Jsme od té doby vyhnáni od možnosti jíst ze stromu života ale zrovna tak je zaslíbení že někteří budou moc jíst ze stromu života, to je to že ono se toho napovidá a potom jsou lidské povídačky úplně o něčem jiném než Bible.
Jsme od té doby vyhnáni od možnosti jíst ze stromu života ale zrovna tak je zaslíbení že někteří budou moc jíst ze stromu života, to je to že ono se toho napovidá a potom jsou lidské povídačky úplně o něčem jiném než Bible.
Otázkou je, jestli to není vina Bible, že je napsána hrozně povrchně, povšechně, neurčitě, takže na jedné straně se tam není pořádně čeho chtiti, protože v ní jsou zásadní vnitřní rozpory, na druhé straně se někdo jiný může upnouy k bazírování na doslovnsoti psaného v Bibli.
A navíc by žádný člověk neměl ani jen zkoušet Bibli vysvětlovat, protože k tomu nejen není oprávněn, ale ani na to nemá.
Jo.
Pohádky se mají brát jako takové, stvořené bůhvíkdy, bůhvíkým a
bůhvíproč. Mi připadá pošetilé a i psychopatologické hledat v
pohádkách nějaká "zrnka pravdy". To platí rovnou měrou jak o Sedmi
trpajzlícch se Sněhurkou, jako o bilbli a jiných náboženských pohádkách.
Diskuze na toto téma máme brát jako zábavu, legraci a krácení volného
času. Jako inspiraci pro naše rozumné chování a jednání.
Proč napsal třeba Swift svého Gullivera na cestách , nebo Cervantes svého Dona Quijota? Proč zavedl Swift Gullivera i do říše koní, inteligentních a vzdělaných, kteří chovali němé lidi jako svá domácí zvířata? Swift tím románem o Gulliverovi na cestách kritizoval morálku a tehdejší sociální systém Anglie. A Cervantes podobně.
Tihle dva a spousta jiných autorů chtěli ukázat svým čtenářům a
národům kudy vede cesta k harmonické společnosti, jako i autoři biblických
povídek a pohádek. Cesta vede kritickým posouzením sociální situace a
snahou o nápravu nešvarů.Akorát bible je sepsána pro lidižijící v Asii
před dvěmi tisíciletími.
Se stejným popudem napsal Morus i román ideálnílidské společnosti
umístěné do země Utopia. Nebyl jediným autorem, kterému ležely na srdci
společenské systémy ovládané diktátory. I De Foe napsal Robinsona ze
stejného důvodu. Robinson si vybudoval vlastní království a vlastní ráj,
kde mu nikdo nic neporoučí, kde je Robinson svým vlastním pánem, kde nikdo
nemá nad ním moc a kde ho nikdo nevykořisťuje.
Tohle platí i o románech Karla Maye, Haška, Hrabala .... Gabriela Chevaliera, Chestertona .... a milionech dalších. V jejich románech a povídkách je spousta moudrosti ... a tady se diskutuje o bibli, o svazku pohádek a příběhů z doby kamenné a bronzové. Lidstvo je už daleko za fází doby kamenné a bronzové, mělo by hledat reálné cesty k nápravě a ne setrvávat mentálně v dobách lovců mamutů.
Náš svět není ideální. Do ideálu má nekonečně daleko. Lidé by měli hledat kontruktivní řešení problémů a ne provozovat destruktivní procesy.