Řekové kdysi dávno určili, že částečky hmoty se nedají nekonečně
dělit a pro tu nedělitelnou částku máme název atom.
Jenže chemici a fyzici přišli na fakt, že atom není nedělitelná
částečka hmoty, že atom je složen z jiných jestě menších částeček, z
protonů, neutronů a elektronů.
I tyto částečky jsou dále dělitené na kvarky, prostě fyzikové nahlíží
hlouběj a hlouběj do hmoty, přecházejí z nano-světa do pico-světa, pak do
femto-světa ... a konec je v nedohlednu.
Vraťme se k atomu 20. století - jádro z protonů a neutronů "opláštěné"
elektrony, které nejsou kuličkou, ale beztvarým mráčkem negativního
náboje. Neutrony v jádru nejsou stabilní, mimo jádro se relativně rychle
rozpadají na proton a elektron. Jádra atomů také nemají definitivní
stabilitu, také se časem rozpadají.
A. Eistein postuloval známou rovnici E=mc2 a vycházel z
neměnného Vesmíru a ze stabilních kvant energií a hmoty. Jenže dnes víme,
že tomu tak není, nejen že se Vesmír rozpíná, ale je plný proměnných
sil, energetických polí a oscilujících gravitačních sil. Zkrátka svět
kolem nás má v sobě struktury od (prozatím) femto-velikostí po (prozatím)
quetta-velikosti.
Vše to kolotá, jako molekuly vody v bublajícím prádelním hrnci na plotně.
Podobně jako neexistují dva stejné otisky papilárních linií, nebo dva
identické stromy, tak se nikdy nic přesně neopakuje a děje jsou tudíž
náhodné.
Jen v našem malém světě v nám přidělený krátký čas života je
spousta věcí neměnných a mnoha dějů nenáhodných.
Ty se vyznáš ve zbraních. Při zastřelování upnuté flinty ve svěráku
máme v cíli rozptyl střel, zajisté dokážeš vyjmenovat okolnosti
způsobující tenhle rozptyl a víš také, že se každým časovým kvantem
mění.
,
