obrat významu - alegorie/jinotaj - nebo jak bych to nazval.
Jednoduše vysitor tvrdí, že se přes ten "symbol" modlíte k Bohu -
nesouhlasím s tím - k Bohu se můžeš modlit kdekoliv - křížek k tomu
nepotřebuješ. 
obrat významu - alegorie/jinotaj - nebo jak bych to nazval.
Jednoduše vysitor tvrdí, že se přes ten "symbol" modlíte k Bohu -
nesouhlasím s tím - k Bohu se můžeš modlit kdekoliv - křížek k tomu
nepotřebuješ. 
samozřejmě že se můžeš kdekoliv. jde o porozumění Trojici. Kolikrát se ateisté vysmívají věřícím, že hehehe tak jste se modlili za něco (výhru v loterii, mercedes, dobrou práci) a dostali jste guvno. Tedy když to přeženu. Já mohu se modlit a žádat etc, ale podstatné je zda jsem v pravdě, tedy zda to co žádám nebo za co děkuji, zda to je skutečné pravdivé, zda jsem v Kristu protože Kristus je pravda, pak se zcela přirozeně obracím k Otci v pravdě a žádám o to co mi v pravdě náleží a také to dostávám, protože to vše je v jednotě s tím co právě je. Nelze vystoupit z Trojice a rozčilovat se že něco nemám od Boha nebo se vysmívat že Bůh není...tedy lze samozřejmě, ale to je člověk mimo. Míjí cíl...
zas to nějak odvádíš jinam, rozmělňuješ...
Dalko v podstatě říká, že věřit a modlit se k "tomu vyššímu - ke
stvořiteli" můžeš i bez náboženství, bez dogmat a bez těch všelijakých
model, kterými jsou v podstatě všechny symboly, obrazy, sochy a
podobně...
chápu, že se nemodlíte přímo k těm předmětům, ale kdo se kdy modlil k
předmětům? kteří ti "pohané"? vždyť to měli stejně jako vy - jen
zpřítomnění... nemodlili se ke dřevu či kamenu, ale k tomu, co
zobrazoval...
To ano, napadl mě Radegast :-) Síce stojí socha na Radhošti ale Radegast se na ní se zalíbením dívá. :-) Nic se nemá přehánět. Pokud někdo respektuje pravidla církve například ŘKC a já k nim patřím, tak to patří k vnějším projevům. Když někam vejdu, pozdravím. Pokud chci využívat služeb církve, měla bych ctít její pravidla. Pokud nechci využívat služeb církve, mohu jít svojí cestou a třeba se někde potkáme. To nevím. šla jsem dlouoho sama, tápala ... u ŘKC je to tak nějak v klidu. A tohle si cením, ten klid.
zajímavé, brát ti to nechcu, ale mám zase prostě potřebu pitvat všechno až do molekul - filosofická kebule, no...
To já taky, přemýšlím a pitvám až moc. Někdy je dobré si stanovit vnitřní řád, kdy už to stačí a jít si v klidu lehnout.
každý pitváme něco jiného , tuším, že ty jsi na ty emoce, atmosféru,
nic proti...
chlapi a ženský to mají trochu jinak, ale nejen chlapi vs ženský, máme i
různé povahy, v podstatě jsme každý originál...

To máš pravdu, jsem hodně emocionální, lehce mě vyvede z míry nepohoda, potřebuji mít kolem sebe spokojené lidi, jakmile je někdo moc ve stresu nebo s problémy, mám nutkání ho nějak "rovnat" a dávat mu dobré rady nebo nejlépe to jít řešit za něj. No nic jdu si vyluštit sudoku do postele a lehnout :-)
Kdyby mě někdo honil a nařizoval mi co smím a co nesmí, jestli si můžu sníst velikonoční vajíčko nebo ne, rychle bych se odporoučela. Je to opravdu individuální. vadilo by mi kdyby mi někdo kecal do soukromí a to mi u ŘKC nekecá. V ŘKC kostele si sednu do lavice a nemusím se nikomu z vedle sedících sousedů zpovídat co jsem dělala, jedla, koho jsem zdravila a s kým mluvila. Mám naplněný duchovní život a zároveň mi do toho světského nikdo nemluví.