U času a prostoru nám to nijak nevadí, nutně je definovat nepotřebujeme. Tak jako v klasické mechanice to nevadí, že nemáme pojem síly přesně definován, na makroskopické úrovni nám onen vágní pojem síly postačí. Ale na úrovni kvantové mechaniky potřebujeme sílu definovat matematicky a to není možné, jak se ukázalo. On tam Kulhánek lehce předvádí onen pokus o definici: z matematické rovnice pro výpočet síly F=ma vyplývá, že síla je hmotnost krát zrychlení. Pak je ale v dalším kroku potřeba vysvětlit, co to je hmotnost a co zrychlení, v dalším kroku je zase potřeba vysvětlit nějaký termín z předchozího kroku ... až někde v pátém kroku je potřeba vysvětlit termín "inerciální soustava" a to vysvětlení zní, že je to situace, kdy nepůsobí žádná síla. Takže pojem vysvětlujeme sebou samým a co to ta síla přesně je, jak přesně se to silové působení uskutečňuje, jsme se vůbec nedozvěděli. To není chyba nějakého algoritmu - vždyť přece vycházíme z matematické rovnice, která funguje -, ale našeho nedostatečného pochopení toho, co nazýváme silou.



ale
Kulhánek v přednášce mluví o fyzikálních principech, nevim jestlis to
postřehl. Z tohoto hlediska v případě inerciální soustavy platí, že ve
vesmíru nikde úplně inerciální soustavu nenajdeme, poněvadž všude
působí nějaké síly (gravitační síla má nekonečný dosah), ale takovou
ideální inerciální soustavu (byť pouze lokální) představuje volný pád
do gravitačního pole. Tehdy se objekty dostanou do ideálního stavu
beztíže. A nemusí se jednat pouze pád výtahu, ale třeba i o pád rakety,
jak tam říká. Samozřejmě že uměle umíme navodit stav beztíže (i když
je otázkou, jak dalece přesně), ale o to v této přednášce nejde, tady jde
o vykreslení principiálního obrazu našeho vesmíru.



a to je
ta pátá síla ta má přitažlivost největší.