Film jsem neviděla, ale vyhýbám se i filmům z války. Nerada se dívám jak se lidé trápí.
Film jsem neviděla, ale vyhýbám se i filmům z války. Nerada se dívám jak se lidé trápí.
Já hlavně nesnáším, když trpí děti. Ale vše jde natočit i tak, že si to člověk domyslí. Není potřeba potoky červené barvy.
Mně je to jedno, vím že ve filmu je to barva, snažm se to vědět (vyhnat našeptávače iluzí) ale podlehnu představě že to tak doopravdy je a trpím. Tedy ne kvůli krvi, špíše kvůli ztotožnění se s trpícím.
deti trpi v realnem zivote a pokud pred tim budeme zavirat oci, tak jim nepomuzeme
Nic takového přece netvrdím. I to je jeden z důvodů, proč nevěřím v existenci dobrého a všemohoucího Boha.
Vidím to naprosto stejně.
Mám rád knihy téměř všeho žánru (druhu) a rád se podívám na filmy. Obé musí mít však dobrý (optimistický) konec, musí mít logiku děje, vtip a špetku humoru.
Proto nemusím třeba Dickense, nebo Viktora Hugo. Z Dickense mi stačil Oliwer Twist a Dvě města a z Huga Dělníci moře. Jack London je pro mne na hraně, u něj to vylepšuje strhující líčení ....
Já na dobrém konci netrvám. V životě taky vše neskončí dobře. Z našich novodobých filmů mám rád Je třeba zabít Sekala.
Psal jsem, že mám takové s dobrým konce rád.
Shlédl jsem třeba Jasného film Všichni dobří rodáci, ten také nekončí
dobře a místy je na můj vkus moc morbidní. Film Je třeba zabít Sekala jsem
prostě nedokoukal do konce. On třeba i film Pelíšky, nebo Kolja nekončí
bůhvíjak optimisticky ale strhuje svým dějem ve kterém je i vtip a
humor.