,
Ondi
Asi záleží na tom, jak to "zjevení" probíhalo a jestli bylo doplněno dalšími efekty (jako blesky, duhou a podobně).
Když jsem poprvé četl Saturnina, tak jsem pochopil, že nejsem sám, kdo
má miluje bouřku. A zažil jsem jich už dost a ji i v Alpách, to má
člověk pocit, jako by se třásla i zem. To si subjekt uvědomí, jak je
prťavej a nicotnej ve srovnání s přírodou a přírodními silami.
Proto chápu pobožné, že si stvořili hromovládce Dia a za bouřky propadali
posvátné hrůze.
V Alpách jsem taky zažila bouřku, bylo absolutní ticho jen lehce bylo slyšet bzučení a když jsem si sundala čepici, stály mi vlasy na hlavě... poté následoval úprk dolů.
Taky jsem zažila bouřku, když jsem visela na kovovém laně. To lano taky bzučelo... a já jela dolů rychleji než blesk.
To jsou teda zážitky.
To vstávání vlasů znám, ale i z laboratoře a ze zkušebního pole. Měl
jsem tam co do činění s vysokým napětím. Nějakej ten volt mne nerozhází
. Přesto je
respekt před těmi energiemi na místě.
ty pocity jsou absolutně hrůzostrašné, takový děs. člověk běží dolů a po cestě potkává lidi, kteří stojí nebo se rozhlíží a vůbec jim nedochází co se děje. Až to pak začně kolem mlátit, jsou zaskočeni. Ale bouřka se ohlašuje.
Ano, bouřku zpravidla předchází charakteristická oblačnost.
Vzpomínám, jak jsme byli v Istrii, v kempu, tři dni za sebou odpoledne a k
večeru pořádné bouřky. A když jsme tam dozalili, tak se tam už povalovaly
trosky stanů uprchlých kempařů. Čtvrtý den jsme prchli také a sice po
tom, když dcerka málem šlápla ve stanu na škorpiona, ti se tam stahovali
před lijákem. Za bouřky a za tmy naházeli mokré věci a stan do auta a plný plyn. A
doma vytřepali z věcí ještě jednoho škorpiona.
Taky nám bouřky rád. A v Řecku jsem možná pochopil, proč umístili bohy na Olymp.
Taky je mám rád. Ale od doby, kdy mě jedna přepadla opravdu bez varování na vršku hřebene, ze kterého nebylo úniku, a dala mi ránu, vždycky při bouřce koukám, abych byl v okolí něčeho, co by to schytalo s výrazně větší pravděpodobností než já.
někdy je to odporné i na rovině... třeba pole. Ale na horách to už zabilo víc lidí, nedávno jestli se nepletu na Lysé hoře? Tedy na úbočí, už jak se sházelo. Uhodilo to do celé skupiny lidí a rozčíslo strom.
To ionizování molekul vzduchu do vodivé spojnice mrak-zem se nedá nikterak předvídat, neboť je výsledkem mnoha efektů. Jsou případy zásahu výboje (vulgo blesku) do trávníku fotbalového hřiště uprostřed stadionu. To když rozhodčí rozhodne, že zápas fotbalistů je důležitější, než jejich zdraví.
Jediné co slibuje jakés-takés bezpečí ve volné přírodě, když není po ruce jeskyně, je vyhledat nějaký vyšší strom a tak aspoň pět, lépe deset kroků od kmene, na závětrné straně zaujmout pozici v dřepu s nohami u sebe a zády ke stromu. Ruce do klína a hlavu na kolena.
Akorát ve stabilní budově a pochopitelně v plechovém automobilu je člověk v bezpečí.
dyž už se dovalí smršť, všichni utíkají a odhazují hůlky, mačky a cepíny v dáli aby je pak přišli hledat :-)
Jo, ty pověry, že kovy "přitahují blesky". Strach z neznámého může
způsobit paniku. 
A jak to je tedy s těmi kovovými předměty? Nejsou během bouřky nebezpečné? Tedy ve smyslu že by se přes ně blesk vybil.
