V prostředí, v němž jsou ateisté poučeni o náboženství, jsou
samozřejmě poučeni i o jejich morálních zásadách. Tudíž ví o
morálním jednání stejně jako věřící, ví o morálních zásadách,
ovšem necítí se jimi vázáni a nejsou tak motivováni k jejich
dodržování. Svoje "poznání toho, co je nutné, potřebné, užitečné,
popř. krásné a povznášející" mají i satanisté - problém je tu právě
ten, že každý má svoje poznání a tedy i svojí morálku.
Kterou si může libovolně upravovat podle svých potřeb a podle toho, jak se
mu nejlíp bude žít. To je právě to úskalí ateismu. K dodržování
nějaké obecné, společenské morálky nemá důvod, pokud není její
překračování nějak sankcionováno (byť jen ztrátou "pověsti" či
kreditu).
Ano, věřící věří v obecnou a objektivní platnost určitých morálních
zásad a jsou k jejich následování a dodržování motivováni v prvním
plánu sankcemi ze strany Boha - nejde o strach, nýbrž o respekt, stejně jako
respektujeme třeba fyzikální zákony, při jejichž nerespektování jsme
taky sankcionováni úrazem, příp. smrtí. A i kdyby Bůh byl fiktivní, tak
pořád je to platný a nejlepší způsob, jak vychovat člověka v mravně
uvědomělou bytost (z animálního ve vědomého tvora).