,
Ondi
Zlatá střední cesta je podle mne pro jedince hrozně stresující.
Dotaženo do určitého extrému, v podstatě musíš celý život permanentně
vyhodnocovat "vzdálenost" tvých činů od zla a dobra a permanentně se
snažit být uprostřed.
Myslím si, že to musí dělat z života peklo.
Lepší je si zvolit svoji vlastní cestu, která někdy je blíž dobra, jindy blíž zla. Nelze dělat trvale jen zlo a nebo dobro, i vrah umí být "k těm svým" laskavý
No a to je ta střední Cesta stejně jako Buddha na své cestě osvícením
toto poznal, když meditoval na řece Ganze když kolem na loďce plul muž se
synem a otec říká synovi:Vesluj ani né upjatě naplno,ani né málo,najdi si
střed.V tu chvíli Buddha pochopil a řekl: střední cesta a přestal hledat a
vztal z meditace a pojedl od ženy kolem jdoucí a napil se vody a byl
šťastný. 
To asi ne. Ta tvoje vlastní cesta může být klidně cesta zla, nebo cesta dobra, nebo cesta "od zla k dobru", ale ne (upro)střed.
No píšu tak jak uvažuji to není zlé jen činy, kterými ještě neumím tvořit dobré.
Pak musíš nejprve definovat tu střední cestu, nějaké její parametry k ěčemu danému
jinak lze za střední cestu prohlásit jakoukoli
Jde o to že už je definována Buddhou to se snažím právě v této cestě jít.
A jak je definovaná?
Bez znalosti uvedneého nebudeš nikdy vědět, jestli po té cestě jdeš nebo
někde úplně mimo cestu?
Sebereflexe. Pozname ze jsme blbe. Tedy jak rikas kdyz jsme spadli. A musime zase nahoru a drzet balanc
Však víš je mnoho knih a můžeš si to vyzkoušet jako jsem zkusil já a funguje
Já nevím, jak jsi to zkusil ty. Já se ptám jen proto, protože
náboženství, stejně jako filosofické teorie, směry - se vyznačují
výraznou obecností - dělej dobro, nedělej zlo - ale z reality víme, že
jakékoli dobro pro někoho bývá (a možná vždy) zlem pro jiného. a to tak
že objektivně. natož subjektivně, kdy máme dobro a zlo definováno každý
jinak.
jak za této situace rozhodovat, co je "střední cesta" mezi zlem a dobrem.
před chvíli jsem rozebíral podobné téma, akorát ekonomické, jinde :
posuzování jedince společnosti práce vlády :
co je správněji a kde je mezi tím zlatá střední cesta?
Když chceš dát chleba člověku,dej mu je,ale lepší je ho naučit jak si
ten chleba od začátku udělat sám,od setí až pečení.
Když je někdo hladovej a prosí tě o krajíc chleba, tak je praštěné ho
poučovat, že si má jít koupit rýč, hrábě, osivo, kosu, postavit si
mlýn, pec ... a za půl hodiny má dost vlastního chleba, kterého se
nasytí.
Takhle to funguje v pohádkách nějakým božím "čáry-máry-fukem", ale ne v
realitě.
budhismus ? asi jak kdy,kde ,kdo a jak ho provozuje
Mírumilovné náboženství, které přehlíží vraždění. Po stopách militantního buddhismu v jižní Asii
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/buddhismus-barma-rohingove-muslimove-nasili_2308061841_afo
Ano to jsem četl už kdysi a bavil se o tom s někým tu ,jde o to co se
honí v hlavě jednotlivce v té Bharme právě že žijí i v komunitě
muslimů.Kdysi jsem viděl dokument kde americký novinář po x letech jel do
Afganistánu,kdy právě byl a ukazoval skalní jeskyně a tam poničené sochy
buddhistické Talibanem. Takže ono taky jde právě o to v té Barmě,jak to
vše v mysli buddhisté vnímali vše, někdy i ten nejlepší lék pomůže jen
tehdy, když je dobře a ve správný čas podán.
Co se týče toho příměru k loďce, ve skutečnosti nalezení si "středu" v tíži veslování nebylo "střední cestou", ale cestou výhodnosti pro dotyčného, aby vůbec dovesloval, kam mířil. což s emů i tak nemuselo povést, pokud neměl zkušenost, jak moc naplno musí veslovat.
No a otec který ho učil veslovat ukázal i Buddhovi že střední cesta je lepší když budeš moc lpět vždy to není dobré, stejně jako když lpis málo.
Akorát že ten příklad ve skutečnosti nebyl o střední cestě, ale o hraniční cestě - tedy hraniční v tom smyslu, že "pádlovat jinak" by znamenalo buď nedoplout včas (když by pádloval moc zlehka) a nebo vůbec, pokud by zabral a vysílil se.
Na to Buddha právě přišel že chtěl moc a furt se hnal za tím zkoušel
meditovat s někým chodil k joginum a pak jednou si sedl a jen byl a v tu
chvíli po něm šel Mára a zkoušel to nejdřív jeho sestrami a pak
zastrašit bojovníky jeho a nakonec se mu ukázal jako on samotný Buddha.
