Asi se to dá nazvat lavírováním, ale podle mého názoru je to pružný
postoj, to jest nezabetonovat se v nějaké "údajné" pravdě. V přírodě je
vše živé také pružné a oportunní.
Příklad: strom se ve větru ohne a nenechá se zlomit a jak ten vítr
povadne, tak zase stojí rovně a vzpřímeně na tom samém místě. To akorát
starý strom už není tak ohebný, za to je statnější.
Já vím, každý příklad, každé připodobnění má své nedostatky a
chyby.
Jestli jsem tě ratko pochopil, tak máš tím "pohroužením se" na mysli
nějakou ideologii. Osobně ideologie, hlavně ty vydávané za jediné
pravdivé, neuznávám. Proč? Protože té jediné pravdivé ideologii stojí v
přímém rozporu jiné, také pravdivé ideologie. A nezřídka se pak vykopou
válečné sekery ...
A z tím zkoušením. Můj otec razil myšlenku, že každý člověk má
zkusit všechno. Odporoval jsem mu s tím, že je nesmyslné zkoušet třeba
drogy, že mi bohatě stačí zkušenosti jiných, publikované v médiích. ...
No, nedohodli jsme se, protože odmítám jednat proti svému rozumu.
Pochopitelně neměl na mysli třeba pokus přeplavat Atlantik, nebo vylézt na
Mont Everest, ale na Gerlachovku by to prý stálo za pokus. Mno, závratí jsem
nikdy netrpěl, tak proč ne, ale také jsem se o to nikdy nepokusil.