Je to právě naopak. To, že někdo nějakou „teorii“ má, ještě
neznamená, že je pravdivá. Ta vaše „teorie“ vlastně neříká nic
jiného, než že někde mimo náš svět existuje něco, co jste nazvali
„duchem“, přičemž tento termín definujete naprosto neuchopitelným
způsobem, aby se o něm nedalo přemýšlet. Pak řeknete, že tento duch
nějak – a vůbec neřešíte jak (abrakadabraka?) –
stvořil celý náš svět. A o každém, kdo této báchorce odmítá
prostě uvěřit, tvrdíte (tedy ti hloupější z vás), jak
je hloupý, protože na rozdíl od vás neví. Vy ale taky
nevíte, jen jste uvěřili, že víte. Vy si na základě nějaké prastaré
knihy definujete, že o počátku světa se nic reálného dozvědět nedá,
protože za ním stojí ten váš duch, a nám, kteří o něm naopak
přemýšlet můžeme, protože nám v tom bariéra téhle víry nebrání,
vyčítáte, že pro vznik světa nemáme jednoznačné vysvětlení. A
požadujete po nás, abychom tedy nabídli nějaký možný mechanismus
jeho vzniku, zatímco sami za sebe za dostatečně podrobný
mechanismus považujete „to Bůh“.
Sorry, ale jste to vy, kdo o příčině existence vesmíru nepřemýšlí. A
umožňuje vám to vaše definice onoho „vyššího levelu“, který si
definujete jako prvotní příčinu, která už příčinu nemá, a tudíž
není třeba ji hledat. Ale to je pouhá víra – žádný
známý fakt ani žádná logika existenci něčeho takového nevyžaduje.
Proč, aby něco bylo bez příčiny, by to muselo stát mimo náš reálný
svět? Vždyť náš reálný svět může být bez příčiny úplně stejně
dobře (nebo stejně špatně) jako ten váš bůh. Stačí při přemýšlení
nevycházet z víry jako z dané pravdy. Pokud z něčeho
vycházím jako z faktu, tak samozřejmě nejsem schopen posoudit, jestli je to
pravda, nebo není. Asi jako když Lorák vychází z „faktů“ o genocidě
Rusů „ukrofašisty“. Potom samozřejmě vše, k čemu dochází, je
logické, akorát to holt není pravda, protože k pravdě můžeš pomocí
logiky dojít jen tehdy, pokud ji nepostavíš na mylném výchozím bodě. A to
je rozdíl mezi námi – my nepoužíváme jako výchozí bod pro naše
uvažování něco, co není podepřeno jinak, než vírou.