Možná tedy : Energie je vlastnost Vesmíru :-))))
jasně. energie i hmota (hmotnost) je vlastnost vesmíru... pokud vesmírem chceme vyjádřit podstatu, v které se energie a hmota (hmotnost) manifestují.
No, podstatou vesmíru je hmota a všechno co se v něm děje, je jejím projevem. Hmotnost je jenom jednou z vlastností hmoty a rozhodně není synonymem hmoty. Tedy podle vědy. Samozřejmě můžeme si představovat, že existují nehmotné entity jako duchové apod., ale ty pořád musí být sestaveny z nějaké materie, pokud tedy mají mít nějaké vlastnosti.
Přesněj vyjádřeno je hmota jen jednou z "částí" Vesmíru.
Máme tu kromě kontinua časo-prostoru, jaké temnou hmotu, které je násobek
viditelné hmoty, pak temnou energii (PMSN za tím může být také tlak
fotonů) a snad/určitě ještě další dosud neojevené části
To jo, hmota je vlastně taková výplň vesmíru. I když fyzikové říkají, že čas a prostor je taky vlastností hmoty a bez ní neexistují, tak to jsem nikdy pořádně nepochopil, jak je to myšleno.
Temná hmota je prostě jenom nějaký typ hmoty, jako je třeba antihmota. A ta temná energie by měla být energií té temné hmoty.
Tyto fenomeny, které nejsou "hmatatelnou" součástí naší praktické
existence, nelze dost jednoznačně popsat.
Někdy mi to připadá jako bonmot : "jestli někdo tvrdí, že pochopil
kvantovou mechaniku, tak dokazuje, že nechápe vůbec nic".
Hmota je něco, co důvěrně známe, protože jsme bytosti hmotné, obklopené
hmotou a ke svému životu hmotu potřebující. A to každým okamžikem.
Například bez vzduchu by byl okamžitě ukončen život většiny zvířat i
rostlin. (Krátkodobé vakuum prý některé organismy dokáží přežít.)
Jo, mikrosvět je úplně jiný svět, tam dochází k jevům, které ve světě našich obvyklých délek vůbec nenastávají. Proto je pro nás těžké to jenom popsat, natož pochopit. Ale musíme si zvyknout.
:-)))
No, teprve když vznikající hmota hledá pro sebe "místo", tak definuje
prostor. A teprve od té samé chvíle pri tu hmotu začne plynout čas
:-))))
Můj názor je trošku odlišný.
Podstatou vesmíru je energie, která se díky elektromagnetismu a gravitace
mění na hmotu.
Pokud by EM a G skončili, tak se my a vše kolem nás rozplyne v čistou
energii.
Zajímavé.
Na uvolnění veškeré energie hmotné částice je ale zapotřebí procesu anihilace antičásticí.
Gravitace se dá anulovat vhodným umístěním hmotných objektů. Prakticky
je používána v Lagrangerových (librašních) "bodech" ke stabilnímu
umístění vědeckých aparatur ve Vesmíru.
EM se dá odstínit dostatečným odstíněním. Magnetické pole pochopitelně
ovlivňuje pohyb elektronů a protonů, ale neuvolňuje z nich energii.
Maximálně mění kinetickou energii na elektrickou.
Přitažlivost energie-elementárních částic-neutronů, protonu,
elektronů-atomů-molekul je podstatně větší než gravitace mezi většími
objekty.
Je tak silná, že je "roztrhají" objekty obrovské hmotnosti - například -
černá díra a pod..
No, podle vědy je EM i G projevem hmoty. Zajímalo by mi, jak si představuješ tu čistou energii. Jak by měla vypadat, když energie je dispozice k aktivitě.
Tak hmota ten prostor zakřivuje. Podle teorie relativity hmota prostoru
říká, jak se má zakřivit a prostor hmotě říká, jak se má pohybovat.
Ale zajímalo by mě, jak si tu energii představujete, tedy její podobu, když
je dispozicí k aktivitě.
Tak to si zatím nedokážu představit - energie nemá hmotnost, ani rozměr
a pod.
Proto mohla "existovat" před velkým třeskem v jednom bodě.
Je to něco takového jako si věřící nedokáže představit Boha.
Ale dosel jsem k závěru, že Boha a bohy lidi potřebují.
To ale neznamená, že reálně existují.
Já to myslel tak, že jestliže je energie dispozice k aktivitě, tak je to vlastně míra či síla nějaké aktivity (činnosti). A jak bych si měl představit existenci či podobu míry/síly nějaké činnosti (např. pohybu) jakožto objekt? To mi dost dobře nejde. Je to jako bych si měl představit objekt "úhel zatočení vpravo". O tohle mi jde, jak by ta energie tedy konkrétně měla vypadat jakožto samostatný, svébytný objekt.
Mimochodem existence singularity (tj. jednoho bodu) před velkým třeskem není úplně jistá:
Byl tedy Velký třesk? Záleží na tom, co tímto souslovím nazýváme. Pokud jím rozumíme počáteční singularitu, ze které se zrodil Vesmír, je vysoce pravděpodobné, že nic takového skutečně neexistovalo. Podle nám známých zákonů by kvantové jevy vzniku takové singularity zabránily. Pokud ale Velkým třeskem nazýváme počáteční horké (plazmatické) období, je to něco jiného. O této fázi Vesmíru máme řadu experimentálních důkazů. (úplně na konci)
Já osobně si myslím, že existuje nekonečný multivesmír (nebo
cyklický) kde vesmíry zanikají a vznikají zároveň, jako když se otočí
přesýpací hodiny a písek "teče do té druhé "prázdné" části a první
se "vyprazdňuje".
je to nepředstavitelné, protože prostor se teprve "tvoří" rozpínáním a i to rozpínání není správný výraz. Možná je to úplně jinak, pro nás nepředstavitelné :-)
Já měl učitele na učňáku a on měl filozofické myšlenky a jednou se s ním bavili spolužáci a já to bral od něho jako že spíše si jen myslí a domnívá, když v tom nemá odborné zkušenosti,ale tu jeho větu po letech stále mám v mysli a řekl jednu věc cituji: Myslím si že lidé stále objevují a svými milnymi postoji mění své tvrzení na cestě vědeckých. Stejně jako věřící věřili že země je placatá a po mnoha staletích, díky vědcům i mořeplavcům se zjistilo že je země kulatá a na místech zploštělá a později že vesmír je nekonečný.Muj názor je že vesmír tento který vidíme i on může být ohraničený a za ním může být zase něco jiného. Zajímavé co?
Pokud by byl Vesmír nekonečný, pak by "za ním" asi už nic nebylo. Nebo
nevím, jak třeba vedle sebe poskládat 2 a více nekonečných Vesmírů.
Leda by se prolínaly v jednoma tom smém nekonečnu podle počtu svých
rozměrů
Dneska e ale říká, že Vesmír není nekonečný, ale pouze bezmezný. V jednoduchosti to znamená to, že prostor jako vlastnost hmoty "vzniká" jen tam, kde je hmota, a pokud se tato rozpíná, zvětšuje se polu s pořadavkem hmoty i Vesmír. Případně smršťuje. Takže tento pohled na Vesmír skutečně umožňuje další Vesmíry i kolem
Já si dle toho učitele dokáži představit že nyní víme že země je kulatá a že už víme že není jediná v naší sluneční soustavě,zde už je další vědecký pokrok, který vědci rozšířili dále že vesmír takových planet, hvězd že je mnoho a že vesmír je nekonečný,no a dokáží dle toho učitele představit že by jednou někdo zjistil že,jako u naší planety že není placatá,tak že najdou konec vesmíru a začátek jiné úrovně,je to jako když si vezmu jablko a rozriznu je slupka, dužina a jádro a to vše se dá i takto podobně aplikovat na tuto věc.
Ano, věříme, že Země je "koulí" a že obíhá po své orbitě Slunce.
Ale věříme proto, že tuhle teorii nikdo seriózní a vzdělaný
nezpochybňuje. Věříme, že plochozemci jsou lidé svedení nějakým
tvrzením vyplývajícím z interpretace textu bible o níž věří, že byla
psána jejich bohem. Pochopitelně věří, že jejich bůh je seriózní bytost
a nedělá si z lidí kašpary.
Mnozí tady na DF věří, že masa lidí musí mít pravdu, protože se přece
masa lidí nemůže mýlit a věřit v nepravdu. Něco na takovém věření je.
Opravdu? Především, když uvážíme, že křesťanů jsou 2,2 miliardy, tedy
27% lidstva. Jenže 27% není většinou, teda matematickou většinou. A jak
známo ne každý ve Vatikánu zaregistrovaný křesťan je podle křesťanské
ústavy skutečným křesťanem ... a tak se ta křesťanská menšina v lidstvu
dále scvrkne. Nehledě na ověřenou pravdu, že většina nemusí mít ve
všem pravdu.
myslím že vesmír principiálně ohraničený není, to jen naše chápání vesmíru je ohraničené. Vesmír hranice nemá
Někdy myslet si něco může v mysli se pak rozvinout ve víru a věřit tomu už je myslet si že to tak je vědět.
vycházím z toho, že prostor je vlastností gravitačního pole a nemá ohraničení... protože uvažovat že je něco "za" prostorem je nesmysl. Podobně jako uvažovat že něco bylo před velkým třeskem. Tedy jak prostor mimo či za vesmírem, tak čas před vznikem vesmíru je jen myšlenkový konstrukt - blbost. nemožnost. dělení nulou.
Kdyby člověk nad tím nepřemýšlel byla by jeho mysl sama ohraničená a tím by byla omezená.
Si myslím, že většina lidstva nad vznikem Vesmíru nepřemýšlí. Ne snad protože má omezenou mysl, ale spíš to bude proto, že vznik Vesmíru bere jako fakt "se kterým stejně nikdo nic nenadělá",
Toto jsi mi připomněl,kdysi to řekl Eihei Dogen:Nebeská cesta ,je čistá a ušlechtilá.Pozemska cesta, pevná a klidná.Lidska cesta je tichá a pokojná.Vsude ve vesmíru vladne nekonečný mír.
S tím mírem je trochu jinak, tady na Zemi se válčí odjakživa a
nepřetržitě. Když ještě nebyli lidé, tak spolu válčili "o místo pod
Sluncem" jiná zvířata.
V přírodě se vše živé řídí přírodním zákonem "žer ty slabší a
utíkej před silnějšími". Jestli ve Vesmíru vznikl na nějaké planetě
život, tak se bude řídiit stejným zákonem. Aspoň proti tomuhle nic
nestojí.
Život je boj.
Logicky je tedy mír akorát pro mrtvé. Nedělejme si nějaké ideologické
iluze o lásce a o míru. o ideálním člověku a o ideální přírodě. Tohle
není pesimismus Mnichale, tohle je skutečnost, tohle je realismus.
Zajisté a také jsem mírumilovným člověkem. Jenže nežiji na nějakém
pustém ostrově, mám kolem sebe lidi, známé i neznámé.
Školou života jsem prošel jak zřejmé úspěšně. Teda ne aby tohle někdo
bral jako vytahování, nebo tvrzení o ideálu.
Neberu to jako vytahování, myslím že rozumím. žádné velké průsery kolem, děcka vědí co mají dělat.
Však ano jsem realista optimista a tyto slova co jsem dal jsi mě připomněl že podobně jen jinak to napsal Eihei Dogen,jen lidé co žijí východní filozofii chápou takováto slova.A právě ví že k ním mluví lidé co vědí že k ním mohou mluvit a znají paradox.
neřekla jsem že nemáme přemýšlet, ale neměli bychom se nechat omezit lidským uvažováním a zkušenostmi. My věříme na hranice, ale možná vesmír hranice nemá. Je sám v sobě uzavřený, něco jako černá díra... nemá okraje, které by bylo možné nahmatat či se o ně zapřít.
Myslím si, že musíme připustit, že Vesmír je "bublibou" (sférou)
naplněnou kontinuem pojmenovaným časo-prostor. Dále musíme připustit že
tahle "bublina" má něco jako nepropustnou šlupku, která zrcadlí na ni
dopadené fotony. Důzazem je reliktní záření s teplotou kolem 2,73 K
přicházející k Zemi ze všech směrů a to se strukturou s minimální
variaci teploty, tedy vzdálenosti od té hypotetické šlupky.
Takhle to vypadá, že Země, tedy naše Galaxie se nachází ve středu sféry
Vesmíru. Celkem nejistá představa, kterou nedokážeme ani potvrdit a ani
vyvrátit.
Takže opakuji : Není nakonec tedy vše jinak?
Lemaitre představil svou teorii o vzniku našeho Vesmíru před14 miliardami
let v roce 1931, to je před pouhými 92 roky. Jak bude tahle teorie vypadat za
sto roků, za tisíc roků ... nemůžeme ani tušit.
Petr Kulhánek má v úvodním odstavci text :
Mediální masáž byla natolik silná, že i
racionálně uvažující jedinci občas zapochybovali. Není nakonec tedy vše
jinak?
Zkrátka se na tohle, pro lidskou mysl exotické, dění vytvářejí nové a nové úvahy zpochybňující ty předešlé. V principu velmi lidské a také zprávné. Přesto zůstane věčná otázka : Není nakonec tedy vše jinak?
Nevíme to !!! Ten název stavu 0 - singularita - vznikl z potřeby ten stav aspoň nějak pojmenovat. Takže se jedná o jediněčný a dále nedefinovatelný stav něčeho někde.
Poznámka - pan Kulhánek opoměl zařadit do své svaté trojice "autorů
teorie Velkého třesku" také Georga Lemaitra., který byl 1931 prvním
propagátorem téhle teorie. Počáteční objekt budoucího Vesmíru nazval
"Praatomem", někdy také vajíčkem Vesmíru.
Ovšem zmínku o rozpínajícímu se Vesmíru známe z předsokratovy doby z
učení Anaxagora v 5. století pnl.
že se dneska Vesmír rozpíná, to víme díky Dopplerově efektu.
Ale budoucnost Vesítu je předurčena tím, co bude "nakonec" - jestli se bude
stále rozpínat, zastaví se, nebo se začne smršťovat
třeba se to rozpínání jen jeví pozorovateli... tedy to jen tak kecám :-)
V Jizerkách jeden člověk viděl tři slunce nakonec vědci zjistili že je to světelný jev tedy i může jevit pozorovateli.
Samozřejmě se to jeví jen pozorovateli. Na Zemi je spousta
pozorovatelů.
Jestli existují ve Vesmíru daleko od nás pozorovatelé Vesmíru na naší
technické úrovni, tak asi pozorují to samé, jako Pozemšťané.
Kdysi jsem měl zrcadlovku,ale to teď neřešme,jen jsi psal že ať ti ukáže Boha, všichni jsme Bohové každý když koukne do zrcadla vidí Boha.
No, možná by stálo za to se odívat i na souvislosti :-))))
Bůh je prý hmotný. Tudíž ho lze vyfotit.
je pravda, že pokud jsme každý z nás Bůh, to selfíčko si udělat mohu
:-))))
Tak jistě,né nadarmo se neříká jsme obrazem svého Boha.Ja mám definici a to štve věřící v Boha,co mě naučila východní filozofie a to je toto:Aby jsi uměl milovat Boha,tak jako miluje on tebe, musíš se naučit milovat sebe,aby jsi jako Bůh uměl milovat všechny bytosti.
V Bibli je to podobně, jen to v ní mnozí asi že nevidí a takovéto náboženství vůbec není škodlivé :-)