Můžeš ale takto popisovat i postoj věčných hledačů, kteří se bojí
pevného přesvědčení, protože s ním je spojena odpovědnost.
Dokud "nevím", tak "nemusím".
Můžeš ale takto popisovat i postoj věčných hledačů, kteří se bojí
pevného přesvědčení, protože s ním je spojena odpovědnost.
Dokud "nevím", tak "nemusím".
Ten, kdo hledá, se nebojí pevného přesvědčení, ale možného omylu s
takovým přesvědčením spojeného.
V právním povědomí se někdy užívá myšlenka - pochybnost svědčí ve
prospěch obžalovaného.
Už mnohokrát se totiž v historii stalo, že byli odsouzeni, potrestáni nebo
dokonce popraveni či lynčováni zcela nevinní lidé. Jen na základě
pevného přesvědčení skutečných či samozvaných soudců.
Hledání a pochybnosti nejsou snahou vyhnout se odpovědnosti, ale skutečnou
snahou rozhodnout se správně.
Myslím, že tem kdo se dopracoval k pevnému přesvědčení, už
nepochybuje, ale měl by se ujišťovat, že jeho přesvědčení stojí na
pevných základech. Ujišťovat se je konstruktivní, pochybovat
destruktivní.
Pokud jsem psal o škodlivých pochybnostech, tak jsem měl na mysli ty, které
se stále opakují, bez snahy je nějak řešit.
Kromě toho je rozdíl mezi ujišťováním se, že jednám podle Boží vůle, a pochybnostmi, "jestli ten Bůh vůbec existuje".
ateista to má třeba jednodušší, netvrdím, že každý, ten se ptá,
jednám dobře?
kdybys dospěl k tomu, že Bůh neexistuje, jednal bys špatně?
Myslím, že ne, alespoň ne v zásadních věcech.
Pokud to má ateista jednodušší, tak to s tou berličkou až tak moc nesedí.
Ano. každý by si měl nejprve nezpochybnitelně zjistit, jestli Bůh existuje, protože až potom má smysl přemýšlet, jestli jednám dle boží vůle. pokud neexistuje, neexistuje ani žádná jeho vle.
pochybnost je základem vědění...
a ve správném přesvědčení se ujišťují jen fanatici...
K jakému vědění vedou neustále pochybnosti o tomtéž?
Takový člověk se nehne z místa.
Myslím si, že lidská zvědavost (zvidavost) je pohonem snahy o poznání. O poznání pricipu procesů, nebo o nalezení pravdy.
Naše znalosti přírodních věd jsou založeny zvědavosti dávných inteligentních, činorodých lidí. Mám na mysli velikány, jakým byl třeba Galileo Galilei, Kolumbus, Humboldt, C. F. Gauß, Darwin ... a tisíce dalších
přesně tak i věřící má pochybovat o své víře jen tak je možné zkoumat co je a není pravda nebo co by mohlo být nebo nemohlo být pravda. vzhledem k omezeným informacím co máme.
Nemám sebemenší pochybnost o tom, že součet úhlů trojúhelníku je
180°, nebo že 28 = 256.
Nemám sebemenší pochybnost o tom, že planety krouží po eliptických
drahách kolem centrálního těžiště systému.
Nemám sebemenší pochybnost o tom, že molekula vody se sestává z atomu
kyslíku a dvou atomů vodíku ...
Zkrátka máme také nezpochybnitelná fakta.
Pochybnosti jsou tam, kde schází znalosti.
Ujišťvání se je pochybování. Pokud si je někdo něčím jistý, nepotřebuje se ujišťovat