,
Přesný předěl, nebo hranice mezi normálním a nenormální neexistuje.
Podobně jako neexistuje mezi nemocí a mocí.
Asi jde o to, jak samostatně dokáže subjekt zvládat dennodenní rutinu a
své poninnosti. Nebo jinak vyjádřeno, nemocný člověk je odkázán na pomoc
jiných lidí.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
Ale chorobnost je
obecně chápána jako porušení nějaké funkce (ať už tělesné nebo
psychické), tj. nesprávná funkčnost nějakého orgánu, mající za
následek problémový stav. Tak bych to asi definoval. A je potom jenom naší
konvencí, jak škálu míry těchto porušení budeme klasifikovat. V
psychologii se třeba poruchy dělí na lehké (neurotické), kdy člověk
ještě dokáže sám fungovat, jenom to má ztížené, a těžké
(psychotické), kdy fungovat nedokáže (buďto permanentně anebo nárazově v
různých chvílích/obdobích). Ale to my jsme si takto stanovili.
1
