,,,, nějaký důkaz, pro tvrzení kiwihocha?
Nač proboha? Kiwikovi stačí to, co jedna paní povídala.
Jediné kritérium je pro kiwika nezbytné - ty historky musí mít
nábožensky pohádkový charakter.
Třeba jak v Šípkové Růžence. Jen se píchla do prstíčku o vřeteno,
hned dostala otravu krve a bůh zastavil veškerý život na zámku. Kuchtík
měl dostat facku, ale ruka kuchaře zůstala nehnutě 437 milimetrů od
kuchtíka, vyplašená mocha zůstala nehybně pod plácačkou atd, atd. Jediné
co dál žilo bylo šípkové křoví kolem zámku. No a za sto let po tomhle
klinickém úmrtí zámku, se tu objevil mladý princ se zásobou antibiotik,
vlezl do věže a tam políbil klinicky mrtvou 120. letou babku, starou Rozálii
Šípkovou.
V tu ránu padla ruka kuchaře na kuchtíkovu hubu, že spadl do kotle
okořeněného šašlíku, Plácačka dopadla na mouchu a obě zmizely v krému
na dort. Atd,. atd.
Pamatuji se, jak mi můj dědeček vyprávěl pohádky. Ta první a
nejlepší, na kterou si vzpomínám byla o ševcovském učni který dostal
úkol vyprázdit včechny nočníky do putny, tu si vzít nazáda a utíkat s
ní na hnůj. Kotě se zapletlo učni pod nohy a ten jak letěl po hubě, tak se
mu ten obsah čuránků a hovínek vylil za krk. Babička mi pozděj
vyprávěla, že mi byli tak tři roky a že jsem se chechtal, oči zalité
slzami, že se o mě strachovala, abych nedostal psotník. Podobnými pohádkami
mně můj hodný dědeček zásoboval a zřejmě tak probudil mou lásku k
pravdě a k humoru.