemřít - já to nezaměňuju a nikoho neupaluju na rozdíl od vaší "svaté" církve....
KC čarodejnice neupaľovala, resp. nikdy to neschvaľovala....sú to fámy, výmysly s konšpirácie (i v literatúre, sfalšovanej historiografii a filmoch) z niektorých oblastí Európy, upaľovanie čarodejníc bola drtivo protestantská kauza, hlavne v kavinistickom a lutherovskom prostredí (Švajčiarsko/Nemecko) prostredí s cieľom získať ich majetky, pôdu, a pod....
KC čarodejnice neupaľovala, resp. nikdy to neschvaľovala.
ale samozřejmě že ano ,katolická církev tyto "čarodějnice" mučila a následně vydala světskému právu k potrestání (smrtí)
no, chcelo by to podložiť serióznymi informáciami...slávne české "Kladivo na čarodejnice" z toho vynechajte, je to podvrh, montáž, dokonca vraj so skutočnými osobami...
cože? to nemyslíte vážně! je to podle skutečných událostí ve
Velkých Losinách, vy jste ale lhář!
https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/carodejnicke-procesy-byly-nejtemnejsi-minulosti-velkych-losin-282393
zase jen ukazujete pravou tvář katolické zločinecké a tmářské
"církve"...
papež Jan Pavel II se dokonce za působení inkvizice omluvil
https://www.katyd.cz/clanky/svaty-otec-se-za-inkvizici-omluvil.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A1_inkvizice
Kladivo na čarodějnice, kniha Kaplického i Vávrův film, jsou založeny na skutečných událostech, jména hlavních postav ani nebyla změněna.
Jen dodám:
Malleus maleficarum je dílo německého dominikánce, theologa a inkvizitora
Heinricha Kramera. Vyšlo poprvé 1486 jako tištěná kniha a do konce 17.
stoltí bylo vytištěno celkem na 30 tisíc výtisků v 29 vydáních. Ta kniha
je návodem jak mučením docílit přiznání člověka ke spolčení s
ďábly, na jejichž reálnou existenci dodnes křesťané věří.
Ta kniha je rozdělena na tři části.
Ta kniha popisuje také různé příkladné realizované procesy proti čarodějnicím.
Choholoušek by určitě vystavil autorovi nepěknou diagnózu.
Malleus maleficarum (lat.) je kniha dominikánov Heinricha
Kramera (asi 1430 – 1505) a Jakoba Sprengera (asi v r. 1436 – 1494), ktorú
vydali v r. 1487. Malleus Maleficarum bola Cirkvou/pápežom zavrhnutá a
odsúdená pápežom Piusom V. (1566 – 1572), a rovnako bolo zavrhnuté aj
"úsilie" Kramera (ak vôbec bolo takéto jeho úsilie bolo, čo sa historicky
spochybňuje) o pápežské schválenie Malleus Maleficarum...
However, the Malleus Maleficarum received an official condemnation by
the Church, and Kramer's claims of approval are seen by modern scholars as
misleading...
jeden papež ji inicioval, druhý později zavrhl, ale čarodějnické
procesy trvaly z vůle církve dál...
viz procesy ve Velkých Losinách v 17, století...
proces v Losinách je podvrh, nikdy sa neuskutočnil, je to vyfantazírovaný, vyfabulovaný (i filmový) príbeh, KC s tým nemá nič spoločné......
buď vám už totálně hráblo anebo vám dokonale vymyla mozek, ta vaše "svatá církev", je to zločinná banda...
.len preto, že vaša hlava je indoktrinovaná týmto vyfabulovaným príbehom, na ktorom si zgustli aj komunisti??
to není smyšlený příběh, ale skutečný, vy byste měl hledat pravdu
jako upřímný křesťan a ne si nechat vymývat mozek, ale co čekat od
katolické církve, že? to je jako s tím Tisem, ještě toho darebáka
oslavujete! hrdiny jako byl Hus zatracujete, čemu to proboha sloužíte? jaké
to šelmě prolhané?
tak jako s pedofilní aférou v církvi, o které tvrdíte, že si ji vymyslel
bulvár, nekriticky přijímáte, co vám šelma k věření předloží, jste
člověk lži...
smutné...
historiografia ho nepotvrdila, ak sa niečo takéto aj udialo (na lokálnej úrovni), KC s tým nemá nič spoločné....
jo vaše šelma se tím oficiálně nechlubí, co? ta se snaží vypadat jako beránek a vy jí to spolknete i s navijákem, aspoň ukazujete pravou tvář katolicismu, jen tak dál...
nabývám pocitu, že už vás ten ďábel sežral, už neobchází a neřve,
jen tráví... 
Za komunistů, v době normalizace se ten film nepromítal. Příliš připomínal procesy z padesátých let, kdy také byla mnohá přiznání vynucena. Jinak je ten děj až děsivě pravdivý...
Popírání nevinných obětí tzv. čarodějnických procesů je v principu
stejné jako popírání obětí nacistických vyhlazovacích táborů nebo
stalinských čistek... 
V. Kaplický bol zrejme antikatolík-husita, venoval sa husitskej a pobelohorskej dobe, čo bolo silne antikatolícke obdobie, a fantázia pseudohistorikov prerfektne fungovala, zgustli si na KC - bol to antikatolícky spisovateľ, a dlhodobo hecoval českú protikatolícku verejnú mienku - i s tým vyfantazírovaným Kladivom na čarodejnice - a český národ jásá, jak sme to tým katolíkom nandali...neviem, z akých pravdivých historických zdrojov čerpal pre tanto antikatolícky paškvil, ale fantáziu mal neskutočnú!l - nespomínam si už presne, ale bol na Lidé človek, ktorý uviedol presné informácie, ako Kaplický tento paškvil písal, z čoho čerpal, ako si prispôsoboval historické udalosti, že z RKC urobil dábla, a O. Vávra mu to spolknul ešte lepšie, ako to Kaplický napísal...proste typicky český vyfabulovaný "historický" antikatolícky príbeh na pomluvu a vzbudenie nenávisti ku KC!...
zjevně jste syn satana, popíratel pravdy a milovník lži, takový dobrý katolík....
Všechny ty události jsou dobře zdokumentovány, zachovaly se i zápisy
výslechú, místa , kde byly tzv. čarodějnice upáleny, jsou dosud označena.
Prvoplánově ani nejsou tato díla zaměřena proti katolické církvi, ale
proti lidské pověrčivosti, strachu, a zoufalé bezmocnosti proti násilí.
Vávra pak film pojal jako jinotaj proti nezákonnosti komunistických
politických procesů v padesátých letech- proto se nemohl promítat za
normalizace.
Jen málo příběhů tak působivě a pravdivě zobrazuje jak neomezená moc
umožňuje proměnu lidí v ustrašené udavače a nebo v beztrestné
sadistické zločince.
Popírání těchto zločinů jen dokazuje pravou tvář katolické církve, pro
kterou ve snaze zachránit svou tvář historická pravda nic neznamená.
To vše se bohužel skutečně stalo. 
proč lžete? to vám opravdu povídají v kostele? to je ta "svatost" církve, to lhaní a zapírání?
Je to příběh vycházející z pravdivých událostí. Neschopnost církve přiznat i zjevnou pravdu, která jí nevyhovuje, je důkazem toho, jak negativní vztah má k poznání všeobecně. Jak můžeme takové církvi věřit, když zapírá, jako usvědčený viník před soudem?
absolutně nevěřím těmto lhářům, a že se vědec visitor nestydí, to je ta pokora?
To je sice pěkné, že se jeden papež v 16. století postavil proti této
knize, ale já uvedl dva papeže, kteří tu vlnu čarodějnických procesů
vyhlásili a podporovali a to už od 13. století.
Ostatně sama inkvizice je záležitostí čistě katolickou.
Se divím, že se tu ještě neobjevilo, že inkvizice, je jenom výmysl bulváru.
Je jedno aká časť kresťanov/katolíkov/protestantov/a pod. upalovala
- všetci máte jedy korene - rozdelili vás len schizma a reformácia. 
To není pravda a křesťané by neměli opakovaně lhát.
Z historie procesů s čarodějnicemi
K prvním inkvizičním procesům s čarodějnicemi došlo v Německu po roce
1230 a byl za ně zodpovědný inkvizitor Konrád z Marburku. Roku 1231
kodifikoval římskoněmecký císař Friedrich II. Sicilský ve svém
zákoníku zvaném Statuta z Melfi za zločin čarodějnictví trest smrti
upálením. Papež Jan XXII. vydal v roce 1326 bulu Super illius specula, v
níž bylo čarodějnictví dáno do přímé souvislosti s kacířstvím a
papežští inkvizitoři dostali oprávnění pronásledovat i kouzelníky a
čarodějnice;[6] zatvrzelí jedinci měli být mučeni, dokud se
nedoznají.[7][8] Vzhledem ke zformování pohledu na čarodějnictví jako na
zločinný stav se čarodějnictví stalo smíšeným trestem
(církevně-světským), čarodějnictvím se proto zabývaly i světské soudy
a panovnické zákoníky. Ke skutečně masovému a celoevropskému
pronásledování však došlo až na sklonku středověku, zejména koncem 15.
století.
Dne 5. prosince 1484 svou bulou „Summis desiderantes affectibus“ podpořil papež Inocenc VIII. úsilí dominikánů Heinricha Kramera a Jakoba Sprengera, kteří pronásledovali čarodějnice v severním Německu. Ti pak v roce 1486 poprvé vydali knihu Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice). Podle Kladiva pocházela moc čarodějnice ze soulože s mužským démonem, jímž byl incubus; čaroděje s ženským démonem, jíž byla succubus; čarodějnice byly autory Kladiva na čarodějnice považovány za pozemské zástupce knížete zla. Je třeba připomenout, že Německo bylo tehdy katolické. Protestanti se tam prosazovali až v 16. století.
Visitore, nemáš tedy pravdu. Procesy s tzv. čarodějnicemi iniciovala a organizovala především katolická církev. V našich zemích pak jen katolická církev a její nástroj - inkvizice. Viz třeba působení Bobliga z Edelstadtu na Šumpersku. Že se později přidaly i některé jiné církve, např. protestanti, to na věci nic nemění.
O
"Dobré" učení vyprodukované a aplikované zlými a hříšnými lidmi?
Souhlas.
Tohle platí i pro vraždu Jana Husa v Kostnici.
Řekové mají několik výrazů pro lásku? A kolik jich má čeština?
Znám jen tu jednu variantu - lásku nebeskou v podání sv. Pilarové a sv.
Matušky.
nejen několik výrazů, ale i druhů - agapé není to samo jako filia, a to není to samo jako eros...
Díky to jsem už pochopil,
že "miluji" pivo, není to samé "miluji" děti.
A také "miluji" děti, není to samé jako "miluji" své děti.
Ale má čeština specifické názvy k alternativní "lásce"?
agapé je obetavá i sebaobetujúca sa láska, Ježiš v eveanjeliách hovorí len o nej...znamená lásku, ktorá je schopná vždy, aa každých okolností obetovať sa pre blížneho, i za svojho nepriateľa, i toho, ktorý nám ubližuje, ...keď vnikne naliehavá situácia je to láska obety až na smrť: dobrým príkladom je sebaobeta (života) saleziána sv. Maximilliána Kolbe v lágri v Osvienčime, ktorý obetoval svoj život za poľského spoluväzňa, ak sa nemýlim otca 5 detí, ktorý sa pri čítaní (každý druhý do plynu) vymenil za neho...takáto láska vedie aj k povýšení na oltár Cirkvi, keď bol páter Kolbe blahorečený (pápežom Pavlom VI., 1971), svätorečený pápežom Jánom Pavlom II., 1982)...
obetovať sa pre blížneho, i za svojho nepriateľa, i toho, ktorý nám ubližuje
Nelidská a nereálná věc.
Ten kdo miluje vrahy, žháře, patogeny, parazity a násilníky, tedy
nepřátele slušné společnosti je zřejmě masochisticky založený magor.
Kdyby se takováto psychická anomálie v lidstvu rozšířila, tak je konec
lidské civilizace.
Přímo vidím znásilněnou dívku, zmlácenou, pobodanou a podříznutou, jak posledním dechen hlesne miluji tě drahý vrahu.
zbytečně používáš expresivní krajní situace, aby sis dokázal že
máš pravdu a ten druhý se mýlí. Ale takhle to není, není nutné za
každou cenu chtít mít pravdu, spíše se zkusit podívat na věc objektivně.
J eopravdu ten druhý můj nepřítel... i když mi nic neudělal? Jen jsem
někde slyšel že něco udělal, že nepracoval či plival na chodník etc....
a je opravdu nepřítel někdo, kdo mi stojí v cestě když po ní kráčím a
já do něj vrazím?
Kolikrát považujem za nepřitele lidi kteří nás nijak neohrožují, jen
žijí jnak...a měli bychom být ostražití. Je třeba medvěd v přírodě
náš nepřítel? Nebo spíše si máme dávat pozor abychom mu nevlezli do
cesty. A mít k němu víceméně indiferentní, normální vztah. Nikoliv
nepřátelský. Ale ostražitý. A chtít aby se i medvědi měli dobře někde
na svém v lese.
Naprostý souhlas. A jak tento postoj ovlivňuje víra v boha? Podle mě nijak.
A chtít aby se i medvědi měli dobře někde na svém v lese.
Jenže ouhej, medvěd potřebuje životní prostor 100 km čtverečních,
jejich dospělé mládě dalších 100 km čtverečních a tak se musí stovka
lidí tísnit na jednom km čtverečním. A lidé musí trpět, že medvědi
jdou i do vesnic zkontrolovat popelnice. Pochopitelně se tento stav líbí
vyzbrojeným myslivcům, lovcům a majitelům lesů, že je při jejich
koníčku neruší lidé, kteří by se také rádi prošli lesem, sebrali si
nějakou houbu do polívky, nebo borůvky na koláč.
Nic proti medvědům, kdyby se zcivilizovali, jezdili na koloběžce a
neohrožovali lidi. 
Jasně, mají vlastní náboženství a vlastní desatero.
Na prvním místě bude asi příkaz "jenom jednoho medvěda budeš mít, toho,
který je na nebi"
No a to "žer, nebo budeš sežrán" určitě nechybí..