Já něco jako dokonalou bytost nepovažuju za možnou. Proto ani nevěřím
v Boha. Dokonalá bytost by musela být něco jako právě ten Bůh, všechno by
už věděla, všechno by dokázala, už by nedělala chyby. Pokud by byli
první stvoření lidé už dokonalí, pak by už nedělali takové chyby jako s
tím stromem poznání a případného hada by prostě s úsměvem poslali do
.
Bavili jsme se o smyslu života a ty jsi jednou použil slovo tao, což znamená
nejen slovo cesta, ale také poznání a smysl. Tak nějak to vidím i já -
nejde o dokonalost, ale o cestu k ní. Ta cesta k dokonalejšímu bytí může
být sama o sobě cílem. Samotné dokonalosti nikdy nedosáhneme, ale můžeme
k ní směřovat. A to je dobře, stále bude co zlepšovat, poznávat,
objevovat, překonávat...
Dokonalost by znamenala konec, už by nebylo o co usilovat, každé snažení by
ztratilo smysl. Takový stav ale v realitě nemůže nastat, je to ostatně dost
deprimující představa. Proto jsem rád, že (podle mého názoru) Bůh
neexistuje. Nebylo by mu co závidět.