Tu méněcennost jsem uvedl jako příklad. Situací, kdy vzniká potřeba kompenzovat nějaký deficit či prostě nepříjemný pocit (úzkost, silné zklamání...), je celá řada. Ona i samotná suverénnost a přílišné sebevědomí může být důsledkem kompenzace nějakého deficitu (konkrétně právě toho pocitu méněcennosti, malosti, nedostačivosti apod.). Člověk nic nedělá bezdůvodně. Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti (a vůbec duševní poruchy obecně) je "jenom" extrémní polohou jinak běžné situace, tj. extrémním vychýlením psychiky, přičemž určité mírné vychylování psychiky je normální.
Ano, stav psychické vyrovnanosti a vnitřního klidu je nejen ideální, ale přímo přirozený stav mysli. Je to situace jednoty všech psychických komponent (jejich fungování v jednom "celku"). Ve své dokonalé a nepomíjející formě nastává při tzv. osvícení. Důležitým faktorem pro její nastolení je pokora, poněvadž čím více pýchy, tím větší nebezpečí deficitu a tudíž nesouladu jednotlivých psych. komponent.