Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Jak jsi na to přišel, že to tvrdí ve Vatikánu, v Moskvě, v USA?? (vymýšlet si je silně iracionální!)
To tvrdí samotná definice a charakteristika žánru pohádek, milý Ondi:

Jde o vyprávění založené na básnické fantazii, zejména ze světa nadpřirozených jevů. Důležité je, že pohádkový příběh není původně vázán na podmínky reálného světa. Příběh samotný není vypravěčem prezentován jako pravdivý a posluchači zpravidla také nevěří, že by se mohl odehrát ve skutečnosti.

Po slohové stránce je pohádka charakteristická ustálenými začátky i závěry a doslovně opakované a přejímané přímé řeči. Důležitou úlohu zde také sehrávají některá čísla, především číslo tři (trojí opakování, tři úkoly, předměty, bratři, sestry, sudičky atd.), dále pak často čísla sedm, devět, dvanáct, třináct, čtyřicet, sto. Ve výstavbě syžetu se uplatňuje gradace.

Figury a situace nejsou podrobně specifikovány, jsou poněkud obecné (v dalekém království, v hlubokém lese, starý král). Neuplatňuje se zde skutečná geografie, ani jména historických nebo současných postav. Děj se odehrává většinou v neurčité minulosti, nejsou tedy uváděny letopočty, stále jen obecné odkazy (za dávných časů). Vše je tedy nereálné a odehrává se ve fiktivním pohádkovém světě. Zdůrazněny jsou velké kontrasty: dobrý/zlý, velký/malý, bohatý/chudý, vznešený/prostý.

Bible tomuhle neodpovídá. Ani knihy Karla Maye tomu neodpovídají. Ani jedno nejsou pohádkové příběhy. Obojí je jiný žánr.

P.S. Často se holedbáte, že ateisté jsou založení na racionalitě... tak to proboha dokazujte! Ať je to někde vidět!

Nadpřirozených jevů je v Bibli dost.
Pohádkový příběh je zneužit a navázán na reálný svět, stejnětak je prezentován vypravěči, prtoože má posluchače ovlivnit.
Co je ustálený začátek a závěr nevím - byl jednou jeden Bůh? a na konec se všichni k Bohu vrátili a žili spokojeně a šťastně až do smrti?
Příme řeči je v Bibli přehršel.
Trojku používá i Bible (trojjedinnost) a také 10 (přikázání). možná i další.
Bůh, Satan, Andělé, ale i Adam a Eva natož Ježíšek jsou jen velmi obecně specifikovány, většina vlastně vůbec.
Děj se odehrává v naprosto přesně neurřitelné minulosti, a vlatně i ve fiktivním světě, byť fikcí je jen Bůh, kristus, no možná někteří další.
Ty kontrasty jsou v Bibli také zvýrazněny a dokonce opatřeny "trestem" nebo "medailí za zásluhy" (nebe, peklo ráj, náčelníku hraj.

Takže v podstatě nesedí jen to, že pohádky opravdu většinou nejsou posazeny do reálné geografie, historie, současných postav.

No vzhledme k tomu, že pohádka o Bohu mšla ovlivňovat miliony lidí tak, aby uvěřili, musela být propojena s realitou alespoň částečně, jinak by skončila jako každá jiná pohádka, to považuji za vcelku nepodstatný detail (to posazení do reálných kontur světa).

Moje vyjádření ohledně Bible z tohoto úhlu pohledu viz kousek zpět .....

Vidět může jen vidoucí, kdo vidět chce :-))))

Jen podotek, že fikcí je kristus - zde nemíním, jako u boha, že by fikcí měla být jeho existence ajko taková. kristus asi opravdu existoval, jako plno dalších mesiášů, ježíšovo soudobých konkurentů na poli marketingových her o pohádku víry a ježíš měl PR nejlepší - myslím pouze fikci jeho života, páchání zázraků, zmrtvýchvstání a významu

On opravdu Ježíš žil jen i ti vědci dohledavaji i jeho historické fakta ohledně života a stále nemohou najít od 15 roku do 28 roku cirka a hledají kde v tu dobu byl, vždyť taková osoba známá musí být nějaké záznamy, ledaže jsou ,ale nesmí se o nich vědět,co v tu dobu dělal mezi 15 a 28 rokem Připomíná mi to jako z filmu kdy se objeví člověk a nemají o něm 30 let záznam, zajímavé.

v tu dobu nebyl známá osoba. ty si snad myslíš že o tobě někdo píše, o falešném Budhistovi to si fandíš.

Byl známý v té době už se vědělo že se narodil však všichni se k němu s dary scházeli,ty náš exkomunikovany katolíku co mešní víno z kostela kradl a tím ho za to vyhodili.

Ježíš konal zázraky, potom tuto schopnost převzali apoštolové, zvlášť uzdravování nemocných.
důkazem je svědectví mnoha lidí, kteří tento zázrak viděli na vlastní oči.
Sám Ježíš vstal z mrtvých, což je také svědecky doloženo. Máme Ježíšův hrob, ale jeho tělo nemáme.
Protože když někdo vstane z mrtvých jeho tělo ožije potom tu logicky není mrtvé tělo.
Jiná možnost jak tohoto dosáhnout i s pohledu kriminalistiky neexistuje.

doloženo není nic. večer tam byl, ráno tam nebyl, jediné svědectví tý jeho klotyldy :-))))))))))))

„Protože když někdo vstane z mrtvých jeho tělo ožije potom tu logicky není mrtvé tělo. Jiná možnost jak tohoto dosáhnout i s pohledu kriminalistiky neexistuje.“

Ty bys byl opravdu výborný kriminalista. Počkal bych si, až budeš ve službě, vykradl ti byt – a ty bys to jako případ odložil se závěrem, že neexistuje jiná možnost, než že ty věci vstaly z mrtvých a odešly. Že je někdo mohl odnést, to je přece nesmysl, že jo?

Nejen z pohledu kriminalistiky, ale hlavně z pohledu medicíny.
Ty biblické příběhy o zázračném uzdravení a o vstání z mrtvých jsou jen dodatečně vyšperkované příhody o nějakém simulantovi, nebo o (vzácné) hluboké mdlobě. Teda nehledě na fakt, že v Orientu musel být umrlec pohřben ještě v den smrti. Exitus byl v bilických dobách prohlášen, když se dotyčný nehýbal a neodpovídal na otázky.

( Dodatek : Lidé po mozkové příhodě s několikaminutovou zástavou zásobování mozku okysličující krví a cukrem je nenávratně poškozen. Ty přímo "pohádkové" příběhy o tom, jak při pohřbu zaklepala jednodenní "mrtvola" zevnitř na rakev a po otevření rakve vstala a odešla domů je jen následkem neschopnosti laika vystavujícího úmrtní list. V předminulém století si lidé nechávali do rakve zamontovat táhlo spojené se zvonkem na náhrobku, aby si mohli v případu "probuzení" přivolali pomoc, ti bojácnější si do závěti připsali, že před uložením do rakve musí lékař propíchnout jejich srdce. Poslední to obrana proti nedočkavým dědicům. )

Výborně .-))))))))))))))

Takže je bible a ostatní náboženská literatura novým žánrem?
Scifi to není, pohádky taky ne, dobrodružná už spíš, horor a drama se také tomu blíží.
Takže navrhuji pojmenování tohoto žánru na "biblickou všeho chuť", nebo "biblickou směs"

No jistě že je to samostatný žánr. Je to prostě náboženská literatura, případně mýtus. Stejně jako třeba filozofické spisy jsou prostě filozofické spisy či filozofická literatura a ne pohádky, sci-fi či něco takového.