,
Já bych řekl, že ty naše ženské to praktikování víry berou jako
tradici, v které byly vychované a už si to moc nedovedou představit jinak.
Setkávají se ve sboru, nacvičují písně na mše, organizují výlety na
poutní místa... trochu to připomíná zájmovou činnost. Vnoučata sestry
jsou pokřtěná, moje už ne.
Děda nám jako dětem pomohl vytvořit si názor nejen na náboženství, ale i
na válku, ve které jsme jako kluci chtěli vidět jen okázalé hrdinství a
dobrodružství. Ta realita byla ve skutečnosti velmi krutá.
Taky mi málem narušil kádrový profil, když na jedné besedě, kde na dotaz
o zážitcích z legií popsal, jak hnali bolševiky ze sibiřské magistrály.
To bylo začátkem sedmdesátých let a já byl tehdy na pedagogické fakultě.
Naštěstí i tehdy se našli rozumní lidé, kteří to nijak neřešili.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
