Aha tak že nejdřív postavili Pyramidy a potom sfingu aby je hlídala?
Aha tak že nejdřív postavili Pyramidy a potom sfingu aby je hlídala?
Jo obvykle tak, postavíš si dům a až potom si opatříš hlídacího
psa?
Když ja se tomu musím smát že by Eyptané měli takovouhle filosofii:-).
Co je na tom za filosofii? Nebo odněkud víš, že Egypťané napřed najali ostrahu, a pak postavili to, co měla hlídat?
Podívej kroky, jak pyramida rostla, bylo potřeba méně a méně kamenných
bloků. Kameníci tak třeba dostali rozkaz usochat hlídače pyramidy.
Ostatně zdobí dodnes brány honosných sídel po páru nějakejch dravejch a
nebezpečnejch šelem. Oblíbení jsou lvi, nebo vlci, i sloni a hadi či
pohádkoví draci a Kerberové. No a jak vidno dokáží nahánět patřičný
strach a pokoru i chiméry.
To jako že vytesali z vápencového masívu jen tak uprostřed pustiny obří chiméru Sfingu? Tomu snad sama nevěříš.
No, vyloučit to asi nepude. Fotky z té doby nejsou ... a bible o nich tvrdošíjně mlčí.
Teda, znám jedno vyprávění, které zmiňuje události staré už na padesát tisíc let. Velmi napínavé. Jenže nešlo o Egypt, nebo Palestínu, či snad Ráj, ale o Atlantídu. (Ne o Santorín !) Atlantida vzala za své prý vrtošivým neklidem zemské šlupky a nebo si z nás dělal Platón srandu.
Jo Atlantida je zajímavé téma:-)četla jsem i to že to mohla být i Amerika, tam měli město na vodních kanálech, jen byla asi že kdysi blíž Evropě a nebo on to nebyl ani až takový problém doplout tam i nazpátek na rákosovém člunu jak si to zkusil Haerdal
Na Thora Heyerdahla mi nesahej, Kon-Tiki jsem četl snad desetkrát. Hrdina mého dětství, teda jeden z mnohých.
Ty pokusy přeplout Atlantik z Maroka do Ameriky byly dva při tom prvním se jim Ra, to plavidlo z papyrusu, rozpadlo před dosažením cíle, s tím druhým, Ra2, byli úspěšnější. Ra2 stavěli domorodci z Titicaca jezera, líp, než Afričani.
Tam a nazpět by to asi přesto nešlo.
No to byla ostuda že jsem nevěděla jak se jeho jméno píše ale je to i fešák:-).
Nemám tušení odkud to má.
Thor Heyerdahl byl "divoch" a samorost. Šel za svým cílem, dalo by se i říci bezohledně. Na Kon-Tiki měl posádku sestavenou z lidí několika národností. Měl v ní, co by Nor, i (nepřítele) Švéda.
Na Ra 1 sehnal také lidi z různých konců světa a to nedělalo dobrotu. Posádka se hádala, řvali na sebe a dělali si naschvály. Thor pak napsal, že se semkli do kolektivu, až v nouzi, když jim bouře zlomila další kormidlo a papyrusová konstrukce se začala rozpadat po tom, co byla vázací lana zpřetrhána. Dráma a boj o přežití nastal, protože jediný záchranný člun už před tím rozebrali na materiál na vyspravování škod.
No, to máš pravdu, ovšem já měl na mysli román Atlan (asi 850 sešitů) z řady Perry Rhodan (vychází týdně od roku 1961, tedy přes tři tisíce sešitů Rhodanů, dává 160 tisíc stran, bible se může jít závistí schovat). Jeho autoři si vypůjčili Atlantídu od Platóna.
V pricipu jde o to, že šlechtic Atlan s planety Arkon (25 tisíc světelnech roků od nás) zabloudil do našich končin s jedním poškozeným bitevním vesmírným korábem a nouzově přistál na Zemi obydlenou Neandertálci. No a Arkoňané to po sexuální stránce nevydrželi, a tak nás zplodili křížením s Neandertálkami.
Prozřetelnost měla s Atlanem určité plány ( srovnej s
prozřetelností jakého si A.H. ) a propůjčila mu
nesmrtelnost. Na Atlantidě bujel život, kultura a na Zemi vládl pod vedením
Atlana mír a blahobyt (jak jinak, úplný ráj). Jenže nepřátelé Arkonu
vypátrali Atlana a zaútočili na Zemi a Atlantídu potopili do Atlantiku.
Takové měli zbraně, taková byla jejich nenávist. Atlan to tak akorát
přežil, když byl na služební cestě na Marsu. Pak se vrátil na Zem a
postupně se kamarádil s Babyloňanama, faraónama, s Alexandrem Makedonským,
s Cézarem ... Da Vinchim ...
Dnes (po roce 2100) je Atlan opět panovníkem Arkonu a panovníkem (pardon,
admimistrátorem) Slunečního systému a tisíců planetárních kolonií kolem
je a zůstává tak díky Prozřetelností propůjčené nesmrtelnosti Perry
Rhodan.
Lidé jsou díky své fantazii velmi produktivní. První Sci-Fi byla zřejmě bible. Perry Rhodan je jen jedním z kamínků tohoto žánru, další a další fantastické příběhy se rodí v hlavách autorů a najdou cestu do knihtisků, nebo na obrazovky TV.
Doufám, že jsem nenudil.