V interpretaci skutečnosti (dějů, osob, věcí) ale rozdíly jsou, takže to, co vnímáme jako skutečnost, naše představy v nějaké míře opravdu tvoří. To asi chtěla Ratka říct.
V interpretaci skutečnosti (dějů, osob, věcí) ale rozdíly jsou, takže to, co vnímáme jako skutečnost, naše představy v nějaké míře opravdu tvoří. To asi chtěla Ratka říct.
tak, a jak udělat ze subjektivního objektivní? Společnosti se to snaží pomocí zákonodárství. Ale pořád zákon nemůže objektivně postihnout každou situaci, soudce i když se snaží je taky jen člověk. Takže v důsledku se pořád kolem objektivity (pravdy) tancuje a nelze ji uchopit.
Ovšem s tím, že to hodnocení nesprávně a neuvědoměle vnímáme jako součást těch objektů. Jako jejich vlastnost. Týká se to úplně všeho, co vnímáme, včetně časových období. Naše subjektivita je zakomponována ve světě.
jasně, jsem přesvědčena že naše mentální vybavení, zkušenosti a věk ovlivňují jak vnímáme stejnou situaci... pokaždé jinak.
Vytvořit objektivní na sobě (pozorovateli) nezávislý postoj je fakticky nemožné. Pokaždé se tam bude motat různě vyrýsované svědomí a soucit.
Podle všeho se to děje v osvíceném stavu (přirozeném stavu mysli), kdy člověk vnímá svět takový, jaký opravdu je.