Pohybujeme se se filosofii, oddíl "rozkecávání něčeho na nic".
Když něco uvidíš a chceš o tvém optickém vjemu někomu jinému popsat
to co vidíš, tak to musíš pojmenovat. Uvidíš na modré obloze mrak a v
mysli máš představu mraku. Pochopitelně může mít ten mrak různá
upřesnění, či vlastnosti. Jako "bílý" , nebo "temný", také malý -
velký, bouřkový, beránkový, mlhavý ...
Mrak, aby byl vidět musí být hmotný. nehmotný mrak prostě
neexistuje. Pochopitellně je na fotce, nebo na obrázku také vidět mrak, ale
to co vidíme jsou různě zbarvené zrníčka oxidu stříbra, nevo zrníčka
barviček. I ta představa mraku v našem mozku, v paměti potřebuje na
realizaci mozkovou hmotu.
V našem Vesmíru to NIC
neexistuje, to NIC může být možná mimo náš Vesmír. V každém kubickém
mikrometru Vesmíru, i v mezigalaktickém prostoru něco je.
A to platí i pro výrok "věřit v nic". I ten takzvaný nevěřící ,
věří, že když má žízeň, potřebuje napít vody.