Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Pokud člověk chce být lepší dělá to pro sebe a jak píšeš pravidla jsou dobrá, učí člověka vnímat sebe sama, jít do hloubky.

Pravidla jsou dobrá - kdo to rozhodne?

Většinou ti co s tím souhlasí a chtějí něco jiného, necítí se spokojení tím vším kolem sebe.

Jo, takže ti rozhodnou, že jsou ta pravidla dobrá pro ně. Nikoli, že jsou dobrá.

Ano asi tak u mě se líbí buddhismus jejich pravidla třeba.Ale je složité je dodržovat občas se i nepovede.

svázání pravidly, které nemají prokázaně reálný podklad. Neustálá nutnost se "rozhlížet a řešit", jestli neporušuješ pravidla, a pokud ano, cítit nutnost se kát, vyzpovídat, ap.

Tak to jsi ale popsal každého "slušného" člověka (až na to vyzpovídání se).

Rozumářská tvrdošíjnost je tvrdošíjné rozumaření - mnozí ateisté se totiž neustále snaží rozumovat nad věcmi, o nichž nemají dostatečný přehled, přičemž jakoukoli korekci svých názorů odmítají. Mnozí ateisté zaměňují rozum za rozumaření a mylně se domnívají, že jejich stanovisko stojí na rozumu. Přitom je snadné jim ukázat, že nestojí a že podléhají sebeklamu. Mnozí ateisté se opravdu chovají a vystupují jako dogmatičtí věřící.

Buddhisté jsou nebo nejsou ateisté co myslíš

To je otázka... Záleží asi na tom, jak budem ateismus definovat. Ale vzhledem k tomu, že ateisté se s jejich náhledem na svět neshodnou (karma, samsára), tak asi nebudou ateisté.

Definice ateismu je naprosto jednoduchá a zcela srozumitelná :
"Ateismus (z řeckého α, a záporná předpona + θέος, theos bůh), bezbožnost, život bez Boha či bohů, se obvykle chápe v širokém smyslu jako absence víry v Boha či duchovní bytosti nemateriální, nesvětské povahy či podstaty.[1]"

Já osobně považuji buddhismus spíš za filosofii, takže nějaká karma, která a pokud není od Boha, mne vůbec v pohledu na uvedenou nauku nevzrušuje

No a idea karmy a neustálého znovuzrozování je ateistická anebo ne? Je v souladu s ateismem nebo není?

Pokud v tom nehraje roli Bůh, pak ateismu jako takovému nepřekáží, ale třeba to "znovuzrozování" odmítnu z jiných důvodů. Ale nikoli třeba určitou formu, stupeň, osudovosti

Já měl za to, že ateismus odmítá jakékoli duchovní koncepty, což idea znovuzrození nejspíš je (karma by nutně být asi nemusela, to by klidně mohl být nějaký materiální princip, něco na úrovni přírodních zákonů).

???
Ne, ateismus je POUZE nevíra v existenci Boha dle konceptu teistů.

"Ateismus (z řeckého α, a záporná předpona + θέος, theos bůh), bezbožnost, život bez Boha či bohů, se obvykle chápe v širokém smyslu jako absence víry v Boha či duchovní bytosti nemateriální, nesvětské povahy či podstaty.[1]"

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus

Mimochodem :
"Přirozený – člověk vůbec nemá představu boha, nezná tento pojem; podle některých etnologů byl ateismus (neexistence víry v boha) v lidské společnosti prvotní."

No ale taky né teisté, poněvadž buddhismus Boha umí dát stranou však Buddha říká: Běžte a nevěřte co vám říkám a ověřte si má slova.Jezis říká:Kdo půjde mou cestou a bude věřit co říkám ten k Bohu se dostane.Tady máš dvě odlišné definice a však křesťan nechápe paradox věty Buddhy a jeden mi i řekl: Poněvadž Buddha nevěřil tomu co učí.No on věděl né věřil,proto to tak řekl, můžeš ukázat cestu,ale musíš na sobě pracovat.Krasna věta kterou řekl na semináři jeden pán, který učí o kvantové mechanice: Bůh pomáhá těm co si pomohou sami, další člověk co pochopil paradox věty Buddhy: Běžte a mou cestu si ověřte sami.Zde vidíš že lidé co věří v Boha nemohou pochopit tak komplexní učení Buddhy a proto zakoření raději u pohodlnosti jen věřit a ono to nějak dopadne.

No budhismus stojí na poznání, teismus na víře. Proto Budha apeloval na osobní zkušenost (daleko víc než křesťanství) a odmítal pouhou víru, poněvadž o víře jeho cesta není, v ní ona nemá žádný účinek (narozdíl od křesťanství, které se snaží pomocí jí, rituálů a symbolů "oslovit" duši/nitro člověka a onu proměnu tak iniciovat samovolně zevnitř). Obě jsou naprosto odlišné cesty i způsoby pojetí téhož.

Souhlasím, jen bych ještě doplnila že buddhismus vychází z toho že člověk se pomění sám a vlastní silou dojde k osvícení.
V křesťanství se člověk nechává proměnit Kristem - Bohem, chápe a uznává že spása je nad jeho síly a že si musí nechat pomoci. Osobně jsem tomu říkala úkrok stranou, abych mohla vystoupit z otáčejícíh se kola, je třeba ustoupit stranou a nechat se podepřít. Dejte mi pevný bod a pohnu vesmírem :-) Něco v tom smyslu, prostě ustoupit stranou mimo vesmír a opřít se o pevný bod. Pak se člověk dokáže podívat zvenku dovnitř.

chápe a uznává. nech jen to "uznává"
a opravdu je osvícení skrze buddhismus to samé jako to, kekterému tě přivede ježíš a opravdu je obecně o co stát a opravdu je to osvícení nebo totální zblbnutí člověka? .-)))))))))
tomu pevnému bodu nerozumím, ale to je asi jedno :-))))
prostě jsi musela vystoupit z kola, abys ho viděla zvenčí. co ti to ale mělo přinést a přineslo, a proč, nevíme, takže nevíme ani jestli to mělo nějaký význam jiný, než který sis k tomu přimyslela ty :-)))

je to jedno :-)jsem věřící a spokojená, necítím se omezovaná ničím. Naopak, jsem svobodnější a klidnější. Jako ateistka jsem měla pocit mnohem větší odpovědnosti za své činy a z toho plynuly( možná) až uzkosti či ustrašenost. Teď to beru sportovně :-)

Teď jsi to napsala hezky - to je to, co tu ateisté tvrdí celou dobu - víra je berlička. Jka se zbavit odpovědnosti, úzkosti, ustrašenosti, "stvořit" si výmluvu ..... v tom to má teista určitě lepší
ale pokud je pravý věřící, jen si vymění jedny "strachy" za jiné, i když méně "fyzické" :-))))

věřící by se neměl strachovat. nemá k tomu důvod... pokud věří.

Musí se strachovat, jestli plní pravidla boží klece.
což v realitě nebývá snadné

pokud se nestrachuje, buď je dokonalý a nebo to hraje na všechny strany :-)))))))))))

Nemusí, zas tak hrozné to není. Jdu akorát do kostela na mši v neděli, a teď před velikonocemi se jdu vyzpovídat. I když ještě nevím z čeho ale určitě se něco najde. Třeba že se málo modlím, nebo moc kecám :-) ale člověk opravdu nemá nějaké velké hříchy pokud je šťastný... má rodinu, děti, milujícího manžela. Proč by hřešil... tedy úmyslně. A mohu se vyzpovídat z vlastní blbosti. Což uznávám... a jsem klidná že chyby z blbosti (prostě neúmyslné) jsou mi odpuštěny Třeba kdybych řekla nějakou neomalenost a někoho nechtěne urazila. Jen blbě vtipkuji třeba jak někdo pajdá, a pak si všimnu že nemá nohu. Dříve by se zhroutila a teď ne. Teď se omluvím, a řeknu si že se jsem blbá a takovým je odpuštěno.

Takovým je odpuštěno i bez Boha :-))))))

Ma to jeste jednu podstatnou vyhodu, kdyz jde do tuheho, kdyz jsem pred nejakou velmi ozehavou situaci, poprosim o podporu a skoro vzdy mam pocit, ze mi byl "nekdo" napomocny. Mozna se na dobry vysledek naprogramuji, mozna, ze mi ale ten "nekdo" pichne.

Já věřím že to dobře dopadne. Jinak bych do toho nešla. Bez víry, že to bude dobré, bych se nepustila do spousty věcí a stáhla kalhoty daleko před brodem :-) Od doby co jsem se nechala pokřtít jsem dokonce vtipná. To mi řekl manžel. že nikdy nevěřil že se mnou bude sranda. Anebo je to věkem, jak stárnu tak jsem víc v pohodě.

To mas jako s homeopatiky, neni v nich prakticky nic, analytickymi metodami se nepodarilo zjistit pritomnost nejake substance , presto nekterym lidem pomahaji, asi placebo ucinek. Vira je treba zalozena taky na placebo ucinku.

Taky jsem četl pár "studii" o homeopatikách.
Osobně nedám na ně dopustit.

V letě r. 1995 jsem chytil chřipku a měli jsme jet do Itálie.
V lékárně mi dali hmp lék Oscillococcinum - vyléčilo mě to za 24 hodin.
Od té doby se nim při chřipce léčila celá moje rodina - pokaždé zabral.
To samé lidem, kterým jsem ho doporučil.
Takže nevím, co si mám o tom myslet.
Možno je to "práce" konkurence.

Věříš že je to lék a možná i proto ti pomáhá. i když je to "jen cukr". Pro tebe je to lék. žádný symbol. Myslím že v tom je rozdíl mezi symbolem a skutečností. že tomu věříš a osobně nedáš na ně dopustit. Je to tedy i subjektivní. ty osobně tomu věříš. Pak je to lék.

Kdybych byl sám tak OK - to bych bral.

Ale dával jsem to i dětem, doporučil dalším.
Trochu moc lidí, aby to bylo jenom placebo.

funguje to u dětí, u zvířat, u příbuzných... reagují na tebe, přenášíš na ně svojí víru.

Nebo pozitivní myšlení

Ja jsem vuci nim asi imunni, snad jedine mi sem tam pomaha Ignatia .Po tezkem urazu jsem zkousela kde co, vcetne homeopatik, reakce byla nulova, stejne nulove pusobila akapunktura. Pred nejakou dobou jsem ziskala bradavice, chodila jsem k dermatologovi kazdy tyden , bylo to otravne a i bolestive a vysledek se nedostavil. Pak me napadlo se zeptat v lekarne a tam mi doporucili homeopatickou tinkturu, kapla jsem si na jednu z nich asi dve kapky , celkove asi dvakrat a pres noc najednou vsechny zmizely a uz se nikdy neobejevily, pricinou bradavic jsou herpes viry. Myslim si, ze alternativni metody v pripade, ze jim clovek uveri, aktivuji samolecive sily.. jak je to ale treba u psu, kterym podavaji homeopatika , nevim, mozna zalezi, kdo jim je da a pes vyciti, jak to s nim mysli.

oscillococcinum dávají snad na úplně všechno :-))))

vzhledme k tomu, že naprostávětšina nemocí (nikoli úrazů) je psychosomatické podstaty, skutečně stačí věřit, že nějaký lék opravdu pomůže, i když je to voda :-)))

Věk dělá také divy. Třeba jenom manžel začal víc vnímat tvůj humor. Jo, když člověk chce něčeho dosáhnout, bez víry, že na to má, to dokáže málokdy.ale to nemá s várou v boha nic společného, to je snad jasné? já jedo od nejnovějších, možná se teprve dohrabu k podstatě

Tak jestliže má víra ozdravný charakter, pak to není berlička, nýbrž medikament. A to právě Ratka dobře vyjádřila.

Medikament je na nemoci, ne na "strach" :-)))))))))) Je to berlička :-)))) To ratka skutečně perfektně vyjádřila :-))))

Lékem (medikamentem) je všechno, co léčí, a je jedno, co to léčí - jestli tělo nebo duši.

Pokud je strach nemocí, tak pak i radost.
Ta se léčí čím, aby nebyla? :-))))

Lépe : Pokud je strach tím "je jedno čím co to léčí" .......

Permanentní negativní či problémový psychický stav je samozřejmě nemocí. Situace, kdy je všechno v pořádku, snad není nemocí.

jasně. ale my se bavili o strachu a to snad nemoc není, ne? ten snad má sem tam každý zdravý člověk. a podobné emoce, negativní, které ale nejsou nemocí, ale "utěšit" je lze i bez léků.

Strach jako takový ne, ale pokud je permanentní nebo téměř permanentní nebo pravidelně se opakující, tak to potom je chorobný stav. To platí o všech negativních emocích, i o stresu. Chorobnost spočívá v nadměrné míře výskytů či neadekvátnosti takové emoce.

No ale já se bavil o prostém strachu. Který mnozí ateisté prostě zvládnou i bez berličky jako něco nejen normálního, ale dokonce užitečného.

Strach je dobrý motor

Ratka ale popsala situaci nějakého téměř permanentního stavu, kdy na ní "padala" odpovědnost a z toho pak pramenil strach a úzkost nebo něco takového. "Prostý" strach, tj. strach, který se objeví čas od času, zvládnou všichni bez berličky.

Strach z odpovědnosti je řesně ten strach, který nemusí mít patologické příčiny a člověk se té zodpovědnosti snaží zbavit. Zažíváme ho každý opakovaně během celého život. A nejspíš každý bychom se zodpovědnosti rádi zbavili.

Ratka to nepopsala jako strach z odpovědnosti, ale jako stav přehnaného pocitu odpovědnosti a z toho vyplývající celkem přirozenou reakci.

Přesný předěl, nebo hranice mezi normálním a nenormální neexistuje. Podobně jako neexistuje mezi nemocí a mocí.
Asi jde o to, jak samostatně dokáže subjekt zvládat dennodenní rutinu a své poninnosti. Nebo jinak vyjádřeno, nemocný člověk je odkázán na pomoc jiných lidí.

Tak přesné předěly neexistují nikde v přírodě. Ale chorobnost je obecně chápána jako porušení nějaké funkce (ať už tělesné nebo psychické), tj. nesprávná funkčnost nějakého orgánu, mající za následek problémový stav. Tak bych to asi definoval. A je potom jenom naší konvencí, jak škálu míry těchto porušení budeme klasifikovat. V psychologii se třeba poruchy dělí na lehké (neurotické), kdy člověk ještě dokáže sám fungovat, jenom to má ztížené, a těžké (psychotické), kdy fungovat nedokáže (buďto permanentně anebo nárazově v různých chvílích/obdobích). Ale to my jsme si takto stanovili.

I já to mám teď takto na mé cestě.

Ano, souhlas. Budhismus jde "přímo na věc" a obrací svou pozornost na lidské nitro, zatímco křesťanství používá psychické projekce (promítnutí psychického obsahu ven "do světa") a to samé co budhismus řeší pomocí objektů vnějšího světa. Každý ten způsob má své pro a proti a každý člověk si prostě musí vybrat, co mu víc vyhovuje.

přesně tak, časem na to přijde kam "patří".

Ten konec takto nahlíží i buddhisté.

Když si sjedeš kousek níž, zjistíš, že jsme tam jasně napsal, že samozřejmě i já jako ateista jsme "v kleci pravidel demokracie". Samozřejmě že se mohu kát, že jsme jel na 50ce 90.
Ale ta moje klec je, jsme také psal, asi 136x "menší" než ta klec věřícího, který je samozřejmě i v té kleci demokracie.

Rozumní lidé si rádi nechávají vysvětlit názor druhého. Pokud ten názor trpí jadernou absencí argumentu a dovolává se jen a pouze na jakési neidentifikova­telné, nezměřitelné interní pocity věřícího, u kterých dávno víme, že je mohou způsobit i jen drohy, ale i přebytky některých hormonů, asi se na něj nemůžeě zlobit, že to ateista NEPOVAŽUJE ZA DŮKAZ -))))))))))))))))
ŠKODA, ŽE NIKDO NIKDY ŽÁDNÉMU ATEISTOVI NEDOKÁZAL, ŽE JEHO POSTOJ NESTOJÍ NA ROZUMU A ŽE SE JEDNÁ O SEBKLAM :-)))) TO BY MNE DOCELA ZAJÍMALO, NĚJAKÝ PŘÍKLAD JE?

Jako dogmatický věřící se ateista nechová nikdy, pokud, tak záměrně, aby přiblížil věřícímu dogmatikovi jeho chování, nikoli z principu :-)))) to je vyloučené, to ateista nemá vůbec zapotřebí :-))))

No, jako "pobyt v kleci" jsi popsal věci, které provádí každý morálně uvědomělý ("slušný") člověk. To že se člověk snaží jednat nějak jako člověk správně a že se kaje za svoje morální prohřešky, to je přece normální - nebo alespoň by mělo být. To je obyčejná psychohygiena a přispívá to ke stavu psychické normality (to ti řekne každý psycholog), tj. je to naopak známkou toho, že je člověk psychicky v pořádku. Právě toto je jeden z faktorů vzniku vnitřní svobody a vyrovnanosti.

Oni právě ateisté ne vždy jsou rozumní, i když u sebe nic nerozumného nevidí. Tohle všechno se dá prokázat z jejich výpovědí. Celá řada tvrzení ateistů zde nestojí na rozumu, nýbrž pouze na přesvědčení a na přání, aby to tak bylo. I tady je patrný určitý dogmatismus.

A ty věříš v co

Jistěže jsme to napsal já. A vyspecifikoval, že v určité kleci žijeme každej (musíme dýchat, pít, jíst, vyměšovat - už to tě/každého docela zásadně omezuje)
A každej se snaží chovat správně podle svého přesvědčení.
Teista pak ale i podle pravidel, které údajně stanovil Bůh, a to dokonce s hrzobou trestu, až fatálního (peklo)

Klidně předkládej ateistické jen přesvědčení a nerozum :-)))))))