,
S argumentem pro víru se to má jako s argumentem pro životní optimismus,
nebo pro důvěru (ve své instinkty, svou intuici, ve svou manželku, že mě
nepodvádí...), nebo pro naději (že se vše v dobré obrátí...): žádný
mě nenapadá. 
Přesto ale mají optimismus, důvěra či naděje smysl a své
oprávnění.
Předmět diskuze: “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
jsou to sice
pribuzne pojmy, ale s odlisnymi vyznamy - ocekavani pozitivnich vysledku, tedy
optimismus jakozto postoj i treba navzdory aktualne se nepriznive jevicim
okolnostem / pozitivni pristup vuci vyzvam ci "neprizni osudu", je prece zcela
racionalni, a to za predpokladu, ze vychazi z reality reflektujiciho vyhodnoceni
/ posouzeni soucasnych okolnosti - muze tedy oduvodnovat viru v budoucnost
prinasejici pozitivni zmenu.. hluboce zakorenena vira v tvyho neviditelnyho
kamose vsak nevyzaduje konkretni dukaz, jelikoz povetsinou zahrnuje nabozenske
ci duchovni presvedceni - pripadne "odevzdani" se "necemu vetsimu" tak jde nad
ramec racionalniho uvazovani.. optimismus tenduje k zamereni se na pozitivni
vyhled do budoucnosti, ale nabozenska vira zahrnuje podstatne "sirsi" pocit
duvery / viry v pritomny okamzik 
