Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Na mne to působí, jako by to naopak byl předpoklad k tomu, aby se mohlo věřit. Příliš mnoho z věřících ignoruje skutečnost. A jak si mnozí dokáží vymýšlet! U mně už to došlo tak daleko, že je beru jako vysoce nedůvěryhodné zdroje informací. Nějak si neuvědomují, že tím víře obrovsky škodí.

I neveřící si vymýšlejí a různě přibarvují realitu, i nevěřící trpí různými psychosomatickým poruchami protože vnitřně nesprávně spracovávají vzruchy a ubližují tím sobě i druhým. Pod nesprávným rozumím takové zpracování vzruchů (podvědomé) které vede k nemocem či neschopnosti adaptace.

To samozřejmě ano. Já měl na mysli spíš vymýšlení související s náboženskou vírou. Takové to překrucování skutečnosti, tvrzení, že hovoří s Bohem a podobně.

Hmmm, mohu mluvit jen za mě. Každý člověk má nějaký vnitřní život a je úplně jedno jak tomuto vnitřnímu životu říká. Tento vnitřní život se formuje dle vnějších vlivů, vrozených schopností, zážitků a vzorců z dětství a víry. Tedy co si vnitřně přijal jako důležité pro svůj život (čemu uvěřil že je důležité), dle toho se formuje jeho nazírání a v důsledku i budoucnost. Takhle to vidím. dohadování kdo víc má pravdu nevede k ničemu protož každého (věřícího i nevěřícího) řídí PODVĚDOMĚ jeho vnitřní život z kterého vnímá jen špičku, tedy výsledek.

Za mně bych jen dodal, že v průběhu života ty vzorce upravuji podle zkušeností a případných důkazů.

neupravuješ, jen můžeš blokovat to co vnitřně v tobě je (dělá se to samo jako když rostou vlasy a ty je jen stříháš)
Takže myslet si že ty rozhoduješ o tom jak se cítíš, co si myslíš, zda jsi šťastný etc.... je čistá iluze.

A co o tom tedy rozhoduje? To tedy něco za mně i blokuje. Takže jsem vlastně nesvéprávná bytost. 😀

To je sice pravda, obě strany mají svá tvrzení a priori, obě jsou stejně dogmatické, jenže věřící, speciálně křesťan, by měl žít podle nějakých principů: v souladu s Božími požadavky.

By měl. Skutečnost bývá převážně jiná.

Tady v diskuzích jo.

Nejen tady.

Tak ještě ve tvém okolí.

je to lež drtivá většina křesťanů žije podle Křesťanských zásad

Drtivá většina ze dvou miliard je 1 999 999 999. Jestlipak máš v té drtivé většině také Breivika?

Občané státu jsou morálně povinni dodržovat především zákony té-které země.

Špatně se díváš kolem sebe. Snad neznám žádného, který by nesoudil jiné.

Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. 2 Tim 3, 15 – 17

Bible má pravdu. Proč? Protože se v ní píše, že má pravdu!

Jakou to má souvislost?
A kde se v Bibli píše že má pravdu?

Bible sama o sobě prohlašuje, že je to Boží slovo. Nikdo soudný to nemůže brát jako důkaz.

Bible o sobě neprohlašuje že je to Boží slovo. Ona o sobě neprohlašuje vůbec nic. Ty si Bibli nečetl amatére a machruješ co Bible prohlašuje lháři. To fakt mám rád, když někdo plácá co mu slina přinese na jazyk.

pravda, to o Bibli prohlašují křesťani, že je to nějaké Boží Slovo, Židé to prohlašují o Tóře...

Biblia je podstatne aj Tóra (5 Mojžišových kníh) + NZ...

Křesťansví je vlastně sekta židovství.

hej, tak ho nazvali židia v diaspore v Ríme a iných rímskych provinckciách, ako aj pohania v rímskej ríši...dnes je pojem "sekta" iný - je to hodne heretická odnož z apoštolského kresťanstva, z apoštolskýh cirkví, v ktorých je viera v tri božské osoby v jednom Bohu)...

Tak předpokládám, že každý rozumný pochopí, jak to bylo myšleno, ty profesionále!
Jistě, že kniha nic prohlašovat nemůže. Věřící zkrátka tvrdí, je inspirována Duchem a odkazují na to, že se to tam píše.

Tohle ale není fakt, to je jen názor na základě víry.

To je tvoje víra. Ale je to taky objektivní pravda?

S tím souhlasím, měl by. Ale je to součást nějaký pravidel a organizace, toto mu umožňuje v klidu dozrávat. Chodí k přijímání, nechává se pokřtít, jde na mši svatou a VĚŘÍ že toto ho přivádí k Bohu blíž. Tedy nejdříve věří vnějším způsobem, zaměřením pozornosti, introspekcí, meditací, nahlížením.... a důvěrou. Toto může (a nemusí) vést k vnitřní proměně, tedy k obrácení nebo můžeme říct k spásnonosnému osvícení. K tomu ale můžou vést i náhodné události, pokud je člověk vnitřně připraven. Sám toho ale dosáhnout nemůže. Může dělal podmínky, rovnat stezky, snažit se žít dle nějakých pravidel, modlit se, meditovat a trpělivě čekat. Třeba se to stane až ve stáří nebo nějakou nehodou, najednou mu to sepne a BUM!

A nebo nic!

Ano, někteří věřící jsou takoví. Je to důkaz toho, že ve skutečnosti ani víru nemají, když si pro ní musí něco nalhávat. Bohužel si dostatečně neuvědomují, že atributem víry je pokora.

I pokorný si může něco nalhávat.

K povaze pokory patří, že člověk dokáže přijmout skutečnost, čili takový člověk nemá tendenci si lhát.

Znám pokorné lidi, kteří se se skutečností celkem úspěšně míjí.

Ty jsi jako ten brouk pytlík co všude byl a všechno znal:-).

Nikdy jsem nic takového netvrdil. Svých nedostatků jsem si vědom. Proto se taky nepovažuji za žádného Boha, ani jeho součást.

Nejde ani tak o tebe ale o:" Znám pokorné lidi, kteří se se skutečností celkem úspěšně míjí."

Ale já je opravdu znám.

A pokorné lidi, kteří se se skutečností celkem úspěšně nemíjí, neznáš?

Znám. To přece ten výrok nevylučuje. Jde přece o to, že samotná pokora není zárukou schopnosti přijetí pravdy.

Čím to je že ty mi být pokorný vůbec nepřijdeš být

Protože mě neznáš a soudíš jen podle toho, že mám jiné názory.

Poněkuď vzpurné názory:-).

Tobě se tak možná jeví.

Jakpak tu pokoru poznáš?

Podle chování a řeči.

A určitě jsi si jistý, že nepodléháš sebeklamu?

Snažím se to vyloučit. Ale to lze vlastně tvrdit o každém, že?

A snažíš se to upřímně vyloučit?
Já jenom že tady se jako o klamaných mluví jenom o věřících. Přitom v mnoha vyjádřeních tady vy ateisté klamete sami sebe. "Přání otcem myšlenky" se vztahuje i na vás.

Opravdu se snažím. Vždy, když je to možné, se snažím informace ověřovat. A jsem si vědom toho, že se mohu mýlit a taky své přesvědčení nevydávám za pravdu. Za pravdu považuji shodu výroku se skutečností.

Řekl bych, že kdyby to tak bylo, tak bys věty formuloval jinak. Ale o nic nejde...

Můžeš si je ověřit tak, že se ptáš sám sebe. Tedy tautologie :-))

Takto se dá i utvrzovat ve vlastním omylu.

Spíš si myslím, že k povaze pokorného patří, že bez odporu trpí i bezpráví a ublížení. Pokorný se diskvalifikuje na nereagujícíbytost ... a neměl by ani skřípat zubama, to by tu jeho pokoru oslabovalo.
Když nějaký vrah zabije poornému třeba dítě, tak mu pokorný odpustí ? V tom je velikost pokory ?

Ano to taky.

kdež, pokora v tom duchovním smyslu je právě to, že si nemyslím sám o sobě, že jsem nějakým nositelem vší pravdy (jak tohle chybí zrovna křesťánkům)....