,
Nuže kiwimane, i já, coby ateistické dítě, jsem se těšil na Ježíška. Nějaký o pár let starší hoch mi však podal osvětu, že Ježíškem jsou rodičové.
Máma o vánocích brečela, byli jsme chudí, uhlí také nebylo, za to byla zima. Máma pekla vánočku, akorát plyn skomíral a vánočka se akorát zahřála. Jedinou ozdobu na stromečku tvořila girlanda pusinek pečených na dlouhé niti. Mladší brácha si jednu chtěl utrhnout a tak na sebe shodil stromeček, skleněné ozdoby se rotzřískaly, brácha řval a máma zase brečela. Táta byl v kriminálu, protože jako mzdový účetní nepoužil služební pistoli proti zaměstnancům, kteří se domáhali v sobotu výplaty, když ji Zápotodna zakázal vydat, páč se v neděli udála měnová reforma. Prostě vánoce pod psa.
Coby dárek jsem dostal kožešinovou beranici, po které mi naskákaly pupínky na čele a tak jsem ji měl jen jedinkrát. A tím se mi definitivně neexistence Ježíška potvrdila.
Když byly naše děti malé, tak jsme pochopitelně také měli stromeček se vším všudy, i se zvonečkem. Akorát františka jsem si směl zapálit je polovinu, moje paní ten (kostelní) smrad, pardon, nebeskou vůni, nesnáší. (Nesnáší ani Plectranthus coleoides). No a jak děti dospěly, tak jsme vánoce se stromečkem přestali pořádat. V obýváku máme celoročně živé pokojové květiny a prakticky není na vánoční stromeček místo. Hysterické nákupy dárků, lukulovy hody a podobné výstřednosti jsme si též už kdysi dávno odpustili.
Významný den roku je Slunovrat 21. prosince. Pro nás je to časový milník kiwimane, s nejdelší nocí a nejkratším dnem. My jsme tady na zeměpisné šířce 48,2°. Prostě mám Slunce rád, mám rád rostliny a květy a těším se na konec zimy a na teplo jara a léta..
