Pak ale tedy potvrzuješ, že Bůh je jen berlička.
Já si ale myslím, že já jako ateista nemám s uvedeným vůbec žádný
problém: světské průsery si vyžere ateista stejně jako věřící,
žádný Bůh mu nepomůže. a duchovní průsery si ateista v podstatě ani
nepřipustí (míněno průsery vůči Bohu, ne vůči morálce).akorát že
ateista to vezme jako průser, které se běžně stávající, věřící
utíká ke zpovědnici ve víře, že když se z toho vykecá, tak se z toho i
vylže :-)))))
Já uvedené nepotřebuji, proto nepotřebuji veřit v Boha a proto v jeho
existenci nevěřím.
Být lepším - jak lepším? proč lepším? nějekaj mustr "lepšosti" si
vytváíme my sami. i věřící, ten jen za pomoci Boha. Nikdo nevíme, co
znamená udělat se lepším, v tom abstraktním pojetí bez exaktních
hodnotících kriterií, nikdo nevíme, proč se máme dělat lepší, nikdo
nevíme, co je lepší ......
pomioc druhému - který by bz pomoci třeba zemřel hlady - ale za 5 let
zavraždí několik dětí - jak se s tím náledně porvat - ty mu pomáhala,
zachraňovala ho, dělala ho šˇatstnějším - a on se ti takhle odvděčil,
všechno tvé štěstí z pomoci mu je v prachu a poznáváš, že jsi pomohla
zlu, nebo s pomocí Boha si namluvíš, že "to jsi přeci nemohla vědět" (a
budeš mít pravdu,ale k čemu ti ta pravda v dané chvíli je?)
proto já nepoměřuji smysl života NIČÍM LIDSKÝM (míněno žádnými touhami a pocity člověka samotného v jeho vlastním úseku života), protože to je prostě naprosto subjektiní záležitost ....