To druhé občas bývá těžké. Skutečnost je to, co nezmizí, když na to přestaneme věřit.
takže tvé vědomí nezmizí i když nebudeš věřit že JSI, taky je dobré si vzpomenout kdy jsi si uvědomil že jsi, který to byl moment a jak jsi na to zareagoval vnitřně. člověk reflekuje sám sebe a TAM v této reflexi dělá chyby. Sám je pravda, existuje ale nereflektuje se správně. Dítě se nereflektuje vůbec, je nevinné a tedy nemůžue lhát ssamo sobě, ještě se na ssebe nedívá.
Ten moment si vůbec nepamatuji. Patrně to nějak přirozeně vyplynulo,takže jsem nijak zvlášť nereagoval.
takže se to stalo, najednou jsi byl a věděl že jsi. Ten moment si nepamatuješ.
Ani neumím posoudit, jestli to bylo najednou. Stejně tak si nevybavuji, kdy přesně jsem si uvědomil, že vánoční dárky nenosí žádný Ježíšek.
přesně, tedy najednou něco je a ty nemáš žádný důvod si myslet něco jiného. Tím myslím najednou, jakože je to nová kvalita, že to víš. Takhle si člověk uvědomuje, najednou mu je to jasné... a třeba předtím nebylo.