Jasně, že můj ateismus nějakou příčinu mít musí.
Nemalou část svého dětství jsem prožil na Slovácku a měl za kamarády a
spolužáky zbožná děcka. Tam chodily i děti předsedy MNV A JZD na
náboženství ve škole. Kdo nechodil na náboženství byla má maličkost a o
rok starší kámoš. V místním kostele jsem byl víckrát, jednou dokonce na
nedělní mši. Jednou jsem zůstal ve škole i na náboženství. Má
zvědavost.prostě byla příčinou. Prakticky v každě chalupě byl na zdi
křížek, u nás ne. Jedna tetka, asi naše příbuzná, možná sestra dědy,
silně pobožná, mne jednou donutila si kleknout u postele a po ní opakovat
"Můj strážníček ...: ". To mi mohly být tak 4 roky. Z následné hádky
mezi dospělci v kuchyni mi utkvělo akorát slovo "Neznabozi". Můj moudrý
sečtělý děd mi to pak vysvětlil, proč lidé věří na vodníky, polednice
jezinky, anděly a ostatní pohádkové figurky. Také jak vzniká duha na
obloze, jak vzniká bouřka, prostě jak funguje příroda.
Měl jsem krásné dětství.