Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Jo jo to až tak zahřeje u srdce když se komukoliv odpustí ..

To se mi ještě nikdy nestalo.
Možná proto, že jsme ještě nikdy nikoho nenennáviděl, a to ani když mi provedl něco, co by normálně nenávist nebo minimálně zlost a silný pocit ublížení vyvolalo :-)))) To se mi stalo :-)))))
Ale nic to se mnou neudělalo, naopak jsem dotyčnou osobu i před jinými omlouval a chápal :-))))))))
Bez Boha, upozorňuji.
Tudíž tu lásku asi nikdy nepoznám a musím se smířit jen s tou "mezilidskou" :-)))

Jsi tedy nad veci, mozna nebyl ten pocit krivdy az tak silny, ze s tebou nezmitaly emoce, ja jsem to zazila , neprevazovala nenavist, ale hrozny pocit krivdy a to se nestala primo me i kdyz se me primo dotykala, ale zpusobil ji dobry kamarad..vedome. Spis jsem ztratila duveru k lidem, po dlouhe dobe jsem pri setkani zjistila, ze mi to je uz jedno, asi jsem odpustila a citila se dobre, zmocnil se me pocit ulevy a temer jsem na to zapomnela.

Říká se, že čas hojí rány na duši. Nehojí, je přikrývá.

je to pravda...bohuzel

Já si myslím, že i hojí. Hojí přikrytím .-))))
Prostě čas způsobí, že i když si na tu ráno vzpomenu a odkryju ji, zcela, už mne netrápí

Ja kdyz si vzpomenu, tak se mi otvira kudla v kapse.. a to uz je preci jenom lepsi, nez zal :-)

Já to mám paradoxně naopak :-)))

Proto to asi netrva tak dlouho, zlost prejde rychleji, nez zal..a ten uz je oslabeny.

Negace je stav mysli je to jako řeka, nedá se uchopit.

Negace jsou nezbytné -
Mír je negací války, třeba.
Uzdravení je negací onemocnění ....

Ano jsou je na nás samých jak je uchopíme.Mara vždy nás bude svádět na cestě probuzením.

Jako rána přikrytí strupem, která po odškrábnutí strupu bolí někdy ještě víc.
Jinak, použiji-li další přirovnání, se utrpená rána časem zajizví ...

Já si myslím, že ta nespravedlnost byla jedna z nejsilnějších možných .-)))))))))))))))))))
Stává se lidem totiž celkem běžně a boří a zapaluje mosty k minulosti skoro ve 100 % případů :-)))))
Emoce se mnou zmítaly, i když asi méně, než s někým obecně emočním, přeci jen já jsme víc na ten rozum :-))))

Ano nespravedlnost vydrzi ze vsech pocitu nejdele. proto se asi rika, ze spravedlnost neni z tohoto sveta ..nebo taky ze se to ma prenechat Bohu.

Já beru nespravedlnost jako něc, co prostě existuje a nic s tím nenadělám. Takže se max rozumově snažím řpedcházet situacím, kde by k ní mohlo dojít, a tam, kde to prostě nejde, tomu předcházet, s ní prostě počítám, ž k n může doít.
Takže když k ní nakonec dojde, vlastně už jsem proti ní "otužilej".

Samozřejmě člověk asi nemůže dmyslet všechny možné varianty nespravedlnosti, ale zřejmě jsme tedy měl zatím štěstí na ty, které domyslet šly .-)))

Zrejme jsi otrlejsi, ja jsem nebyla, ale ted uz s ni skoro taky pocitam. Nejhorsi je ostatni posuzovat podle sebe, to pak vetsinou dopadne spatne.

Ja do toho taky Boha nepletu, jen si tak predstavuji, ze takto nejak pusobi laska k bliznimu

Nenávist jsem pocítil jen dvakrát v životě.

1. K Brežněvovi, jeho bandě a přisluhovačům v ČSSR za přepadení 1968
2. K Putinovi, jeho bandě a přisluhovačům kdekoliv na světě za rozpoutání třetí světové války.

Odpustit, nebo být lhostejným nemohu, cítím akorát bezmocnost lidstva ke kazisvětům.