,
Ondi
Já beru nespravedlnost jako něc, co prostě existuje a nic s tím
nenadělám. Takže se max rozumově snažím řpedcházet situacím, kde by k
ní mohlo dojít, a tam, kde to prostě nejde, tomu předcházet, s ní prostě
počítám, ž k n může doít.
Takže když k ní nakonec dojde, vlastně už jsem proti ní "otužilej".
Samozřejmě člověk asi nemůže dmyslet všechny možné varianty nespravedlnosti, ale zřejmě jsme tedy měl zatím štěstí na ty, které domyslet šly .-)))
Zrejme jsi otrlejsi, ja jsem nebyla, ale ted uz s ni skoro taky pocitam. Nejhorsi je ostatni posuzovat podle sebe, to pak vetsinou dopadne spatne.
