Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Možno jsem to měl konkretizovat.
Myšlení věřícího se mění i tím, že od svého modlení se k Bohu a od Boha očekává nesmrtelný - věčný život - co je z mého pohledu blud.
Žije mimo realitu - jen věří bez možnosti si ten příslib ověřit.
To je jak dávat zálohu někomu koho neznáme, ale máme od něj příslib, že střechu opraví do dvou týdnů - výhoda/nevýhoda tohoto příslibu je to, že na ten podvod přijdeš po jisté době - na ten s Bohem nepřijdeš.
Je ta víra vůbec u všech upřímná, nezištná??

Možná měl. Tak jak tyhle věci tvrdíte, tak nemohou být pravdivé. Je docela snadné prokázat, že to co tvrdíte, neplatí o náboženství obecně.
Člověk, který očekává po smrti nějaké pokračování života, přirozeně má jiné myšlení než člověk, který po smrti nic neočekává. Přistupuje ke smrti a z části i k životu jinak. Jestli ale žije mimo realitu, to ve vší upřímnosti nelze rozhodnout, poněvadž nevíme, jaká ta realita je. Nikdo si své očekávání/před­pokládání toho, co bude po smrti, nemůžeme ověřit. V této věci jsme na tom všichni stejně.
Mluvit o podvodu je přehnané, protože tu není žádný poškozený.

Jistěže nelze házet všechny věřící, ale ani ateisty do jednoho pytle. Ani všechna náboženství nejsou stejná. Naše kritické hodnocení se nejčastěji týká katolické církve, protože je zde nejvíc rozšířená. Také její působení v historii i v současnosti a její dogmata jsou obecně známa.
Můžeme najít věřící, kteří nevidí podstatu víry v dodržování často zastaralých dogmat a tradic, ale v pozitivním přístupu k ostatním, v nezištné pomoci potřebným, v konkrétním naplňování obecně hlásaného principu, že jejich bůh je láska, soucit a svědomí. Ale jsou také naprosto formální, nicméně aktivní vyznavači náboženských tradic, kteří navenek vystupují okázale jako věřící, ale ve skutečnosti se nechovají ani podle běžných morálních zásad. A pak byli a jsou také různí vyčuránkové, kteří víry ostatních využívají k svému prospěchu. Určitě bychom je našli i v hierarchii různých "služebníků božích".
Ani ateisté nejsou jednolitá skupina. Jedny může charakterizovat racionální přístup k životu a světu, jak je uvedeno v záhlaví tohoto fóra, a řekl bych, že sem patří i zde diskutující ateisté. Jinak ovšem můžeme mezi ateisty najít i lidi o náboženských a filosofických otázkách neuvažující, hledající čistě materiální hodnoty a výhody, někteří i na úkor ostatních.
Domnívám se, že ateisté jsou blíž realitě než věřící. Naproti tomu se můžou věřící cítit obohaceni o nějaký pocit vyššího smyslu života i nadějí na jeho pokračování - byť by to byla záležitost pouze zdánlivá.

Když slábbe racionalita, tak sílí víra. Respektivně - chybějící racionalita je nahrazena vírou.

Jen tak na okraj - tu sebekritiku ve svaté zpovědnici katolíků nahradili plynule komunističní soudruzi nařízenou sebekritikou před publikem. Měli se od koho učit, katolická církev jim poskytla návody jak z podezřelého vymlátit doznání ...

už jsi byl u zpovědi ?
jestli víš o čem s takovou jistou mluvíš,
nebo si to cucáš z prstu

Vše co o tom vím jsem se dočetl různě a i tady od katolíků.

Ondi nikdy neví o čem mluví. Je tu cucálista jako Visitor či Lorák.

jo, to tu výtečně demonstruješ

Když nelze házet všechny věřící ani ateisty do jednoho pytle, tak proč to děláte? Právě vy jste tady obecně věřícím i ateistům přiřazovali konkrétní vlastnosti. Samozřejmě že to tak nejde a že to tak ani neplatí, jak pozorujeme. Jsou ateisté, kteří nemají proklamované vlastnosti, ale mají vlastnosti věřících a naopak. Jak věřící, tak ateisté jsou různorodé skupiny lidí, jak sám správně poznamenáváš, a nám nezbývá než to akceptovat, pokud se tedy máme chovat racionálně.
To samé náboženství, to je také celkem různorodý fenomén. Teistická náboženství jsou dost odlišná od ateistických (což jenom dokládá, že k oné transcendentní či náboženské zkušenosti lze přistupovat různě a různě jí chápat); ale i mezi teistickými náboženstvími jsou docela podstatné rozdíly. Jestliže se mluví o katolické církvi, tak nechť se mluví o katolické církvi a ne o náboženství obecně. Je třeba mít na paměti (tedy pokud se máme chovat racionálně), že to co platí o katolické církvi, neplatí o jiných církvích a už vůbec ne o jiných náboženstvích.
Samozřejmě, že se domníváš, že ateisté jsou blíž realitě než věřící. Kdyby jsi se domníval, že blíž realitě jsou věřící, byl by jsi věřícím.

Aby se nám ze slova "racionalita" zase nestal nějaký místní bůžek, zprofanovaný příliš častým používáním ....

O tom kdo je blíž ale nerozhoduje nějaké domnívání se.
Prostě Bůh je iracionální tudíž KAŽDÝ VĚŘÍCÍ je alespoň částečně neracionální.
A schválně jsme nenapsal v co věřící, protože to platí asi pro každou ideovou/filoso­fickou (světonázorovou) jen víru. Ale u ateisty žádná víra být nemusí, u teisty je vždy.

Teistická náboženství jsou samozřejmě zcela odlišná od ateistických, protože ateista žádné náboženství nevyznává, nemá boha, nevěří v jeho existenci.
ale zaujal mne ten rozdíl mezi teistickými náboženstvímu - ten je jaký? na pár příkladech, třeba ....

Realitu lze pozorovat, změřit, zvážit, popisovat do detailů.
Subjektivní iluze nejsou objektivně měřitelné a popisovatelné.

Co se týče těch pytlů, tak bych řekl, že Brňané jsou v jednom a Pražané v jiném pytli, jako i katolíci a nekatolící. Pochopitelně patří ateisté do jednoho pytle a teisté do druhého. Muži také patří do jednoho pytle a ženy do druhého - to je prostě povrchní dělení a povrchní selekce. Do detailu nelze zacházet, protože se jedná o soukromí dotyčného.

No a protože v realitě není skoro nic černo - bílé, nebo digitální, tak se my lidé musíme nejdřív dohodnout na tom, co si kdo pod nějakým výrazem představuje. Například výraz "abiogenéze", co si pod tím představují lidé.
Napovím si - pro pobožné je tvoření živých organismů z neživého "prachu" boží silou. Pro bezbožné odpadá
bůh, co by činitel, chemik, konstruktér ... takže je abiogenéze vznik živých organismů z neživého "prachu" přirozeným procesem. Nevyhnutelným procesem v abiogenézi vhodném prostředí.

Ano, je to povrchní a iluzorní.

Naproti tomu se můžou věřící cítit obohaceni o nějaký pocit vyššího smyslu života i nadějí na jeho pokračování - byť by to byla záležitost pouze zdánlivá.

Co je to smysl života?
Je to otřepaná fráze uměle vytvořená k účelům zneužití myšlení člověka.

Jednoduše jsme se vyskytli a obýváme planetu.
Vyvíjíme se k pokrokovějšímu a pohodlnějšímu životu.
Daří se to jen zčásti - z důvodu lidského myšlení.
Nedá se psát o nějakém smyslu, který by byl dán/udělen člověku, kde má dospět.

Já bych řekl, že otázka smyslu života každého člověka aspoň jednou v životě napadla. Že se sama v určitých životních chvílích vynoří.

Jo - to vidíš i u zvířat - například u psů.
Kolikrát vidíš psa, jak kouká do dálky a v očích má otázku : "Co já tady vlastně dělám?"

Cože? Proč bych to měl vidět u zvířat?

To byl jen příklad - u lidí je to stejné.

Sis nikdy nevšiml lidi zahleděných do dálky, s tou samou otázkou v očích?

No lidi jsem viděl, ale otázku v očích ne. Jaksi nechápu o čem toto je.

Žij a nezabývej se tím.
Můžeš napsat, na co jsi přišel při myšlení o smyslu života své osoby.

aha, ty jsi se chtěl prostě jenom hádat...