Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

ateistům existenci Boha nelze z principu vysvětlit, protože mají několik překážek které to nedovoluji:

1. překážka je že se drží ateistické doktríny a vše přes ní filtrují.
2. Díky tomu nemohou mít zkušenost s živým Bohem.

Ateista jde po té své bezpečné lávce a nedovolí si ani na chvíli uvažovat o tom že by z ní slezl a šel někde pěšinou v lese. má podvědomý strach, že by se mu jeho představa světa zhroutila jako domeček z karet. A právě ta jeho doktrína ho drží nad vodou a zároveň ho svazuje.

Takže místo toho, abys se to pokusil vysvětlit, napíšeš další "kravinu"

Mohl sis všimnout, že v případě debaty s věřícím, debatuji v Kontextu boží existenci.
(pokud to není, jen takové popichování)

Ateistická doktrina = nevíra, že Bůh existuje.

Je zjevné, že pokud v něco nevěřím, blábolama o tvých vychlastaných halucinacích mi nic nevysvětlíš.

Zkušenost s živým Bohem samozřejmě mít nemůžeme, stejně jako ji nemůžete mít vy teisté, takže v tomhle jsme na tom stejně :-)))))

Ateista jde a všechno zkoumá, aby přišel, na to, jak a proč to vzniklo

Teista jde, nic ho nezajímá, jen to světýlko vpředu, sem tam si popovídá se svým duševním onemocněním, občas pojí kousek slunečního koláče, do kzlatova vypečeného, křipavoučkého, popije z bible vlastní meducínku.A má reálný strach, aby nešlápl jen kousek vedle a iu posledního soudu nevyfasoval kýbl a hadr :-)))))))))))))))

já tu zkušenost mám... je to důvěra v dobré i když to vypadá úplně posraně.

Důvěra/víra v dobré není zkušenost s Bohem, jestlis to mínila takhle.
Důvěru, že všechno dobře dopadne, mají i ateisté
Bohužel to někdy není k ničemu, ta důvěra, víra - a řídí se to klasickýma společenskýma a fyzikálně-chemickýma zákonitosta, Bůh je tam zcela zbytečnej

Pro mě není... pro mě znamená naději, že to přece jen dobře dopadne.

No pro tebe možná ne, ale reálně ano. Celý tvůj příběh by se odehrál úplně stejně i bez tvého volání Boha na pomoc.

Však jistě. Bůh není něco objektivního mimo nás, Bůh je naše subjektivní vnitřní nastavení... tedy způsob vnímání a reagování na vnější situace.

Tak tomu já říkám "povaha".

Zlatá střední cesta je cestou osvícení.

pokud vede skrz jaderný reaktor, tak ano

Však víš jak to myslím

Dukazem Bozi existence jsou snad zasahy, s kterymi clovek nepocital a ktere jsou zcela nepravdepodobne v momente, kdy uz je uplne na dne, vse je ztraceno a nevi si sam rady..pak propadne casto zoufalosti a najednou z cista jasna se objevi reseni v podobe treba jineho cloveka, ktery se najednou objevi, nebo se mu dostane rady tim, ze mu spasna myslenka prijde najednou do hlavy. To jsou ty okamziky kdy cloveka napadne na danou situaci slovo zazrak. Nekdy treba jako by zazrakem prezije v situaci, kdy uz s tim nikdo nepocital, pak jsou to lekari, kteri mluvi o zazraku. Domnivam se, ze snad kazdy lekar nekdy nekde zazil podobnou situaci, pro kterou nenasel zadne vysvetleni..nekteri ho nazyvaji spontanni vyleceni.

těch příkladů je spousty ty drobnější prožívá člověk téměř každý den, když spolupracuje s Bohem.

Neprožíváš vůbec nic uvedeného za celý život

V r. 1996 jsem byl na dně - nic nevycházelo - myslím v podnikání - "přátele" zmizli - jsem stará škola - moc jsem věřil lidem("přátelům")

Pokud bych neměl, fantazii, představivost a touhu něco změnit, tak nevím jak bych skončil.
Podařilo se a od r. 2000 jedu na "příznivé vlně" - teď se vlastně už jen v klidu vezu a pomalu se blížím ke "břehu". Ty praví přátele (mimo rodiny) spočítám na prstech jedné ruky.

Všechno jsem si vypracoval sám s manželkou.

Ale pochybuji, že by v tom měl nějakou působnost Bůh.

Chápu tě.

Asi každý člověk má citové vztahy, které nařizujíse toho druhého se zastat a pomoct mu v těžkostech, či spolu něco vyjímečného podniknout. Mě bylo výchovou vštěpováno ctít pravdu a osobní čest. To mi nedovolilo podlehnout nabídkám "kamarádů", které mi nepřipadaly etické a morální, při jejichž přijetí snadno padne dotyčný "na hubu". Já vím, můžeš namítnout "po bitvě je každý generálem" a tohle rčení také ctím.

Životní partner, na kterého se můžeš aspoň na 95% spolehnout, je "darem z nebes", v tomto směru mám a ty zřejmě také, to "z pekla štěstí" (abysme nevybočili z pohádkových dějů).

Nevim, me se to prihodilo trikrat, pokazde slo o jinou situaci, jednou mi slo o zivot. Ja, tehdy zaryty ateista, jsem nevedela, jak dal, v tom nejhorsim momente jsem poprosila stylem : jestli vubec jsi, pomoz mi prosim. A veci se zacaly menit, prichazeli mi do cesty lide,kteri mi pomohli treba jen radou..objevily se nove moznosti , ta povestna dvirka se otevrela..nevim , jestli to byl zasah, ale nebylo mozne si nevsimnout nahleho zvratu.

O co si v mysli pozadas ti universum dá jde o to jak to umíš zhmotnit a přijmout toto je jev který znalo a zná mnoho lidí a proto přijímají vše co universu vyšlou mysli.

Záleží jak Boha chápeme... včera jsem si přivodila naprosto debilní problémy způobené mojí pomatenosti.

Měla jsem celodenní provázení rakušáků seniorů, bylo to velice náročné, nabitý program, furt někdo chtěl na záchot a kávu a ztrácel se a vedro, ucpané cesty ale to jsou takové výmluvy. Prostě když jsem vysotupila z autobusu na hranicích a zamávala jim na cestu, zjistila jsem že mám sice deštník a mikunu, ale nemám tašku a v té tašce mám mobil, peníze, doklad, klíče od auta prostě všecko. Autobus byl pryč a já stála bez čehokoliv v městě asi 60 km od domova. Poprosila jsem paní o mobil a volala na své číslo v naději že ho v autobuse v tašce uslyší řidič. Ale nic a jel mi vlak domů... vyměnila jsem si 5 euro zpropitného co jsme měla v kapse a jela vlakem domů A v tom vlaku jsem se modlila k Bohu a ke všem svatým ať mi pomžou tuhle strašnou situaci vyřešit. A tyk jsme si říkala jaká jsme kráva a tak. Dojela jsem do města kde bydlím a vystartovala přes koleje k autobusu domů a jak běžím ... sylším hlas svého muže který na mě volá. Neutíkej, musíme zpátky, autobus se vrátil a řidič ti nechal tašku na benzince. Tak jsme naskočili do auta jeli na benzinku... vyzvedli tašku a jeli zase domů. Do půlnoci jsme to zvládli. Takhle to vypadá jakože nic, ale nedovedete si představit jak jsem byla zoufalá a jak jsem byla šťastná když můj muž na mě čekal s autem a řešením mého problému. On totiž zavolal na můj telefon, i moje švagrová volala protože něco po mě chtěla jako vždycky a zvedl to řidič, a hned potom (nezávisle) volal manžel a s řidičem se dokázal domluvit. Taže dva lidé náhodně volali na můj telefon v moment, kdy řidič autobusu zjistil že tam leží moje taška. Je to náhoda... jistě. Ale zachánila mě, i s řidičem, i se všemi cestujícími kteří se zdrželi o další půl hodinu po tak dlouhém dnu.
Jsem vděčná a šťastná. Jstě že to byli lidé kteří mi pomohli. Ale také víra...mé zoufalé prosby byly vyslyšeny a nebe se nade mnou smilovalo :-) a takhle to mám furt. Dělám chyby, ale ty jdou napravit.

A jak jsme jeli autobusem, řiká mi muž. HOdinu po našem vstupu do macochy (taky je průvodce) tam skočila ženská s dětmi. Ty tvoje problémy jsou úplně miniaturní proti tomu. Jsou.

K poslenímu odstavci - samozřejmě jak jsem jeli autem... ja rychleji píšu než myslím a dělám chyby.

To volání ti jistě nebyla náhoda :-)))))))))))))))))
Měla ses vrátit, možná ti volají, manžel, denně třeba i jen tak :-))), chtěl s tbeou domluvit, kdy a kam pro tebe přijede, švagrová třeba věděla, že jsi pryč, ale kdy se vracíš a vůbec by mne nepřekvapila ani situace, že by někdo nějak vytáhl nějak nějaké číslo z tvého mobilu (pokud ho nemáš zamčený, je to navíc jasný) - to vše jsou naprosto standardní posupy lidí v životě.

Tys byla hodně zoufalá, všechno se ti zmonochromatizovalo a zamplifikovalo, ale třeba já bych zůstal zcela v klidu, protože by ta ztráta, i kdyby k ní totálně došlo, nebyla nijak fatální a primárně bych volal manželku, ne do autobusu, to až potom .-))))

Mylím si, že vyslyšeno nebylo nic, prostě se še odehrálo celkem standardním způsobem, jakým se to odehrává v jakémkoli jiném případě.

Ten skok do Macochy - no zase - NĚKDO na Macoše MUSEL BÝT hodinu před tím skokem. Kdybyste to nebyli vy, bude to někdo jiný :-)))

jak bys volal manželku když nemáš telefon? Kromě toho já mám číslo na manžela v telefonu, tedy neznám ho zpaměti. Znám jen to svoje a to jsem se ho učila dva roky. Prostě jsem žádné jiné telefonní číslo kromě svého neznala. švagrová otravuje furt, ale tak pozde večer už má zakázáno volat... ani kdyby umírala ne. ani nevím co chtěla :-)) když zjistila že máme taky probléme (nejen ona) tak byla v klidu.

Tak jako ty, půjčil bych si ho nebo někde v bistru ap.
Vidíš, už tady máš zbytečný rozpor v úvahách.

Pokud jeho číslo neznáš, tak na policii, to pokud neznáš, všude ti ho řeknou a mobili těch 118 pro čr mají snad i přednastavený v těch nouzových kontaktech aje to zadara.
Navíc kvůli penězům, klíčům, mobilu a doklasdům je NAPROSTO ZBYTEČNÉ PLAŠIT. pROSTĚ ANO, PROBLÉM, ALE NIKDO NEUMÍRÁ, NIKDO NEVYLETÍ DO VZDUCHU, MAXIMÁLNĚ SE DOSTANEŠ DOMŮ POZDĚJI A PŘIJDEŠ O PÁR ŠUŠŇŮ a budeš si muset udělat nový doklady a zámek u auta.

Problémy sice zbytečné a "navíc", ale - jako na rovinu, já věřit v Boha, tak tímhle si ani nedovolím ho obtěžovat .-)))))))))))))

To máš pravdu, nemohu ti v tvé racionalitě nijak oponovat. Ale tak trochu je přitěžujícíokol­nost, že všude zavřeno i na policii, je pátek večer kolem osmé... k policii ta 4 km chůze a poslendí vlak co jede domů, takže dilema je... zda někde pobíhat a možná se autobus otočí a možná ne, já se to nedozvím, nebo skočím na vlak pojedu domů a z manželova telefonu to začnu řešit. Zvolila jsem druhou možnost a vida... manžel už u vlaku čekal. Jen se modlil at domů přijedu a nehledá mě někde v polích.

Také se mi přihodilo něco podobného. Nešlo o doklady a pod, ale o drahý elektronický přístroj zákazníka, který jsem si odložil při jízdě vlakem do práce a zjistil po výstupu, když jsem byl pár kroků od vlaku, kdy se dveře zavřely a vlak se rozjížděl, že je ten přístroj (o hodnotě několikaměsíčního platu) ve vlaku.
Zavolal jsem manželce, vylíčil svou zoufalou situaci, ona zajela na nědraží (bylo to v době, kdy na nádraží ještě existovali výpravčí), ten navázal kontakt s vlakvedoucím, ten poslal průvodčího se po tom přístroji poohlédnout a ten přístroj našel. Když vlak dorazil na naše nádraží, tak ho předal mé manželce. Já málem brečel úlevou.
Kdybych byl teistou, tak jsem se určitě zamodlil o pomoc a měl tak důkaz existence boha. Takhle jsem měl důkaz, že náhoda je náhoda a že existují hodní a nezištní lidé.
Ve vlaku za těch skoro třicet let dojíždění jsem toho zapoměl více, pár deštníků a jednou lehkou bundu, Ty deštníky jsem odepsal, po té bundě trochu bezvýsledně pátral, asi si ji přivlastnil nějaký potřebný spolucestující.

Tohle se odehrálo v době, kdy měl nejlehčí mobilní telefon hmotnost 15 kg, byl za půlroční plat a nosil se na pevném pásu přehozeném přes rameno.

Jo připomělo mi to jeden bonmot.
Deštivá Anglie. Lidé londýnské společnosti jsou na návštěvě na venkovském sídle, prší a není dostatek deštníků. Tak se vypraví sluha do Londýna zakoupit deset deštníků. Když vystupuje v Londýně z vlaku tak popadne deštník ... a ozve se přísný hlas "pane, to je můj deštník". Sluha se omluvně ukloní.
Nakoupí tedy deset deštníků a vstupuje do zpátečního vlaku ... když se ozve známý přísný hlas "že se nestydíte, takhle kráct ve velkém".

Já vždy něco zapomenu jde o stav mysli co vysíláme, teď jsem měl od neděle do pátku ráno noční a zapomněl v práci pichačku jako vždy také zmatkoval a šel kolega na ranní do práce a řekl mu v klidu hele když najdeš pichačku tak mi jí tam někde nech a jak šel domů jsem se s tím vyrovnal tak že o nic nejde že jí k životu nepotřebuji max zaplatím zanestnavateli z výplaty 200 Kč poslechnu si negaci a hotovo což umím nepřijmout na mé cestě duchovní a hotovo.Vecer jsem měl pichačku na stole kde kolega napsal mé jméno příjmení a že ranní směna našla,ale pointa je ta že jsem myslí vyslal ven pozitivní energii že se nic neděje a vesmír mi ukázal zpět že má mysl v klidu a pozitivně vše vyřešila za mě.Doma ještě v klidu bez nervů hledal v batohu a nic , šel spát a večer se usmál a řekl bude zajímavé jak se dostanu do šatny.Nakonec na vrátnici se dá jít do továrny bez píchnutí a u dveří dole kde kdyby bylo zavřeno tak bych prošel jinudy což jsem byl v klidu opět, což dveře díky teplu byly otevřené jen jsem si říkal no a poslední dveře od místnosti kde se převlékám když budou zavřené budu muset počkat než někdo přijde, měl jsem štěstí dveře otevřené jde o to že za vším je stav v mysli kterým celý dny jdeme Bůh jen pomáhá těm co jsou připraveni a dokáží si pomoct sami.

Měla jsi štěstí - narazila si na člověka, který si uvědomil, jaké sis nadělala problémy.
Je pravda, že člověk si řekne : udělám dobrý skutek - jakoukoliv maličkost.
Já to taky dělám a žertem řeknu : "Mám nehoře další plus."

To jen tvá karma ti měla ukázat hodnoty na tvé cestě a universum ti dalo jiný směr a hodnoty.

Svět je komplexní a lidský organizmus je x-krát komplexnější.
Proto existuj "nevysvětlitelné" náhody a nebo děje, které z nedostatku znalosti fyziky lidé za náhodu považují.
Příklad - jede rychle do zatáčky a najednou se auto začně přetáčet, nebo nedotáčet, protože někdo ucáknul trochu olekje na vozovku. To je náhoda. A také je náhoda, že zrovna v téhle chvíli nejede v protisměru tank. Ovšem náhodou by tam ten tank mohl být a dotyčný se o něj rozplácne na kaši.
Ovšem není náhodou, když ten řidič není bezmozkovým vrahem / sebevrahem a nechá si dostatečnou rezervu v adhezi pneumatik na vozovce.

To důkazem není.
Proč by to mělo být nepravděpodobnémo?
Ostatně, nedělo se to běžně a nezačala jsi to ty vnímat, až když jsi spadla na určitou úroveň?
Dokud jsi nepotřebovala, nebo nechtěla, proč by ti měl někdo radit?
většina nemocí je psychosomatických a alespoň do určité fáze existuje šance na vyléčení třeba i jen přechodem od pesimismu k optimismu - třeba stres má neskutečnou negativní moc tě zlikvidovat. když se ho "včas" zbavíš, mohou všechny tvé neduhy zmizet nebo se minimálně zlepšit

PS : důkazem boží existence určitě není zásah vlakem, se kterým nikdo nepočítal .... a stejně tak není božím důkazem zásah kolemjdoucího, který tě před tím vlakem strhne stranou. i když se tomu pak chce nejspíš věřit, že se to nestalo "samo, jen tak". stalo, měla jsi štěstí

To by bylo asi na delší povídání, do kterého nevim, jestli se chci pouštět, takže jenom stručně. Psychika před vznikem vědomí sebe sama byla jednolitý, soudržný celek; všechno co se v ní dělo, bylo v režii přírody. Vznikem vědomí sebe sama vzniká druhý psychický systém, který má vlastní centrum aktivity (ego, vědomé já), jež se díky své svévoli dopouští excesů, narušujíc tak původní jednotu psýché a ta už tudíž nefunguje jako jeden celek, ale jako dva konfliktní celky. Tato nejednota se projevuje různými stupni intenzity, mezi její projevy patří nevyrovnanost (sic!), ztráta sebevědomí, nerozhodnost, nebýt ve své kůži aj., a emoční stavy jako je sklíčenost, deprese či obecně špatná nálada. Psychika ale tíhne ke svému přirozenému stavu (tak jako v těle, tak i v psychice probíhají homeostatické autoregulační procesy) a neustále se snaží nastolit svou jednotu, a to nejen výše zmíněnými kompenzačními aktivitami, ale i produkcí symbolů. Bůh coby představitel skutečnosti (Pravdy či přirozenosti věcí) a řádu, vyjadřuje tuto psychickou jednotu a přirozenost, tento pravý stav bytí a identity. Tušení Boha či náboženský cit je tak projev onoho tíhnutí psýché ke své přirozené jednotě, touha po Bohu je instinktivní touhou po nastolení této jednoty, po návratu do přirozeného stavu.

Už jsem tu v minulosti psal, že náboženské pojmy jsou vesměs psychologické pojmy a dají se na ně převést. To znamená, že v lidské psychice se nachází něco, co lze popsat jako ducha (=komplex, coby "neviditelná přítomnost"), boha atd.