S tím práskačstvím jsi mi demonstroval jen obecný předsudek. To možná
platilo za stalinismu v SSSR (Pavlík Morozov), ale jinak, pokud jsem poznal
řadu komunistů (ti přesvědčení byli často vyloučeni ze strany po roce
1968, protože nesouhlasili se zásahem armád v srpnu 68) nikdo z nich
práskačem nebyl a k tomuto jevu se stavěli negativně. Pokud vím, tak za
socialismu bylo hodně donašečů a udavačů a vůbec příslušníků StB ve
straně lidové, tedy ve straně věřících, včetně jejího vedení (např.
R. Sachr), jak se v některých polistopadových kauzách prokázalo.
Já osobně se v té době setkal jen s takovými udáními typu, že si někdo
nevyzdobil okna na prvního máje nebo nechodil na schůze, což je v podstatě
směšné a nemělo to zpravidla nějaké závažnější důsledky.
Nikde jsem se nesetkal s formulací, že by práskačství bylo prezentováno
jako povinnost občanů a myslím, že to byl oproti jiným skutečným
nedostatkům té doby podobně marginální problém jako dnes LGBT.