Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

no a jak je hebrejsky "dokonalost"? .-))))
ty ses zase pustil, že? :-))))

dokonalý neni dokončený :-))))

מושלם = dokonalý :-))))
TAK TEĎ JAKÉ SLOVO JE V ORIGINÁLU BIBLE .-))))

שְׁלֵמוּת = dokonalost

שְׁלֵמוּת - dokonalost

kdyz neco konas tak to dokonas --- konat nevypada pro cizince co neznaji rec stejne jako dokonat
nemuzete sklonovani slov davat do jinych jazyky a hlavne ne do starohebrejstiny -- zkuste si neco precist treba ve starocestine -- Ja jsem kdysi napsal 300 stranek - ale nechci otom tady psat na sklo. dejte nekdo presne co je napsano v originale a ne pozdeji prepisovane a upravovane - nakonec tam najdete i jmeno Boha jako jehovisti

???
My víme, že když něco konáš, tak to dokonáš
já ti jen vysvětluju, že slovo dokoNALÝ nemá nic společného se slovem dokoNANÝ. Jdi vážně debil?

Tady se ho musím zastat. Mají společného hodně, obě jsou to slovesná přídavná jména vytvořená od slovesa dokonat, jen každé pomocí jiného příčestí. Dokonalý opravdu znamená dokonaný. Míněno v tom smyslu, že už nelze v jeho „dokonávání“ pokračovat, protože už není kam. Bylo dosaženo cíle. Latinské perfectum ostatně znamená naprosto přesně totéž.

To je sice pravda, ale přesto to jsou slova s odlišným obsahem. Obě poukazují na jinou "kvalitu".

Vzpomínám, že C. G. jung, s předchozím poukazem na to, že touha po dokonalosti je typickou pohnutkou neurotiků, píše: "nesnažte se být dokonalí, snažte se být dokonaní".

soucet OK - ted mne napis po pravde s cim vlasne souhlasis?? Stim co jsi potvrdil poprve -- tak tak --- nebo stim co jsi napsal podruhe?? -- Nezlob se ale je tezke diskutovat - tak nebo tak kdyz se nevi jak? KRAKOVATIS

Prostě si přiznej, že nejsi schopen vůbec nic pochopit a nevymlouvej se na druhé, troubo

Ještě k té dokonalosti. Slovo dokonat může znamenat dokončit - například nějaké dílo, ale také zemřít, skonat, skončit.
Dokonalost také můžeme chápat jako ideální stav, něco co už nejde zlepšit, ale také jako něco, co nelze dosáhnout - stále bude možné něco zlepšovat, dosáhnout vyšší kvality.
V tom smyslu jsou věci a stavy, které nikdy nebudou dokonalé - dokonalý člověk, dokonalá společnost...něco, co už nemůže být lepší.
Dokonalý člověk by musel být bohem. Všemocný, vševědoucí... Takový ideál, který by už nebylo kam rozvíjet.
Věřící vycházejí z toho, že někdo takový (něco takového) už tu je a věří v něj.
Ateisté vycházejí z toho, že taková bytost tu není. Předpokládají, že život (vědomí) se vyvíjí (evoluce) bez hranic. Všechny formy života včetně člověka jsou nedokonalé a tom právě tkví nekonečno dalších možností.

Dokonalý člověk by nemusel být všemocný a vševědoucí, pokud by všemocnost a vševědoucnost nebyla zamýšlenou vlastností člověka. Když se v křesťanství mluví o dokonalém člověku, tak se tím míní jedinec, který je jako člověk dokonalý. Nejde o absolutní dokonalost, absolutně dokonalý je jen Bůh, jde o lidskou dokonalost.

Abolutně dokonalý by byl jen Bůh - kdyby existoval. Jako ateista jeho existenci nepředpokládám.
Evoluce ( teď myslím tu lidskou)je v podstatě stálé zdokonalování člověka, jeho vědomí, jeho znalostí o okolním světě a schopností ho ovlivňovat - k lepšímu, ale i k horšímu. Vývoj směřuje k dokonalosti, ale té absolutní nikdy nedosáhne. Absolutní dokonalost - to by byl Bůh.
Lidé v dávných dobách by viděli bohy v nás, pokud by poznali naše možnosti. Tak jako Indiáni nejdřív považovali za bohy španělské dobyvatele, když poprvé spatřili jezdce v brnění a na koních a používání střelných zbraní připomínajících jim blesky a hromy.

Existují varovné hlasy, že náš sociální systém obraci Evoluci absurditu, že nejvíc potomků mají lidé nevzdělaní (nebo vzdělání neschopní) a naopak lidé vzdělaní mají minimum potomků.

Jistě, vývoj není rovnoměrný a přímočarý. Má své vzestupy a pády. Mnoho druhů už zaniklo, protože se nedokázaly přizpůsobit nové situaci a využívat nové možnosti.

Pokud nějaký systém umožňuje, aby se dařilo nějakým neužitečným příživníkům a parazitům na úkor těch produktivních a prospěšných, pak se dostane zákonitě do problémů.
Ono i to rození většího počtu potomků nevyžaduje nějakou větší vzdělanost a některé sociální skupiny pak z toho slušně těží.

no to jasně, k rození potomků stačí obyčejný instinkt

Já teda hrubě nesouhlasím, primárně v tom o evoluci, ale nechám to plavat :-))))

Svědkové Jehovovi

Mnichal vis co jsi napsal? Hebrejsky??

כן

tady je čím dál tím víc hebrejcu, jen že se text čte z prava do leva?

Tahle dvě slova mají stejný význam. ani jedno nemá význam dokonalý .-))))))

Většina ateistů nepozná rozdíl mezi slovy evoluce a ejakulace.

Chápu – stal ses ateistou a myslíš si, že seš jediný takový na světě…

to vybekuje ten pravej -místní trotl a hlupák

Si myslím, že si je už vědom, jakou volovinu zplodil. To, že to nemůže vzít zpět ho jistě hněte.

sir - nezlob se na mne - ikdyz mne Selen moc nemusi ted ma pravdu a souhlasim snim.
Duvod :: ateisti si mysli, ze kdyz dostanou neco ze sebe ze ztoho bude evoluce - neco co tady nebylo.
Pritom se jedna o uplne nic ktere vedsina ateistu jak spravne pise nepozna co je co.

Výsledkem evoluce je vždy to, co tady před tím nebylo. Změněná forma života nebo nový druh.

si hulil?

20jablek a 30 jablek je na první pohled jasné kterých je víc a oni kecaji, že s tím je nějaký problém.

Správně řečeno, proti tomu není argument.

Myslet si to je argument?
Kniha má být důkazem?

No jistě - jak jinak.

jaká kniha? Zapamatuj si už sem to sem dával, Bible Boha nedokazuje, ani to nemá za poslání.
Nastuduj si co má Bible člověku říci.

Tady jenom vyvstává otázka, proč by svět vůbec musel začínat existovat...

Jo, přesně o to jde. Jonatán a spol. prostě světu přisuzují nutnost počátku, bohu naopak nutnost počátku upírají. Obojí naprosto nepodloženě. A považují to (toto svévolné připsání nějakých vlastností) za důkaz nutnosti existence boha.

Já to shrnu: Samo od sebe z ničeho a nikým se nic nikdy nevytvoří. Proto objekt A nemůže existovat sám od sebe. Takže musel být stvořen objektem B, který existuje sám od sebe.

Je zajímavý, jak takováhle „logika“ dokáže skutečnou logiku překrucovat, aniž by si toho její uživatel všiml. Z toho, že nic nemůže vzniknout samo od sebe, ti na jednu stranu plyne, že svět musel být stvořen, na druhou stranu ale jeho stvořitel stvořen být nemusel, ba dokonce (na třetí stranu) ani nemohl, protože z nějakého důvodu ti existence stvořitele stvořitele připadá nelogická…

Nad kydy jako že existence světa dokazuje boha, už se ani pozastavovat nebudu.

"Proto objekt A nemůže existovat sám od sebe. Takže musel být stvořen objektem B, který existuje sám od sebe" ano tak to bylo.
objekt A je hmota v časoprostoru a její vlastností je, že začíná a končí.
Kdežto objekt B není v časoprostoru, čas u něj neexistuje, proto nemůže mít ani začátek ani konec je věčné nyní.

Rád bych se zeptal ateistů na otázku:
Kdo stvořil svět?

Já bych s ehend poté rád zeptal teistů :
Kdo stvořil Boha?

Podotýkám, že já jsme si vědom, že tyhle otázky a odpovědi na ně tu byly napsány už milionkrát, tu nebo jinde. Neschopnost tyto informace udržet pak nesvědčí o kvalitách diskutníka.

Matka Gaia

S taťkou Gayem?

Nikdo. Není potřeba, aby ho někdo stvořil.

Odpověď na otázku Kdo stvořil svět? zní - nikdo svět netvořil a nestvořil.

Zkus se jonatane zeptat "kdo stvořil horu Říp".

Za 1. jak víš, že není součástí časoprostoru, třeba i jiného
Za 2. pokud to nazýváš jako objekt, musel to někdo stvořit bez ohledu v jakém "časoprostoru"

Jenže tohle z ničeho neplyne. To vymyslel někdo jen proto, aby to vypadalo, že svět musí mít stvořitele. A ty tomu pouze věříš.

ten svět čelil minimálně pětkrát za dobu existence hromadnému zničení - se štěštím a náhodami tu život přežil - v tom jako někdo vidí nějaký řád a plán ?

a samozřejmě svět bude v budoucnu neodvatně zničen

myslíš na planetě zemi asi to nebyla náhoda že lidi přežili. Ono je to jedno pokud by vyhynuli tak je tu dost opic z kterých by se vyvinul další člověk

To je proavda. I když v případě vyhynutí člověka by se vládci planety stali spíš hlavonožci

vypadá to že jde o opotřebovací válku Rusáci ze Severní Koreje dovezli 1000 kontejnerů. Ukrajinci taky nemají munice nazbyt.

vLADIMIR pUTLER UŽ JE PROSTĚ TAKOVÝ HOVADO A KOKOT.

"Pan" Vladimír Putin děkuje za zbraně a munici kdekomu - myslíš, že se potřeboval učit roli?

Kdo ho ještě přijme, tomu se cpe do prdele.
Včera děkoval maďarskému Orbánovi a zanedlouho bude děkovat mafiánskému předsedovi vlády Slovenska "pánu" Ficovi.
Proste kokot ku kokotovi sadá.

ad kiwiboy:
.."Vcera jsem narknul Vladimira, ze nic nedela a nerika a on se ucil novou komedianskou roli " PODEKOVANI " Zahral to skvele"..
vcerejsi projev jsem rovnez videl a tebou vnimana komicnost onoho podekovani v zaveru mi bohuzel unika - muzes mne prosim navest? "Děkujeme všem, kteří bojují a pracují pro Ukrajinu! Děkujeme všem, kteří nám pomáhají! A dnes jsem obzvláště vděčný Spojeným státům. Naše dohody s prezidentem Bidenem se realizují. A jsou implementovány velmi přesně – ATACMS se osvědčily."

I já sleduji s ním instagram

Ten už teď není in, teď je všude o Izraeli.

Jo negace už jsme si zvykly musí přijít nová to chápu,proto sleduji jen dění na Ukrajině

Okamurovče lepénovče putinovče neodváděj pozornost

začínáš si čím dál tím víc vyskakovat prorusská filcko,trochu ty tvoje hovna promažu ,protože ty si tu nemůžeš myslet že tě tu milostivě trpím z jiného důvodu než proto abychom my normální viděli jak hluboko mohou některé kreatury klesnout

prorusská filcka je přesně vytížena jeho trollí povaha. Navíc mu není nic svaté ani cirkev ani Bůh
takže ho čeká peklo odkud se ozývá pláč a skřípění zubů.

Proč by se měl ateismus obhajovat?

Prostí lidé jsou ti jediní, kteří se dali náboženskými dogmaty přesvědčit o faktické existenci bohů.
Přestože mají oči - nevidí.

Malují si boha jako všemocného supermana, který je vytáhne na božské niti z bahna problémů. Věří v boha, který ty problémy vyřeší za ně. Nechápou, že budou mít jen to, co si sami (kolektivně) udělají. To platí jak pro válku, tak pro mír, jak pro školy, tak pro příbytky, jak pro potraviny, tak pro hlad.

Když je sucho - pobožní se modlí k bohu a žadoní o déšť.
Když je válka - pobožní se modlí k bohu a žadoní o mír.
Když je hlad a epidemie - pobožní se modlí k bohu a žadoní o potraviny a o léky.
Sadistické matinka Terezka poučovala ve svém špitále trpící nemocné - radujete se, bolest je dotyk boha. Čím větší bolesti, tim blíž bohu. Jo, láskyplný bůh se stará o rakovinu rozežírající tělo. A pobožní tomu fakt věří !

Pobožní si zjednodušili život iluzí - bůh je životem provází a pomáhá jim.

Kdysi jsme měli na DF téma, jestli je lež lepší, než pravda. A došli jsme k závěru, že lež je pro mnoho lidí prospěšnější, než pravda - a také proto považují lež o posmrtném životu za pravdu. Důkaz? Na co důkazy, mají přece víru, že lež je pravdou. A asi i naopak. Prostě převrácenej svět.

Asi jako "řešení" individuálních problémů drogami.
Typický případ - chlap prochlastá výplatu ze žalu, že musí pracovat a přesto zůstane chudej. To, že kašlal na školu, nemá vzdělání je pro něj nedůležité, za všechno mohou učitelé ... a pravdu utopí v alkoholu. Manželka se zlobí, že prochlastal výplatu, nemají na nájem, děti jsou hladné ..., tak ji zmlátí. Justice ho za domácí násilí vypoví z bytu, tak spí pod mostem, nadává na svět, na společnost, utápí žal v chlastu a mudruje s jemu podobnými. Odmítá pravdu a naslouchá lžím.

Lež je pro mnohé lidi jakousi útěchou. Někdo si nalhává, že za všechno zlé, co ho potkalo, nemůže on sám, ale ti ostatní, špatní kamarádi, nespravedlivý šéf, současná společnost, vláda a politici, ďábel, který nás prý obchází jako lev řvoucí...Takový člověk se cítí bez viny a hledá útěchu ve víře. Ve víře, která něco slibuje, která dává sice nejistou, ale naději. Slibem a nadějí nezarmoutíš.

Asi bys v tomhle neměl mluvit za věřící.
Skutečná víra člověka pocity viny nezbaví, ale dává návod, jak to řešit.
A naděje je tak jistá, jak pevnou víru si člověk vytvoří, a na základě čeho.

Návod jak to řešit.
Když věřící provede něco špatného, co mu řekne ten návod, jak to má řešit?

Naděje je tak jistá, jak pevnou víru si vytvoří...
No jo, ale pevná víra je pak závislá na osobnosti. Pevnou víru může mít i nějaký fanatik nebo psychopat. Ovlivnit ji může hodně věcí - místní tradice, výchova, působení jiných lidí, propaganda, sugestivní ovlivňování, nějaký zážitek, duševní rozpoložení...
Pevnou víru měli možná i ti fanatičtí teroristé z Hamásu, kteří si myslí, že zabíjet Židy je správné.

To je pravda jen částečně.
Ano, někteří lidé používají víru jako nástroj k uspokojování vlastních cílů.
Pravdivá víra se upíná k Bohu.

Každý věřící svou víru považuje za pravdivou. Arabové věří v Alláha, Židé v Jahveho, křesťané v Boha, ve starověku věřili v Dia nebo Jupitera... aj.
Kvůli tomu, která z těch vír je pravdivá, se vedlo mnoho krvavých bojů.
Já bych se neodvážil označit některou víru za pravdivou. Je rozdíl něčemu věřit a něco skutečně vědět.

Myslím, že o skutečnou víru se nevedou boje, je to osobní, dokonce velmi osobní záležitost.
Ano, každý věřící, ateistu nevyjímaje, považuje své přesvědčení za jediné správné.
Otázka je, na čem to své přesvědčení postavil.
A nemohu souhlasit s ateistických klišé, že kdo ví, už nemůže věřit, protože ví.
Už jen v tom se ukazuje nepochopení nevěřících stran víry.

souhlas, že skutečně duchovní nevedou boje a nelpí na jediné správné víře a schválně neříkám "skutečná víra", ale "skutečně duchovní", každý nepovažuje svoje přesvědčení za jediné správné, ti inteligentnější mají dar a odvahu pochybovat i o to vlastním přesvědčení a snést tu nejistotu s klidem...
"kdo ví, už nevěří, protože ví", není žádné ateistické klišé, naopak, je to hláška buď fanaticky věřících, co měli extatické zážitky v nějakých těch svých meditacích anebo úporných modlitbách, anebo poznatek lidí, kteří byli klinicky mrtví a vrátili se do života...

Pochybnosti jsou normální, ale sytit jimi svou mysl bez snahy je řešit, mi normální už nepřijde.
Navíc z vlastní zkušenosti vím, že pochybnosti se dostavují, když bych se měl na základě víry zachovat způsobem, který se mi nehodí.
Pak přichází takové to "ale kdoví, jak to všechno je", nebo skutečně to Bůh ode mě očekává"?
Ano, ti to říkají také.

pěkná demagogie, vystrašený člověk se bojí sám sebe a ta jeho víra zase tak pevná není...

Nepsal jsem nic o vystrašenosti, ale o určité formě oportunizmu.
A psal jsem o tom, co jsem zažíval, tak nevím, jak jsi dospěl k označení "demagogie".

demagogie v tom smyslu, že si myslíš, že tvoje zkušenosti se sebou samým a tvé závěry z nich jsou univerzální pro každého...

Kdybych si něco takového myslel, neuváděl bych, že to jsou moje zkušenosti.

ostatně, "sytit svou mysl" je jinak řečeno autosugesce? uznávám, že je to dobrá metoda, ale k čemu vlastně?

Sytit něčím svou mysl znamená něčím se nadmíru zabývat, většinou nekonstruktivně.
Člověk si může mysl zaplňovat nejrůznějšími obavami, zprávami, konspiracemi atd., což nic pozitivního nepřinese.
Stejně tak si může plnit hlavu neustálými pochybnostmi, podezřeními, obviňováním druhých, ale i sebe.
Autosugesce v tom někdy může sehrát dost velkou roli, ano.

aha, takže informovat se, přemýšlet a tvořit si vlastní názor je špatné, hmm...
takže svobodu rozhodovat se, kterou nám Bůh dal, bychom měli odvrhnout a praktikovat autosugesci - přesvědčovat se o nějaké ideologii nebo bigotním náboženství...

Život ve lži je k něčemu užitečný?
I kdyby s od pochybností vyprázdněnou bembeřicí?

Čili je to jen stav mysli, rozhodně ne potvrzená realita

Pochybnosti jsou normální ???
O tom bych si asi dovolil s úspěchem pochybovat.

Jsou pochopitelně situace, kdy člověk stojí na rozcestí a je donucen volit jednu z těch dvou cest. Ale na tu volbu má člověk svůj intelekt a vzdělání. Nemusí se radit s nějakou příručkou s citáty lidí, kteří žili v Asii před dvěmi tisíciletími. Pro nás v cizím světě, v cizích kulturách, v nám cizích životních podmínkách.

Podstatné je znát cíl a akceptovat že k cíli vedou různé cesty. Každá z nich má nějaké nedostatky, či přednosti, může být zajímavá ale i nudná, může být namáhavá, či lehká ...

No ano pochybnosti ve vztazích jsou normální

Ano. Nepovažovat svoje přesvědčení za jediné pravdivé a správné a umět o něm i pochybovat a snést tu nejistotu je odvaha i dar. Není to bohužel každému dáno.

Můžeš ale takto popisovat i postoj věčných hledačů, kteří se bojí pevného přesvědčení, protože s ním je spojena odpovědnost.
Dokud "nevím", tak "nemusím".

Ten, kdo hledá, se nebojí pevného přesvědčení, ale možného omylu s takovým přesvědčením spojeného.
V právním povědomí se někdy užívá myšlenka - pochybnost svědčí ve prospěch obžalovaného.
Už mnohokrát se totiž v historii stalo, že byli odsouzeni, potrestáni nebo dokonce popraveni či lynčováni zcela nevinní lidé. Jen na základě pevného přesvědčení skutečných či samozvaných soudců.
Hledání a pochybnosti nejsou snahou vyhnout se odpovědnosti, ale skutečnou snahou rozhodnout se správně.

Myslím, že tem kdo se dopracoval k pevnému přesvědčení, už nepochybuje, ale měl by se ujišťovat, že jeho přesvědčení stojí na pevných základech. Ujišťovat se je konstruktivní, pochybovat destruktivní.
Pokud jsem psal o škodlivých pochybnostech, tak jsem měl na mysli ty, které se stále opakují, bez snahy je nějak řešit.

Kromě toho je rozdíl mezi ujišťováním se, že jednám podle Boží vůle, a pochybnostmi, "jestli ten Bůh vůbec existuje".

ateista to má třeba jednodušší, netvrdím, že každý, ten se ptá, jednám dobře?
kdybys dospěl k tomu, že Bůh neexistuje, jednal bys špatně?

Myslím, že ne, alespoň ne v zásadních věcech.
Pokud to má ateista jednodušší, tak to s tou berličkou až tak moc nesedí.

nesuď všechny lidi podle sebe, každý je originál...

Pokud berličku nepotřebuješ, máš to určitě jednodušší...

Ano. každý by si měl nejprve nezpochybnitelně zjistit, jestli Bůh existuje, protože až potom má smysl přemýšlet, jestli jednám dle boží vůle. pokud neexistuje, neexistuje ani žádná jeho vle.

pochybnost je základem vědění...
a ve správném přesvědčení se ujišťují jen fanatici...

Když se ujišťuji, že "zprava dobrý", tak jsem fanatik?

to jsi hodně odbočil z víry na silnici, nějaký krycí manévr?

K jakému vědění vedou neustále pochybnosti o tomtéž?
Takový člověk se nehne z místa.

Pochybnosti jsou hnací motor poznání - poznat pravdu

Myslím si, že lidská zvědavost (zvidavost) je pohonem snahy o poznání. O poznání pricipu procesů, nebo o nalezení pravdy.

Naše znalosti přírodních věd jsou založeny zvědavosti dávných inteligentních, činorodých lidí. Mám na mysli velikány, jakým byl třeba Galileo Galilei, Kolumbus, Humboldt, C. F. Gauß, Darwin ... a tisíce dalších

přesně tak i věřící má pochybovat o své víře jen tak je možné zkoumat co je a není pravda nebo co by mohlo být nebo nemohlo být pravda. vzhledem k omezeným informacím co máme.

Nemám sebemenší pochybnost o tom, že součet úhlů trojúhelníku je 180°, nebo že 2⁸ = 256.
Nemám sebemenší pochybnost o tom, že planety krouží po eliptických drahách kolem centrálního těžiště systému.
Nemám sebemenší pochybnost o tom, že molekula vody se sestává z atomu kyslíku a dvou atomů vodíku ...

Zkrátka máme také nezpochybnitelná fakta.

Pochybnosti jsou tam, kde schází znalosti.

Ujišťvání se je pochybování. Pokud si je někdo něčím jistý, nepotřebuje se ujišťovat

Dokud nevím, netvrdím.

zrovna ty

Ano.

Kdo ví, už nemůže věřit. A nemusí. Samozřejmě v daný předmět vědění. Pokud kolem toho předmětu vědění jsou nejasnosti, neví. Může věřit zas v něco jiného.
Víra a vědění se opravdu naprosto striktně vylučují, to se nedá nic dělat. Čímž neříkám, že njaký pomatenec, i když bude vědět, bude stále jen věřit, protože to pro něj bude lepší.

Na to, abych věřil, že v obchodě dostanu koupit mléko boha fakt nepotřebuji.

ad komanc06:
https://m.youtube.com/watch?v=5GXKbDO0EAc&pp=ygUJWmlkb2JyYW5p

Dobrá parodie na náboženskou nesnášenlivost...

Náboženství je ideologií, tedy "slovem" o ideálu. Ideál je nedosažitelným cílem.
Pobožní orientující se náboženskými pohádkami v bibli si vypěstovali iluzi, že mají ten ideál na dosah ruky a stanou se součástí ideálu po své smrti. Nebe je tou Utopií ve kterou pobožní věří. V jejich Utopii se nepracuje, nejí, nejsou choroby, staří, slepí, amputovaní se v nebi znova narodí jako 18. letí lidé. I potracená plod je v nebi jako 18. letý maturant. Ne-ne v Nebi není škol, na co také nšjaké vzdělání, v Nebi nejsou časopisy, knihy, není intrernet ... Nejsou auta ani silnice a parkoviště. Neprší tam, nemrzne tam, není tam hmyz, není tam zemětřesení, nejsou tam zvířata ...prostě ráj.
Všichni jsou šťastní a tráví svou věčnost v radovánkách se svým bohem a s anděly. Svatí jim k tomu pochodují. A Stalin se kamarádí s Hitlerem.
Pobožní se tak na to nebe těší, že začnou kolem sebe zabíjet lidi s voláním "bůh je velký", aby byli zastčeleni policajty a tak se obratem dostali do nebe.
Pochopitelně za zásluhy, že zabili několi nevěřících psů.
A zazvonil zvonec a pohádky je konec.

No, řada věřící má tu výhodu, že si pamatují svůj dřívější ateistický pohled na svět a způsob myšlení.
Ateisté tuto výhodu vesměs nemají, což jim nebrání, aby "s přesností" nedokázali interpretovat myšlení a pohnutky věřících.

nesuď lidi podle sebe...

Může to platit i naopak. Já třeba pocházím ze silně věřící rodiny a v mládí jsem také věřil v Boha. Osobnost každého z nás prochází určitým vývojem.

Může, ale není to tak časté.

Kdo Boha pozná, tak nemůže říci že neexistuje. V podstatě se ti na Bohu nebo věřících nebo církvích něco nelíbilo a proto si se stal ateistou. Druhá možnost je, že si nikdy Boha nepoznal.

a ty jo?

V Boha jsem sice v raném věku věřil, ale nepoznal jsem ho.
Jako ateista si ostatně myslím, že ho nepoznal nikdo, že jsou pouze lidé, kteří věří, že ho poznali.

Nikdo nikdy ho nepoznal. Je člověkem nepochopitelný, neuchopitelný, nepoznatelný. Tvrdí věřící.

Třetí možnost je, žes ho taky nikdy nepoznal, ale myslíš si že jo.

Ty si v mládí v Boha věřil z jakého důvodu?

Správný podotek, že každý věřící se narodil jako ateista a víra mu byla teprve implantována, kdysi bevysvětlitelným okolním světem, pak vynuceně církví, dnes už to skomírá.
Ateista má dost zkušeností s vírou jako takovou, s její podstatou (každý má svoji víru), takže posoudit věřícího dokáže, o ten předmět víry vůbec nejde.

„A naděje je tak jistá, jak pevnou víru si člověk vytvoří, a na základě čeho.“

A co znamená, že naděje je jistá? To je pouze to, že jsi si jistý, že to, v co doufáš, se opravdu stane. Tahle jistota ale přece nemá vůbec žádnou souvislost s tím, jestli se to pak opravdu stane. Jistota, s jakou v něco věříš, není mírou pravdivosti toho, v co věříš. Tohle mnozí teisti nedokážou pochopit – že nelze z víry vycházet jako z pravdy, hlavně ve vztahu k těm, kdo tu víru nesdílejí. Že nevěřící zkrátka naprosto oprávněně nepřijme jako argument, že něco napsal Pavel, nebo že Ježíš přece nebyl lhář…

nemyslím si to. Dokonce se mi jeví ze zkušenosti, že je to přesně naopak. Věřící člověk nemusí vidět vinu v druhých, protože čerpá sílu v Bohu a dokáže si přiznat vlastní slabosti. Nebojí se jich.

Takže ji vidí v sobě?
A nebo se utěší tím, že všechno je od Boha?

dokáže svoji vinu unést a proto si ji dokáže přiznat.

Tak proč se utíká k Bohu, když svoji vinu dokáže unést? K čemu mu to je, v čem mu Blůh pomáhá?

Buďme konkrétní - čím jsi se ratko provinila, že potřebuješ boha na pomoc při nesení tvé viny?

Ano, chceš to vědět? Když čestně a férově nahlédnu do svého nitra tak tam vidím pokrytectví (ně vždy jen někdy) ustrašenost, málo velkorysosti, pohodlnost, Abycg mohla opět vstát, tak to musím přípustit a podívat se na sebe upřimně a uvědomit si komu jsem ublížila dnes, včera a zítra. a netvářit se žeo nic nejde a že jeto normální.

Tohle ale přece jde i bez boha, ne? To je scénář, který roli boha vůbec nepotřebuje. Jo, můžeš ji tam samozřejmě dopsat, ale bude tam jen proto, že ji tam chceš mít, ne proto, že by tam byla potřebná.

Taky si myslím, že k hodnocení svého života, viny, klamu a pod. vůči jiným člověk Boha nepotřebuje
Stejně si na to všechno musí odpovědět sám a zvážit, co s tím dělat dál.
V hlavě se mu neozývá Bůh, ale svědomí, které si člověk "vypěstoval" morální evolucí sám.

morální evoluce je nesmysl, protože v genech morálka zakódována není.
Jde nejvíc o předpisy a zákony. Na morálku má největší vliv kultura a historie ne DNA.
Svědomí by už mohlo v genech být zakódováno. Je to dar od Boha abychom s nim mohli kontrolovat morálku.

I auta mají svoji evoluci od stvoření toho prvního a vše kolem.

I morálka má svoji evoluci - zabití člověka se předtím nepovažovalo za amorální.
Až později se to změnilo - možno proto, že bylo lepší si z něj udělat otroka - nebo aby nechyběl při lovu, nebo se někdo zamyslel nad tím, že i jeho samého mlže někdo jen tak zabít.

Jenže slovo evoluce znamená obecně vývoj. Takže vývoj organismů je samozřejmě evoluce, ale evoluce není samozřejmě vývoj organismů. Stejně jako Čech je samozřejmě člověk, ale člověk není samozřejmě Čech.

arecuk - muzes mne prosim vysvetlit jak je mozne, ze treba cernosi maji treba uplne jine uchyceni svalu slachama - nebo, ze nemaji nervy ve tvari jako beloch a maji je pod tvari neboli v lebce - takze treba uder pri boxu do tvare neciti tak hodne jako beloch jejich kloby jsou mnohem ohybnejsi -- cim to je ?

Evolucí.

Můžete tady psát - že evoluce u člověka už neprobíhá, ale opak je pravdou.
A taky je pravdou, že původní Afričané, kteří se s nikým "nemíchali" nemají v genech geny neandertálců.
Všechny tyto změny nastali když začalo velké stehování po všech(skoro všech) kontinentech a tělo člověka se muselo přizpůsobovat prostředí. Taky se na euroasijském kontinentu potkali s jinou skupinou homo(neandertalis) s kterými se křížili - neandertálci později vyhynuli.
No a pokud se tyto změny dostali do DNA, tak to svědčí o tom, že člověk se neustále vyvíjí.
Za 10.000 let můžeme být bez ochlupení, v krátkými údy, bez rozmnožovacích orgánů, s vekou hlavou a atd..
Proto jsou ty rozdíly.

jako že si ty sám ty prohřešky odpustíš?

Odpuštění má smysl od toho, komu ublížíš. Centrální odpouštěč není třeba.

No to jistě, jenže ne vždy je to možné, poněvadž ne vždy jsou ti dotyční ublížení dosažitelní. A navíc ani poté se nemusíš pocitu provinilosti či vědomí morální odpovědnosti zbavit, když "vidíš, jakej seš to charakter". Pak je tedy ještě otázka, jak se vypořádat s vědomím své hříšnosti/morální nedostatečnosti.

Neodpustíš - budeš mít snahu to napravit - někdy už nejde všechno napravit - tak je olituješ.

No a věřící se jen vyzpovídá - je mu odpuštěno a už nic napravovat nemusí.

Olituješ je a co dál?

Tohle je laická představa zpovědi; tak ale neprobíhá. Součástí rozhřešení je i náprava svého hříšného jednání, je-li to možné.

Olituješ ve smyslu, že jsi svoji chybu už nemohl napravit.
Určitě se to nerovná zpovědi, kdy odpouští někdo cizí a ještě k tomu jen - možno.
Stejně mi nemá on co odpouštět za někoho jiného.

Přesně tak to je. Odpustit může jen dlužník, nebo ublížený. Ne třetí osoba a nebo pohádková bytost.
To by mi taky mohl odpouštět i vodník a nebo Karkulka

Teda, někde v Indonézii vysvětlují domorodci stromu proč ... a žádají ho o povolení ho porazit, protože nutně potřebují jeho dřevo.
Asi jako ve filmu "bohové se museli zbláznit" vysvětluzje domorodec koze, že ji musel zabít, protože potřebuje její maso na jídlo.

ad DalkoT:
.."Stejně mi nemá on co odpouštět za někoho jiného"..
jj, je to cely na palici.. fakt ze prvotni hrich, zdedeny urcity stupen moralni viny kazdeho cloveka jakozto dusledek cinu nekoho jineho, neni zrovna v souladu se standardnimi teoriemi spravedlnosti - kdyby byl v nejakem soudnim procesu poslan do vezeni clovek za zlociny, ktere prokazatelne nespachal, rovnez bych hovoril o odchyleni se od toho, kde ve skutecnosti spociva moralni odpovednost.. kdyby existovala DOKONALA bytost / Buh, musela by vytvorit spravedlivy system, ve kterem by lide byli trestani ci odmenovani na zaklade toho, co realne delaji, a ne podle toho, co delaji ostatni.. jestlize je nam tedy ustredni motiv krestanstvi, prvotni hrich, predkladan jakozto spravedlivy trest za zlocin, nabizi se otazka, zda-li v obdobnou picovinu verici theiste jsou schopni diferencovat mezi spravedlnosti a nespravedlnosti.. Jezisova smrt, ktera ma pro krestanstvi pritom obrovske metafyzicke dusledky, je proto take minimalne problematicka - teorie odcineni, teorie zadostiuceni i teorie trestni substituce jsou totiz rovnez "neseny" spolecnou predstavou o prenositelnosti moralni viny, ve ktere vsak z principu samotneho neni spravedlnosti ucineno zadost

Bůh ví, co a proč činí !

ad Shadow_of_Krak:
..”*Bůh ví, co a proč činí !*“..
Et tu, Brute?

Prvotní či dědičný hřích ale není koncipován jako zděděný "urcity stupen moralni viny", nýbrž jako zděděný "stav nedokonalosti", tj. zděděné, řekněme, strukturální změny nastalé v důsledku pojedení zakázaného ovoce (viz "Otevřeli se jim oči a poznali, že jsou nazí" a "Nyní je člověk jako jeden z nás, zná dobré a zlé").

Co bylo to zlé předtím, co znali jen Bohové??
Nic.
Zlo vzniklo s poznáním, takže i předtím byl člověk stejný jako Bůh

Být nazí je zlé?

Zlo vzniklo s poznáním čeho?

Ne, být nahý není zlé. Ani samotné poznání faktu své nahoty není zlé.

No všeho.
Poznali, co je stud - poznali, že udělali něco co udělat neměli a pod.

Nebo bylo zlo už předtím?

Jistěže Bůh musel stvořit i tu možnost, aby si člověk zvolil zlo v podobě neuposlechnutí boha, že neutrhne ovoce se stromu poznání,

Podmínkou k poznání je přece existence objektu, který je možné poznat. Jak chceš poznat něco, co neexistuje?

Vždyť jsem to napsal - vzniklo v momente, kdy hřešili.