V tom článku mají logickou chybu. Nález sedimentů mořského dna na
horách není důkazem zaplavení celého povrchu Země, i když by si to
kreacionisti tak strašně přáli.
Pochopitelně nadzvedla horotvorná síla i dna oceánů, ale také potopila
pevniny subdukcí do žhavých hlubin.
Země je vlastně dodnes kapka roztavené a tekuté horniny s relativně
malým pevným jádrem a tenounkou šlupkou Vesmírem ochlazené horniny. No a
tento plášť roztavené horniny pod našimi nohami není v klidu, nýbrž
"kolotá", jako když se vaří polívka a pohybuje povrchem, který se nám
zdá bůhví jak pevný.
Zkrátka Země není mrtvá, jako třeba Mars, nebo Měsíc, ale vřící kotel.
Tohle nedovolí, aby byla Země hladkou koulí.
Mladá Země byla ještě teplejší než dnes a tak byly pohyby té šlupky
energičtější.
Jo a co se týče vody na Zemi, když dýchneš na studené jablko, tak tvůj dech orosí povrch tlustší vrstvou vody v poměru k velikosti jablka a Země, než tvoří hloubky vod oceánů na Zemi. Lidský vlas na jablku by odpovídal 20. kilometrům hlubokému oceánu, respetivně 20 kilometrů vysokému pohoří.