To vyhnání byl nevyhnutelný důsledek jejich hříchu, jejich nového
vnitřního stavu. Nabyli vědomí sebe sama a to je katapultovalo z Ráje,
poněvadž tím se vynořilo i mravní vědomí a do jejich života tak
vstoupila povinnost se mravně rozhodovat, a spolu s tím taky odpovědnost. To
je něco, co dříve neznali a proto dleli v bezstarostném (rajském) stavu. Je
třeba mít na paměti, že u člověka v důsledku hříchu došlo k určité
změně: na jedné straně k nabytí nových schopností, na druhé straně k
odcizení se Bohu (zdroji života). Bůh nemohl pro člověka udělat nic než
to, co udělal: byl nucen vyhnat ho z ráje (aby nebyl pojedl ještě ze stromu
věčného života), ale zároveň dal člověku vodítko, jak to odcizení
překonat a vrátit se v tomto novém, sebe-vědomém stavu zpátky k Němu.