Případ Galileo - podvodník kterého si podle mě církev
neměla tak hýčkat.
( Požaduji po Ondim omluvu za jeho osočování Inkvizice jak řekl: "bandě
hloupých fanatiků." )
V roce 1596 mu astronom Jan Kepler poslal pojednání o heliocentrismu. Zcela
paradoxně však Galileo ještě v roce 1606 publikoval studii -Traktát o
sférách neboli kosmografii, ve které uvádí důvody, proč Země je středem
vesmíru. Mikuláš Koperník (1473–1543) přišel s heliocentrickou teorií
přibližně sto let před Galileovým procesem. Řada církevních
hodnostářů Koperníka podporovala. A zatímco byla tato teorie v katolických
kruzích respektována a papežové Klement VII. (1523 až 1534) a Pavel III.
(1534–1549) četli Koperníkovy spisy bez toho, že by v nich viděli nějaký
problém ve vztahu k církevnímu učení.
Nepoctivost ho nakonec přivedla i do střetu s Církví
, protože jak později uvidíme, rozbuškou konfliktu, který vyústil v jeho
proces, nebyly Galileovy vědecké názory, ale podvod, kterého se
dopustil na papeži. Nejednalo se však o první nepoctivost v jeho
životě…
Historik Michael Hesemann uvádí, že Galileo si během svých výzkumů
přivydělával prodejem tzv. proporčního kruhu, který byl předchůdcem
logaritmických pravítek. Napsal k němu i vlastní návod k použití. Na tom
by nebylo nic špatného, kdyby po čase nezačal toto zařízení vydávat za
svůj vynález. Podobná situace nastala i s dalekohledem. Jeho princip vymyslel
Giambattista della Porta v roce 1590 a jako první ho zřejmě vyrobil Holanďan
Zacharias Janssen. Krátce nato začal Galileo v Itálii vyrábět dalekohledy
ve velkém a vydával je za svůj vynález. Měl dokonce tu drzost, že po čase
přenechal monopol na jeho výrobu benátskému dóžeti, aby od něj získal
zdvojnásobení svého profesorského platu v Padově. Když podvod vyšel
najevo, Galileo zase o výhody přišel a raději se „přesunul“ do
Florencie.
Galilei byl se svou prací vítán a oslavován prominentními muži Církve.
Koncem roku 1610 mu napsal jezuita Kryštof Clavius, že také jezuitští
astronomové potvrdili objevy, které učinil svým dalekohledem. Když se
Galileo příští rok objevil v Římě, byl s nadšením uvítán. Svému
příteli napsal: ‚Byl jsem příznivě přijat mnoha slavnými kardinály,
preláty a představiteli města.‘ Dostalo se mu dlouhé audience u papeže
Pavla V. a jezuité z Římské koleje uspořádali slavnostní setkání na
počest jeho objevů.“ Všechno se vyvíjelo v Galileův prospěch, a když v
roce 1612 vydal své Dopisy o slunečních skvrnách, kde publikoval písemně
své přesvědčení o souvislosti svých nových objevů s Keplerovou
heliocentrickou teorií vesmíru, přišlo mu jako odezva mnoho nadšených
dopisů. Jeden z nich byl od samotného kardinála Maffea Barberiniho, který se
později stal papežem Urbanem VIII. Církev neměla žádné námitky
proti používání koperníkovského heliocentrického systému jako
elegantní hypotézy, jejíž nepochybná pravdivost nebyla tehdy ještě
potvrzena, ale která odpovídala pozorovaným jevům lépe než kterýkoliv
dosavadní systém.
Kde byl tedy problém?
Problém byl v tom, že Galileo nebyl ochoten brát svou teorii jen jako
hypotézu a trval na její pravdivosti, i když ji zatím nemohl přesvědčivě
dokázat. Některé Galileem uváděné důkazy byly zcela
chybné. Například jeho hlavní argument, že příliv a odliv je
důkazem pohybu Země, je z hlediska dnešních poznatků naprosto
nesmyslný . Nedokázal odpovědět ani na námitku, že kdyby se Země
pohybovala kolem Slunce, musela by se zdánlivá poloha hvězd pozorovaných ze
Země v průběhu roku lehce měnit.
Jezuitští astronomové již dříve potvrdili mnoho z jeho objevů a dychtivě
čekali na další důkaz, aby mohli definitivně opustit starý systém. Také
mnoho vlivných mužů Církve věřilo, že Galileo má možná pravdu, ale
museli čekat na důkazy. Když Galileo neustále veřejně hájil svůj názor
jako dokázaný a nepochybný, církevní autority mu v roce 1616 sdělily, že
musí přestat učit Koperníkovu teorii jako pravdivou a dokázanou, ale může
ji pojednávat jako hypotézu.Galileo souhlasil a pokračoval ve své práci.
Podvod, skandál a zákaz Vlivné církevní osobnosti i nadále Galilea
podporovaly a sám papež Urban VIII. (1623–1644) mu roku 1630 přiznal
vyplácení renty.
V roce 1632 vyšla jeho kniha Dialog, kterou sepsal na popud papeže. Slíbil v
ní nezaujatě vysvětlit dostupné názory na uspořádání vesmíru. Když
kniha vyšla, vypukl skandál. Nejenže nešlo o nestranné pojednání, ale
obhajobu starého systému se Zemí uprostřed vesmíru v tomto Dialogu vedl
muž se jménem Simplicius (česky Prosťáček). Kniha navíc
obsahovala církevní schválení, které Galilei získal podvodem. To byla
poslední kapka… V následném procesu v roce 1633 bylo na Galileiho
uva
leno podezření z hereze. Galileovi bylo přikázáno přestat publikovat
koperníkovské názory (někteří dnešní odborníci se domnívají, že
tento zákaz se týkal spíš jen Galilea osobně, protože další katoličtí
vědci i nadále používali ve svých pracích myšlenku pohybu Země). Když
složil vyznání víry, mohl dál pokračovat ve svých ostatních výzkumech
(domácí vězení, ke kterému byl odsouzen, strávil v luxusních palácích
svých přátel, vysokých církevních hodnostářů). Publikoval pak ještě
další důležitá díla a i nadále pobíral papežskou rentu, kterou
mu v roce 1630 přiznal Urban VIII.