Nechci se prit, ale clovek, jemuz se neco takoveho prihodilo, nejak citi, ze
se neco mimoradneho stalo, vi, ze se neco mimoradneho delo, ani se ten pocit
neda popsat, ma z niceho nic pocit jistoty a taky citi neco jako radost z
poznani. V kazdem pripade ten pocit je tak silny, ze se citi jakoby osvobozeny
od strachu a neco se v jeho zivote zacne menit. Ja napriklad uz z titulu meho
povolani jsem se vzdy povazovala za ateistu. Pozdeji jsem zjistila, ze uz si
nejsem tak moc jista, neverila jsem nikdy nabozenskym vykladum, ale zacala jsem
hledat skryty vyznam treba v biblickych citatech, nejsou vsichni verici hloupi a
tak jsem si zacala rikat, ze kdyz tomu uverili svetoznami vedci, ze na tom si
neco bude.
Dvakrat se mi stalo, ze primo lekari hovorili o zazraku i kdyz to patrne mysleli
jinak, ale v jejich tvarich bylo videt, ze jsou hodne, hodne prekvapeni a ze s
vysledkem naprosto nepocitali. Nota bene kdyz se mi zacali v hlave "rodit" cizi
myslenky, nebo spis myslenky me cizi s nabozenskym obsahem..
Je fakt, ze tyto zazitky jsou neprenositelne..